Dneska to vezmu šmahem. Beztak mě celej tejden nejvíc zajímá, jak bude o víkendu. Předpověď počasí kolísá jako kurz dolaru během ropný krize. Bude parno jako loni? Nebo bude zataženo, chladno? Je mi to fuk –  jestli bude zase hezky, bude to paráda. A jestli bude ošklivo, bude v Poddvorově málo návštěvníků, víc času, žádná tlačenice na dvorku u Sůkalů. Co se mě tejče, dopadne to dobře. Jedem!

Drinking report začnu právě aktuálním průšvihem. Už měsíc chodím okukovat tuhle lahvičku: Tramín 2008 PS, zapsáno rukou vinařovou (spodní foto). Jenže jsem si ji přivezl z únorového výletu se čtyřma zastávkama a už nevím, komu ten rukopis patří. Jiřímu Slunskému z Valtic nebo Antonínu Uhrovi z Lanžhota? Otázka za tisíc korun jako ze soutěže Chcete být milionářem? Popisek odpovídá Slunskému, lahev a záklopka Uhrovi. A já tam budu muset zajet znova, protože tenhle Tramín za to stojí.

Není úplně čirý, plavou v něm drobounké nečistty, má světlou barvu a typickou těžší tramínovou vůni s růžema, v chuti je krásně suchý, leč s minimem kyselin, příjemně hustý, glycerolový. Hádal bych na decentní alkohol mezi 12 a 13 procenty, v závěru chuti se jako pohlazením připomene koření, suchá paráda! Elegantní, uhlazené víno. Jen kdybych si včas psal poznámky… připomíná mi to výlev nadřízeného z vojenské služby: Vojíne, když jste blbej, tak si kupte notýsek a všechno si pište! Podívejte se na mě – já mám dva!

Četl jsem na zasloužilém webu, že „popisovat víno je jako poslouchat porno v rádiu.“ Nevím, co na to říct – tahle myšlenka je poměrně hluboká. Tak dělej, bejby, vraž to do mě! Chci to znova!

Další porno vezmu tedy zkratkou: ověřoval jsem si jarní poznámky o červeném Chassagne 07 „Les Voillenots Dessous,“ od Langoureaua a sedí to. Jen se mi tentokrát zdálo víno ještě mladší, ještě o trochu víc tříslovatější, než před čtvrt rokem. (Jen si tentokrát medím, že si Francouzi tak dávají záležet na etiketách. Přivézt si z Burgundska tři sta lahví bez etiket, popsaných halabala fixem, luštil bych to doma jako křížovku. Merci, Mr. Langoureau!)

O Wine Tasting Tour firmy Global Wines jsem původně ani nechtěl psát. Propašoval jsem se dovnitř 3. června v Praze jako host s kamarádem, kterej dostal pozvánku, užíval si výhledu na Prahu z X-tého patra pražského hotelu Corinthia Towers a po projití spousty vín přemýšlel, co bych poradil kamarádovi ke koupi? Asi německej ryzlink, nejspíš Leiwener Klosgarten Riesling, halbtrocken (slabinou akce byl seznam degustovaných vín, na kterém chyběly údaje o výrobci a ročníku).

Bloček v kapse saka zůstal nepopsanej, na těch několik poznámek stačil seznam vín, rozdávaný u vchodu. Takže nejvíc zaujala italská červená vína (toskánská, hlavně Antinori), trochu jsem byl na rozpacích ze španělských a francouzských červených. Rád bych věřil, že Les Fiefs de Lagrange je dobré víno, ale ve čtvrtek bych, v tomhle prostředí, za ně 650 Kč nedal. Z většiny ochutnaných vín jsem měl dojem, že jde o supermarketovou produkci, a nakonec mě, už vlastně na odchodu, nejvíc zaujaly destiláty. Čtrnáctiletá whisky Oban, jaksi striktní a asketická, Armagnac Janneau VSOP a Cognac Camus Grand VSOP. Už dávno destliláty doma nemívám, ale tyhle mi udělaly radost, bohatostí i stylem, čistotou a elegancí.

Jestli jste zvyklí nakupovat víno cestou z práce domů v supermerkáči, tak vás čtvrteční ochutnávka Global Wines mohla inspirovat. Jestli si víno kupujete u výrobců, asi by vás tam nic nezaujalo.

Já si svoje oblíbence nacházím stále častěji nacházím při poměrně levných nákupech u vinařů, kde se mi chutě a vůně vína mísí s místními vůněmi vzduchu, sklepa, s dojmy z bloudění barvitou moravskou krajinou a z potkávání s občas rázovitými a občas naopak překvapivě vzdělanými vinaři. „Aby se v nějaké vesnici dělalo dobré víno, to s tím někdo musí začít,“ komentoval jednou kamarád dlouholeté úsilí poddvorovských Sůkalů o zviditelnění Nového Poddvorova, a já si na to občas vzpomenu, když piju víno od tvrdonického Jana Bartoše. Cabernet Moravia 2009 jsem ochutnal na únorovém tvrdonickém koštu, a stejně jako úvodní Tramín 08 od Neznámého Vinaře jsem ho dostal jako litkup, když jsem kupoval několik krabic Bartošova Cabernetu Sauvignon 09.

Rudočerná barva s purpurovým odstínem, temná jako kafe bez lógru. Kabernetová černorybízová vůně se zeleným podtónem papriky. Hladká chuť s odbouranými kyselinami, svěže mladá, s černým rybízem, paprikou a náznakově i se sladkým mákem. Poprvé ho piju hned po otevření, vychlazený na 12 stupňů. Víno působí vyzrále a harmonicky, ale marně pátrám po vyšším alkoholu, takže bych tipoval na spodní hranici pozdního sběru. Žádná vanilka, žádný tabák, žádný sud.

Po několika hodinách v otevřené lahvi se víno zázračně srovnává a získává harmonii. Jednotlivé složky se příjemně propojují, přidává se náznakově chuť máku a pěkná kořenitá horkost. Ruší mě jedině štiplavě kyselá chuť v závěru, víno je krásně husté a koncentrované a dochuť pěkně dlouhá (a teplá). 

Fakt je to jedno, jaké bude o víkendu počasí. Když bude hezky, bude nás víc. Když bude chladno, bude v poddvorovských sklepích volněji. Alkohol se bude líp vstřebávat. A jak říkal Dean Moriarty, jede se dál! Furt se jede! Prostě se ještě třikrát vyspím a budou poddvorovské Otevřené sklepy.