Už několikrát jsem měl slinu na tepání nešvarů, například se mi nelíbí opisování témat z jiných blogů nebo přebírání materiálů z tiskových agentur (a obrazových taky). No ještě že jsem se do toho nepustil, protože přesně to dnes udělám, přeložím tady sobotní příspěvek z cizího blogu – originál je zde.

Párkrát jsem se tady otřel o Jamieho Goodea, fanouška Manchesteru City a britského wine-bloggera. Jamie G. píše týdenní rubriku o víně v Sunday Expressu. Kromě toho je uznávaným znalcem vína a mimo jiné porotcem (a předsedou poroty) některých renomovaných mezinárodních soutěží vín. (Nedávno jsem si z něj dělal srandu, že na blogu (přehnaně) vysoko hodnotí novosvěstské kusovky – hypermarketová vína z Jižní Ameriky, Austrálie atd.) V sobotu Jamie blogoval o soutěži britských vín. Neodolal jsem a přeložil (skoro celý) příspěvek. Pokud jsem se při překladu trapně spletl a něco zkonil, napište mi na soukromý e-mail, opravím. Nezveřejňuju to kvůli anglickým vínům, ještě jsem žádné neochutnal a ani to v nejbližší době neplánuju. Pokud chodíte hodnotit do porot na moravské Výstavy vína (neoficiálně také zvané vesnické košty – pro jistotu dodám, že je miluju) a něco vám to připomene, uvítám vaše komentáře.

Včera jsem posuzoval 110 anglických vín, naslepo, pro South West Vineyards Association ve Three Choirs v Newentu.

Nikdy dříve jsem neochutnal tolik anglických vín najednou, a byla to poučná zkušenost. Bylo nás pět porotců a bylo to celkem zábavné – většinou jsme se shodli bezbolestně. Přidám několik dojmů.

1. Našel jsem několik velmi chutných vín. Kvalita byla všeobecně docela konsistentní, dramatických vyjímek bylo méně, než jsem čekal – a připomínám, že podobných akcí se zúčastňují vína renomovaných výrobců spolu s víny nadšených amatérů. Odcházel jsem s myšlenkou, že velké očekávání spojované s anglickým vinohradnictvím je namístě.

2. Ročník 2007 se trochu překvapivě ukazuje lépe než 2006.

3. Nejúspěšnější suchá bílá byla se svěžími, trávovými, zelenými tóny dobře vyváženými vyzrálými ovocnými tóny, ta, která neměla příliš ostré kyseliny. Díky našemu podnebí by pěstitelé měli usilovat o nižší podíl zelených tónů a acidity – neúspěšná vína byla ta příliš zelená a tvrdě kyselá.

4. Můžete zbytkovým cukrem vybalancovat příliš vysokou kyselinu, ale nemůžete jím zamaskovat nevyzrálost (zelenost).

5. Šumivá vína jsou docela konzistentní, ale některá měla nesmyslně vysoké kyseliny a prostě nebyla vyvážená. U některých základních vín mě napadlo, že potřebovala trochu víc času. Přesto je to příslib do budoucna.

6. Červená potřebují spoustu práce…. (pozn. v soutěži jich bylo asi dvanáct, takže nebudu překládat.)

7. Přehršel vzorků byla hrozná vína. Jedno chutnalo po rebarboře. Další vonělo jako nafta. Divím se, že to lidem stojí za to, přihlašovat taková vína? Opravdu se jim líbí? Čekají, že se budou líbit porotcům? Nebo si nechtějí připustit realitu?

Samozřejmě mě pobavil závěr bodu 1 a bod 2 (Odcházel jsem s myšlenkou, že velké očekávání spojované s anglickým vinohradnictvím je namístě). Ve srovnání s jinými webovými psavci, kteří o moravských vínech napíšou podobné zevšeobecňující úvahy po požití pouhé stovky vzorků má ovšem Jamie Goode jednu dobrou omluvu – jeho 110 anglických vzorků možná představuje podstatnou část produkce anglického vinohradnictví.

Není to zábavné, že mezinárodní degustátorská hvězda jde z výstavy s podobnými myšlenkami jako kdejaký vinný fanoušek, brčkující z mařatického koštu do penzionku?