Po 1.100 kilometrech z prvního dne jsem druhý den najezdil slabou stovku, ale dalo mi to zabrat. Jen dopoledne jsem ochutnal asi deset vzorků, třináct dalších potom v Puligny na obědě, následně asi sedm v Auxey-Duresses a čtyři v Meursaultu. Z Puligny do Auxey jsem spěchal, ale když jsem si potom dýchnul do elektronického alkohol-testeru, zatočila se mi hlava: 2,2 promile. Zastavil jsem v polích, vypil litr vody a cvičil, dokud jsem to nesrazil na 0,5 – hranici, která se ve Francii toleruje. Ne že bych nevěděl, že i v Leflaivových vínech je alkohol, ale jsou tak jemná, že jsem se nechal ukolébat pocitem, že i následky budou jemné. Navíc mám Leflaivova vína tak rád, že by mi bylo líto vyplivovat – přestože plivátko bylo připraveno na každém stole.
Dopoledne jsem zabíjel čas v Nuits, zašel jsem na prohlídku velkolepých sklepů a ochutnávku zdarma k Moillardovi. Vína mě nenadchla, ale koupil jsem pár zajímavých vín jinde. Hned v devět jsem se telefonicky objednal na „La Table d’Olivier Leflaive,“ degustační oběd v Puligny-Montrachet. Před pár lety jsem o něm psal tady, ale od té doby se mnohé změnilo. Jednak Leflaive koupil na náměstí v Puligny větší dům a přestěhoval tam restauraci, kanceláře i oběd.
Taky tehdejší sommelier Pascal Wagner, který degustace velmi energicky a expresivně vedl, předal žezlo dalšímu. A samozřejmě nabídka vín byla jiná. Oproti první zkušenosti přišel malý deficit – tehdy jsem byl překvapen sladěním podávané omáčky s kyselinou v některých vínech. Tento trik se neopakoval, omáčka ani tlačenka, podávaná jako předkrm, kyseliny neměly. Takže teď na chvíli „Oběd u Oliviera Leflaiva“ přeskočím a vrátím se k němu na konci textu, i tak bude můj popis druhého dne v Burgundsku dlouhý jako Vojna a mír.
Na další návštěvě jsem v Auxey-Duresses ochutnával vína z Domaine Roy Fréres (na horním obrázku Vincent Roy). Znám je od roku 2006, kdy jsem je náhodou našel ve vinotéce v Maranges. Loni jsem pro ně zajel přímo k výrobci. Našel jsem u nich tehdy ještě i úžasné Premier Cru z roku 99, 2003 i 2005, které už letos zmizely. Letos jsem ochutnával vína z ročníku 2006 a koupil po dvou kartonech jejich červených Auxey-Duresses 2006, Premier Cru „Le Val“ 2003 i 2005, navíc i bílé Premier Cru 2006.
Po hodince cvičení s Altesterem mě napadlo, že z Auxey-Duresses pojedu kolem vinařství de Sousa v Meursaultu, takže jsem sáhl po telefonu a zeptal se pana de Sousy, jestli by ubohému turistovi neprodal pár lahví. Pan de Sousa odpověděl, že ano a že můžu přijet „tout suite“ nebo tak nějak. Tomu jsem nerozuměl, ale z intonace jsem vytušil, že to znamená ihned. Když jsem tam vloni kupoval víno, dost to skřípalo, a měl jsem dojem, že se mu nelíbilo, když jsem mu zničehonic zazvonil u dveří. Tentokrát měl mnohem lepší náladu, otevřel mi hned Volnay 2003 i 2005 a poté i Meursault 2005 a 2006, nezviklal mě a koupil jsem to, co loni. Popis jeho Meursaultu je obsahem textu, kterým jsem tento blog před rokem otvíral. Jeho Volnay a Pommard z loňska jsem doma otevřel až týden před výletem, a jak jsem fanoušek Pommardu, uhranul mě jeho Volnay 03. Takže jsem si odvezl zase celý karton, žena mě pochválí. Bez ironie, chutnal jí a to má svou váhu.
Dojel jsem do penzionu v sedm večer, umyl jahody, načal dva sýry, šunku a červený Meursault 05 z Domaine Prieur-Brunet (po tolika dnešních ochutnávkách, hříšníci nedojdou klidu, abych citoval klasika). Podíváte-li se do encyklopedie, zjistíte, že červený Meursault je zřídkavé víno, které málokdo zná. Je to teprve podruhé, co ho piju, a poprvé to bylo velmi nepodařené, skončilo ve výlevce. Pokud jde o tento Meursault, je to celkem slušný Pinot s pěknou kyselinou, ale kdyby se v Meursaultu rodil jen Pinot, asi by Meursault nepatřil mezi velká vína. S ubývající hladinou v láhvi ve mně sílilo zklamání a nakonec i tento Meursault skončil ve výlevce. Ale i to je poučný výsledek – někdy při tom ochutnávání najdu krásné víno, někdy víno zavrhnu a už se potom doma nemusím trápit tím, že je téměř nedostupné.
A teď zpátky do Puligny k Leflaivovi. Leflaivova vinařství patří v burgundsku do první ligy, v ročence Revue du Vin de France dostávají pravidelně dvě hvězdičky ze tří možných – a těch tříhvězdičkových je jen pár. Na Leflaivově popularizaci v Čechách má zásluhu hlavně pan Dominec a dům U Závoje. Mě tam ale zavedla Encyklopedia vína od Toma Stevensona. Ta u hesla „Puligny-Montrachet AOC“ uvádí stručně: „Je to jedna ze dvou obcí v Montrachetu, produkujících nejvýznamnější suchá bílá vína na světě.“ Takže když jsem se kdysi rozhodl zajímat se o suchá bílá vína podrobněji, bylo jasné, že se do Puligny vypravím. Strávil jsem tam 3 dny v roce 2005 a úplně mi to převrátilo představy o vínech. Následujícího roku jsem už zasedl u Leflaiva k degustačnímu obědu.
Dnes se tyto obědy konají každý den kromě neděle v Leflaivově restauraci na náměstí v Puligny. Ve velkém sále pro asi čtyřicet hostů, vzdušném a stylově zařízeném. Sommeliér Guillame Esmery (na horní fotce) průběžně vítá návštěvníky, rozesazuje je ke stolům a s klasickým čtvrthodinovým zpožděním zahájí degustaci. Většinou na zahájení přichází i Olivier Leflaive, s každým hostem si potřese rukou, zeptá se, odkud přijel a prohodí pár slov.
Před každým hostem je talířek s malou porcí šunky v aspiku (Jambon Persillé), selské paštiky (Terrine de Campagne) a košík s pečivem. Pan Esmery nalije každému první dávku vzorků. Celý program je jednoduchý. Tvoří ho tři chody jídel, ke každému chodu se nalévá série 3 vín. To je program Sélection (výběr) za 40 €. Za 50 € dostanete navíc 4 vzorky Premiers Crus.
Já jsem zvolil úspornou verzi, jednak jsem očekával, že alkoholu by mohlo být na polední hodinu víc, než jsem zvyklý, a jednak vím, že v takovýchto případech sommeliér stejně hostům rozlévá dražší vzorky navíc, protože je to přirozenější, než aby je vyléval – nazítří se stejně začíná se zavřenými lahvemi, takže se víno neschovává.
V první letce přiletěla vína té nejnižší nominace, ale nenechte se mýlit – žádná Leflaivova vína nejsou obyčejná!
1. Bourgogne Aligoté 2006. Ohromná vůně! Chuť je kyselejší, než bývá Chardonnay, ale na Aligoté je nečekaně kultivovaná. Podle vůně nusely ty hrozny hodně uzrát.
2. Chablis Les deux Rives 2006 – má nižší barvu, než Aligoté. Pěkné, ale ne tak překvapivé, jako první vzorek. Obě první vína jsou dělaná v nerezu – NO OAK. Dál už budou jen bariky.
3. Bourgogne Les Sétilles 2006 – no jasně, kouřové signály Apačů hlásí barik. Překvapivě „dospělé“ víno, úžasně kultivované, krása. Trochu postrádám chuťové hrátky, souhru mezi víny a aspikem, které jsem tu zažil před dvěma lety, ale i vína sama stojí za to.
1. Bourgogne Aligoté 2006. Ohromná vůně! Chuť je kyselejší, než bývá Chardonnay, ale na Aligoté je nečekaně kultivovaná. Podle vůně nusely ty hrozny hodně uzrát.
2. Chablis Les deux Rives 2006 – má nižší barvu, než Aligoté. Pěkné, ale ne tak překvapivé, jako první vzorek. Obě první vína jsou dělaná v nerezu – NO OAK. Dál už budou jen bariky.
3. Bourgogne Les Sétilles 2006 – no jasně, kouřové signály Apačů hlásí barik. Překvapivě „dospělé“ víno, úžasně kultivované, krása. Trochu postrádám chuťové hrátky, souhru mezi víny a aspikem, které jsem tu zažil před dvěma lety, ale i vína sama stojí za to.
4. Rully Premier Cru Raclots 2006 – hodně jemné a svěží víno, což je ostatně pro Leflaiva typické. Výrazná vůně včetně silné vanilky, středně plná chuť, jemná dochuť.
5. Saint-Aubin Premier Cru Perrieres 2006. Ještě zavřené víno se slabou vůní, zvlášť pro mě, zmoklého a podchlazeného z deštivého dopoledne, skoro neznatelná. V chuti se ale projevuje váha Montrachetu, je těžší oproti předchůdcům.
5. Saint-Aubin Premier Cru Perrieres 2006. Ještě zavřené víno se slabou vůní, zvlášť pro mě, zmoklého a podchlazeného z deštivého dopoledne, skoro neznatelná. V chuti se ale projevuje váha Montrachetu, je těžší oproti předchůdcům.
Jako druhý chod se podávala kuřecí roláda na Chardonnay (Poulet Jaune Fermier au Chardonnay du Domaine), křehká až k rozpadnutí, a přesně „al dente“ rýže, akorát měkká. Předváděná jídla byla spíše tradiční, „selská.“ Přičítal jsem to jednak tomu, že hlavní roli v téhle show mají hrát vína, jednak Leflaivově snaze prezentovat podnik jako tradiční burgundské vinařství. I při letmém setkání před rokem neopomenul zdůraznit tradici: !Přestěhovali jsme se do nového domu na opačném konci náměstí, ale jinak ve všem pokračujeme stále stejně, jako dřív.“
K tomu další tři vína:
6. Chassagne-Montrachet 2006.
7. Meursault Narvaux 2006.
8. Puligny-Montrachet 2006. Stejný kopec, stejný ročník, stejný výrobce, ale tři rozdílná vína. Chassagne má těžkou vůni, Meursault voní podobně, ale lehčeji, svěžeji a lákavě. Ale možná to je jen rozdíl mezi otevřenějším vzorkem (6) a zavřeným (7,8). V chuti působí Meursault uzavřeně a méně výrazně, než bych čekal, ale má mírně štiplavou dochuť dlouhou jako fronta na D1. Chassagne je v chuti plná a ovocná, meursault nevýrazný a zdaleka ne tak rafinovaný, jak umí být, podobně je to i s Puligny. Všeobecně odborníci velebí Leflaiva za to, že dokáže udělat i velká vína tak, že jsou brzy pitelná (a šetří tak zákazníkům peníze za skladování, protože čekat deset let na Grand Cru koupené za 300 Euro se vám prodraží), dnes ale máme dva vzorky otevřené až příliš brzo.
6. Chassagne-Montrachet 2006.
7. Meursault Narvaux 2006.
8. Puligny-Montrachet 2006. Stejný kopec, stejný ročník, stejný výrobce, ale tři rozdílná vína. Chassagne má těžkou vůni, Meursault voní podobně, ale lehčeji, svěžeji a lákavě. Ale možná to je jen rozdíl mezi otevřenějším vzorkem (6) a zavřeným (7,8). V chuti působí Meursault uzavřeně a méně výrazně, než bych čekal, ale má mírně štiplavou dochuť dlouhou jako fronta na D1. Chassagne je v chuti plná a ovocná, meursault nevýrazný a zdaleka ne tak rafinovaný, jak umí být, podobně je to i s Puligny. Všeobecně odborníci velebí Leflaiva za to, že dokáže udělat i velká vína tak, že jsou brzy pitelná (a šetří tak zákazníkům peníze za skladování, protože čekat deset let na Grand Cru koupené za 300 Euro se vám prodraží), dnes ale máme dva vzorky otevřené až příliš brzo.
Jako bonus dostávám další dvojici vín:
9. Chassagne-Montrachet Premier Cru La Grande Montagne 2006
10. Puligny-Montrachet Premier Cru Referts 2006.
To je zábavné hlavně pro porovnání kvalitativního rozdílu mezi Village apelací a Premier Cru. Tato vína mají silnější strukturu, už nejsou jemnější, naopak jsou silnější a plnější, koncentrovanější.
9. Chassagne-Montrachet Premier Cru La Grande Montagne 2006
10. Puligny-Montrachet Premier Cru Referts 2006.
To je zábavné hlavně pro porovnání kvalitativního rozdílu mezi Village apelací a Premier Cru. Tato vína mají silnější strukturu, už nejsou jemnější, naopak jsou silnější a plnější, koncentrovanější.
S talířem burgundských sýrů přilétá poslední trojice vín:
11. Santenay Rouge 2004.
12. Pommard 2003
13. Volnay Premier Cru Taille Pieds 1999.
11. Santenay Rouge 2004.
12. Pommard 2003
13. Volnay Premier Cru Taille Pieds 1999.
Santenay má typickou ovocnou vůni s kyselinami znatelnými už z vůně, vyváženou bohatou chuť. Kyseliny, ovoce, taniny a dlouhá pepřovo-papriková dochuť. Za 15 Euro levné víno! Pommard dává mnohem těžší a rafinovanější vůni, která mi sugeruje představu luxusu! V chuti je usedlé, bez vzrušení, jen harmonie. Krásné, ale za 26,50 Euro drahé. Volnay má slabší jemnou vůni a světlou cihlovou barvu, která upozorňuje na vysoký věk. Ušlechtilá griotková chuť, zase s pepřovým koncem.
I přes výhrady k předčasnému otevření některých vín Oběd u Leflaiva stojí za to. Pokud budete v Burgundsku a zajímají vás bílá vína, je to rozhodně dobrá zkušenost. Myslím, že podobné obědy pořádá víc burgundských podniků – četl jsem o podobné akci v sousedním Chassagne-Montrachet (Michel Picard v Chateau de Chassagne) a v Nuits-Saint-Georges (Nicolas Potel).
Odvezl jsem si z Puligny tři krabice vín a taky jednu krabici degustačních skleniček Spiegelau, těch s Leflaivovým logem, které vidíte na fotkách. Doma se koukám na český ceník skla Spiegelau a říkám si se starou reklamou, vyplatí se vám dojít až k nám do Puligny!
P.S. Sledujte další díl – příště půjdu do Fixinu k Žanetě!