K lednovému povídání u vína s návštěvou jsem otevřel devítivoltovou Moselu, Riesling 2008, Weingut Schloss Lieser (za 280 Kč v restauraci Na Štěpáně). Nebyla to dobrá volba, protože zmíněná návštěva preferuje (a vyrábí) vína autentická (spontánní?) a tahle Mosela je samozřejmě reduktivní. Lipově a citrusově voňavá, typicky moselsky šťavnatá i nasládlá, s jemným perlením, lehoučká a svěží. Ale na tom nezáleží, protože víno samotné dnes popisovat vůbec nechci.

Jen mě tenhle základní ryzlink nakopl k jednomu povzdechnutí. Jaká by to byla paráda, kdyby stejně dobře bylo identifikovatelné i moravské víno! Z pohledu spotřebitele bych to vyjádřil naopak: kéž by bylo při koupi moravského vína předem jasné, co bude v lahvi, tak jako je to u moselského ryzlinku!

Když si jdete koupit víno do samoobsluhy, je to loterie. Koupíte moravský ryzlink, ale předem nevíte, jaký bude. Nanejvýš se z etikety dočtete suchý – polosuchý – polosladký. Přesto se můžete dočkat překvapení v podobě nečekaného obsahu cukru nebo kyselin a celkového projevu vína. Když koupím moselský ryzlink, burgundskou šardonku nebo Sauvignon od Loiry, můžu se spolehnout i na to, jaké víno v lahvi bude. Podobně vás nenechají na holičkách v Chianti, v Barolu nebo v sousedním Rakousku.

Určitě teď někoho napadne argument o globalizaci chutí a o tom, že by tahle snaha vedla k uniformitě vín. Přesto ve velkých „světových“ vinařských oblastech postupují právě takhle. Vyberou a podporují jednu nebo víc odrůd, které se pro tamní podmínky hodí. (A tím vlastně omezují ty ostatní.) Podporují vína směřující k nějakému ideálnímu aromatickému a chuťovému projevu (a tím vlastně omezují ta ostatní). Každý vinař si sice může třeba v Chianti vysadit ryzlink (nebo v Poysdorfu Sangiovese), ale nemůže využít společmou marketingovou podporu určenou pro Chianti (nebo v Poysdorfu pro GV). Namísto uniformity vín vede apelační politika ke zvyšování kvality vína a k jeho prosazení na trhu.

Určitě spousta domácích milovníků vína řekne, že by byla škoda omezit podporu vinohradnictví jen na některé odrůdy. (To jen mně se zdá padesát schválených domácích odrůd příliš mnoho?) Nebudu zmiňovat vinice chvatně vysázené před pár lety s občas nevhodnou odrůdovou skladbou, přesněji řečeno nevhodné odrůdy na pozemcích vhodných pro úplně jiné odrůdy. Jen namítnu jedno: je-li například Pálava přírodní rezervace (a CHKO) a je tedy zakázáno postavit na ní zásobník na ropu nebo restauraci McDonalds, proč by nemohlo být zrovna tak zakázáno vysazovat tam Cabernet Sauvignon nebo Merlot (nebo cokoli kromě vlašáku :o) ?