V pátek jsme zasedli k večeři s Vinonautem a několika ryzlinky, darem jsem dostal Spätburgundu od Toniho Josta. Bez odkladů jsem ji otevřel hned následujícího večera. Jak jsem k ní přivoněl, rovnou jsem běžel do sklepa pro poslední lahev krásnohorské nulašestky. Paměť mě nezklamala, jsou jako dva rodní bratři.

Německý Pinot je v robustnější lahvi a má stylovější etiketu (ve skutečnosti mám krásnohorskou lahev bez etikety, jen popsanou fixem). Obě vína mají skoro stejnou rubínovou barvu, krásnohorský má na okraji nazrálý oranžový odstín. Jemněji voní krásnohorský, kořením a bylinkami, německý má tutéž vůni, jen o kousek koncentrovanější a fialkově navoněnou.

V chuti je moravský Pinot o chlup řidší, apatykový a zemitý, s patrným barikem a dlouhou peprnou dochutí. Německý je koncentrovanější a na první polknutí jednodušší, ale taky harmoničtější a ovocnější. Ještě je v plné síle, zatímco krásnohorský Pinot by se už měl vypít. Ale i v chuti jsou si nápadně podobné, zemitostí i kořenitostí. 480 Kč za německý Pinot není žádná láce, ale tohle víno za to stojí – přestože je tak podobné krásnohorskému Pinotu, který stával 180 Kč, dokud ještě byl. Vlastně jsem za tuhle Spätburgundu ani nepoděkoval, tak to činím aspoň dodatečně na blogu: děkuju, Ivane!