E pluribus unum

Jak se snažím přinášet pokaždé v Komunitních Bedýnkách nějakou zajímavost, unikát, tak v srpnových krásnohorských bedýnkách to bylo Old School Cuvée 2011. Vlastně to žádné cuvée není :o) už jsem to psal tady.

Je to sice směska asi deseti (zčásti neurčených) odrůd, namátkou veltlín, neuburg, muller, bílý portugal, šedý portugal, ušlechtilé bílé, možná i chorvát, ale nevznikla jako klasické cuvée, tedy smísením několika samostatně prokvašených vín. Vznikla sběrem jediné vinice osázené smíšenou výsadbou. Tedy cik-cak, napřeskáčku vysazené keře několika odrůd. Stoupenci naturálních vín tomu fandí, ve Vídni je to populární jako Gemischter Satz. Je to víno s netradičními vlastnostmi.

Nene, kdepak! Není to víno s netradičními vlastnostmi, je to víno s nemoderními vlastnostmi! Takhle se totiž údajně dříve víno pěstovalo. Některé prameny dokonce uvádějí, že se smíšeně vysazovaly odrůdy bílé i červené (modré) – podle toho by barva vína, jak ji chápeme dnes, byla vlastně velmi moderní atribut bez opory v tradici. Středověké víno mělo nejspíš barvu světlou, načervenalou, nejistou a špatně definovanou :o) Historie moderního vinařství začíná teprve s jednoodrůdovou výsadbou. Matt Kramer nedávno na Novém Zélandu tvrdil, že to zavedli křesťanští mniši (Cisterciáci a Benediktýni) vpodstatě z kultovních důvodů – k oslavě jednoho Boha vysazovali vždy jednu odrůdu. Věřím, že se omezili na jedinou odrůdu, protože chtěli slyšet hlas Boží skrze hlas Země. Tahle touha je základním kořenem toho, čemu dnes říkáme terroir, řekl prý Matt Kramer na konferenci Pinot Noir 2013 (prý, protože autorský text nesmírně inspirativního Kramerova projevu jsem na webu zatím nenašel, jen komentované přepisy bloggerů tady a tady).

Mezinárodní publikum Kramer pobouřil myšlenkou, že ateisté nemůžou vyrobit špičkový Pinot, ale dobře jim tak! Nejsem úplně přesvědčený o tom, jak moc bylo rozšířené víno ze smíšených výsadeb a kdy se evropské vinařství přiklonilo k jednoodrůdovému standardu (burgundský edikt zakazující výsadbu čehokoli kromě Chardonnay a Pinotu Noir je 617 let starý, jak jsem psal už před rokem), ale pokud pokládáte odvozování monokulturní výsadby od monoteistického náboženství za přehnanou konstrukci, je to jen váš problém. Podobně jako dnešní doba uvažuje (skoro) jen v ekonomických kategoriích, točilo se všechno středověké myšlení kolem spirituality. Je docela pravděpodobné, že tyhle myšlenky skutečně stály jako sudičky u kolébky evropského vinařství. Masarykův často citovaný výrok o principech, na kterých se státy zrodily se dozajista nevztahuje jen na státy. Odrůdová rozmanitost? O 617 let později vypadá Morava jako stále pohanská, barbarská končina čekající na příchod civilizace:o)
A starosvětské Old School Cuvée 2011 ze smíšené výsadby, pohrobek z vinice vyklučené hned po sklizni? Na ceníku vinařství ho nenajdete, schovávají ho jen pro ty, kteří o něm vědí. Od srpna už trochu vyzrálo a zharmonizovalo se. Má příjemnou žlutou barvu a svěží travnatou vůni. V chuti pěknou kyselinu, travnatost, špetku kořenitosti. Je to měňavka – dojmy a chutě se mění v závislosti na teplotě a provzdušnění, podle toho jak se prosadí vliv které odrůdy. Je to něco, čemu pracovně říkám zrcadlové víno. Spolehlivě odráží náladu konzumenta. Zažil jsem s ním spokojené zahradní večery i nervózní a marné hledání harmonie, přesně podle vlastního rozpoložení. Upřímně bych víno doporučoval všem hledačům tradice a autentičnosti. Jako ukázku toho, kam by nás mohla zavést tradice, v dobrém i ve zlém. Nikdy to nebude nuda, protože jednotlivé odrůdy se sklízely při různém stupni zralosti. Ze stejného důvodu to nikdy nebude Velké Víno, protože má zároveň vyzrálé i nevyzrálé tóny, a oboje výrazně.
Chtěl jsem víno vzít na prosincové ryzlinkové degustace jako ukázku toho, oč by nás tradice připravila nebo kam nás vývoj přivedl. Původně byl součástí podobných směsek nejspíš i ryzlink, ale ten dozrává příliš pozdě na to, aby se v podobných směskách prosadil. Taky jsem před pár roky napoprvé zbaštil výroky jednoho alsaského biodynamika, který dělá víno ze smíšených výsadeb a tvrdí, že si příroda pomůže sama: všechny odrůdy mu dozrávají současně. Na druhý pokus jsem si představil vinici, kde Muškát dozrává současně s Rieslingem… a došel jsem k tomu, že tohle jsou pravdy shůry zjevené, pravdy, které nelze empiricky ověřit.
Na rozdíl od Old School Cuvée 2011, to ještě empiricky ověřit lze… slibuju, že ho nepřidám do žádných slepých bedýnek, kde by čtenáři měli určovat odrůdy. V současných rakouských bedýnkách je pěkně šestice odrůd krásně čitelných, přesvědčit se můžete tady.