Závěrečná probírka fotkama z podzimní Mosely. Pohledy ze strmých svahů na starobylá městečka a dlouhatánské šífy jsou typické. Stejně mě fascinovalo, že každá parcela ryzlinku má při pohledu z dálky jinou barvu. Jeden čtverec hnědý, vedle žlutý a kousek dál červený.

Tady je to všechno pohromadě, dlouhej šíf i barevné lány ryzlinku :o) Bohužel už vpravo nahoře vykukují základy budoucí dominanty.

Pomníku kancléřky Merkelové se nemůžu vyhnout, tak ať je to za námi. Už kvůli tomu se vyplatí jet se tam podívat co nejdřív, než ta věc bude dokončená.

V prvním příspěvku jsem vtipkoval o svém běhání velkými vinicemi. Další den jsem si vyrazil poklidným turistickým tempem na procházku po Ürzigské zahrádce koření a Erdenských schůdcích a vtipkování mě přešlo. Zadejchal jsem se víc, než při celém běhání po chodníčku pod vinicemi. Chlapíci zaměstnaní na sklizni podávají skutečně velké fyzické výkony, sklízet v mrazu hrozny na ledové víno může být na moselských strmých svazích nebezpěčné.

Hlavním cílem cesty nebyl výběr vín do předvánočních Komunitních Bedýnek, ale domluva se Stefanem Erbesem na termínu jeho návštěvy v Praze. Termín je na světě, předběžně 27. ledna bude Stefan Erbes v Praze nalívat vlastní vína návštěvníkům. Podrobnosti dodám v lednu.

Vesnička dole už není Ürzig, ale Erden. Pozná se to podle toho, že je na druhém břehu.

Příští rok bych chtěl jet už na přelomu dubna a května. Až Stefan Erbes nalahvuje nový ročník. Fotky hroznů si v květnu nepřivezu, ale na ročník 2013 jsem zvědavej. Některá úžasná vína z ročníku 2012 jsou vyprodaná. Sice se mi tak potvrdil můj odhad jejich kvality, ale doufám, že příští rok budu chytřejší. Vykoupím je sám :o)

Na Komunitní Bedýnku z moselských ryzlinků došlo taky. Jestli jste se ještě nepřihlásili, podrobnosti jsou tady.