Samozřejmě, že do severní části burgundského Cote d’Or se jezdí hlavně za červenými víny. Jasně že za bílými se jezdí hlavně na jih od Beaune. Ale občas narazíte i na severu na nějakou vyjímku. Zrovna v ročníku 2005 jsem pár překvapivě dobrých bílých z Marsannay a z Fixinu našel.

Tentokrát jsem našel k vínu i zábavnou historku. Američan Alex Gambal přijel do Burgundska v roce 1993 a tak moc si ho zamiloval, že kvůli tomu nechal práci v realitách (některé weby jdou ještě dál a píšou o parkovištích), vychodil beaunskou vinařskou školu a v roce 1997 založil v Beaune vinařství Maison Alex Gambal. Dnes vyrábí 60.000 lahví ročně. Do budoucna plánuje ponechat malý objem výroby a možná přikoupit nějakou půdu. Velký podíl na úspěšném přesídlení Gambala do Beaune mají prý jeho děti – rozhodující bylo, že měly v beaunské škole za spolužáky vesměs děti vinařů a obchodníků s vínem. Mike Apstein píše, že mnozí vinohradníci, od kterých chtěl Gambal nakupovat hrozny, roztáli, když ho poznali – „počkejte, nejste vy táta Tylera?“ Obchody náhle šly snáz. Nicméně krušné začátky zřejmě přispěly k jeho rozvodu. Abych citoval neautorizovaný výrok z webu, údajně měl Alex Gambal o svém vinařském podnikání říct, „Kdybych chtěl nadělat fůru peněz, zůstal bych u parkování aut.„

Ty lahve si snadno zapamatujete, protože adjustáž respektuje z burgundských zvyklostí jen to nejnutnější. Etiketa je řešená stroze až asketicky, jedině název apelace a ročník jsou vyvedeny naopak v dramaticky expresivním fontu. No nekupte to! Láhev jsem nabyl v prestižní beaunské vinotéce, kterou miluju kvůli dlouhé večerní otevírací době – pravidelně zachraňuje moje večery v den příjezdu, kdy i supermarkety mívají zavřeno. Srovnatelně extravagantní etikety tam má už jen František Mikulský, tak jsem si pro jistotu koupil lahev od obou.

Víno ve skleničce voní, jako byste strčili nos do udírny na zámku ve Versailles – jasný barik, ale noblesní. Barva zlatožlutá (už jsem v úvodu naznačoval, že to je Chardonnay, přestože je Fixin proslulý červenými víny), v umělém světle žárovek těžko popsatelná, jako království v přítmí. Chvíli po otevření je víno ještě tenké, v chuti se projevuje jen kyselina (ve srovnání s moravským ryzlinkem, který jsem pil o den dříve, je ovšem titěrná, šardonka není ryzlink a v Burgundsku nechávají proběhnout malolaktickou fermentaci i u bílých).

Tak si na víno ještě počkám a půjdu studovat na web. Ostatně zadní etiketa radí dekantovat nebo otevřít 3 až 4 hodiny předem. Hned v úvodu se Gambalův web hlásí k burgundským tradicím – víno kvasí spontánně s přirozenými kvasinkami, bílá vína kvasí rovnou v sudu. Bílá i červená vína nechávají ležet na kvasničních kalech a před lahvováním je jen jednou jedinkrát stáčí, bez filtrování. (Web obsahuje zábavnou chybu v angličtině. Přestože je majitel Američan, francouzská verze byla zřejmě prvotní a anglická vznikla překladem. Tak se do ní dostala pro mě napoprvé složitá myšlenka „wines are matured on their lies just one racking prior to bottling“ – rozluštil jsem ji až po nakouknutí do francouzské verze.

Pokud jde o Chardonnay, lisují se celé hrozny po 2 až 3 hodiny. Mošt se nechává přes noc v (nerezovém) tanku sedimentovat. Jak už jsem překládal výše, potom víno kvasí v sudech, bez přidání selektovaných kvasinek. Následně stárne na kvasničních kalech 10 až 16 měsíců. Stáčí se jen jednou před lahvováním a Gambalův web zdůrazňuje, že vše probíhá pomocí zemské přitažlivosti (rozuměj, bez čerpadel) a s respektováním měsíčních a planetárních fází (rozuměj, biodynamicky).

Maison Alex Gambal vlastní jen 2,5 hektaru vinic. To pokrývá jen 25-30 % spotřeby hroznů, zbytek nakupují (nebo nakupují meziprodukty – mošt, víno, přiznávají 5-10% objemu) a vystupují tak jako negociant, obchodník.

Zpátky k vínu: uzená vůně nepolevuje, je to zřejmě následek popisované technologie, kvašení rovnou v barikovém sudu. Sud se tak dokonale propojí s aromaty a chutěmi extrahovanými z hroznů. Ze směsi ovocných vjemů typických pro Chardonnay mi nejvíc vystupuje meloun – v minulosti jsem to popisoval jako chladnou studánku, dnes mi to nejvíc evokuje meloun. Tropické ovoce, samozřemě. Docela řízná kyselina. Lískové oříšky na patře. Minerální dochuť. Docela luxusní burgunda z apelace, kde bych ji nečekal. Hurá!

Dnes jsem opsal spoustu věcí z webu, tak na závěr něco osobního: asi je snazší najít noblesu v burgundských bílých vínech, než v těch červených. Pro nás Čechy (a Moravany) jsou bílá přístupnější a srozumitelnější, takže ten dotek luxusu a vznešenosti, který rozpoznávám ve dvacetieurovém Fixinu, je zřetelnější, než kdybych ho ucítil ve stejně drahé červené Burgundě.