Dnešní zápisek bude pro většinu čtenářů asi jen seznam vín podobný seznamu tet v dětské básničce Pavla Šruta:

Kolik já mám vlastně tet?
Tak abych to nepoplet:
Tetu Bětu, tetu Květu,
tetu Fanču, tetu Manču,
tetu Táňu, tetu Stáňu,
tetu Vandu, tetu Žandu…
Většina dnešních vín se v Čechách neprodává, takže největší význam snad může mít pro mě a několik spolustolovníků, až jednou narazíme na některého ze jmenovaných výrobců a budeme se chtít ujistit, co už jsme od něj pili a jaké to bylo… tak abych to nepoplet:

Na druhé schůzi se náš SPP (Spolek Přátel Piemontu) rozrostl o další duši. Catering se přizpůsobil degustovaným vínům (přidal jsem jednu položku vzdáleně ladící s bílými víny). Dovozce František Šamla přinesl deset vín, dvakrát Erbaluce a osmkrát Arneis. Všechno (kromě jednoho, jak se ukázalo na konci) to byly vzorky nabídnuté piemontskými vinaři ke zvážení dovozu do Čech, a náš Spolek mu měl pomoct s výběrem. (Asi nejznámějším piemontským bílým vínem je Moscato d’Asti, druhé v řadě je Gavi, vyráběné z odrůdy Cortese. Až třetí v řadě je Arneis. Erbaluce, Cortese i Arneis jsou lokální odrůdy, myslím, že jinde než v Piemonte se nepěstují. Takže večírek málo známých piemontských bílých odrůd.)

1. Briseide 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Crisp! Myslím, že česky se to přeloží jako Křupavé!Mladé víno s dobrou kyselinou, travnaté a výrazně minerální, suché, prachové. Citron poprášený vápencem? Zajímavé. Velmi neučesaný, ostrý projev, ale mě to bavilo. Druhý den se už obrousily hrany a víno se zakulatilo a zklidnilo, ale zajímavější bylo první den.
2. Biancamano 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Ve vůni se zdá přezrálé, i v chuti je plnější a vyzrálejší, s výraznou kyselinou odpovídající odrůdě Erbaluce.

3. Arneghé (Arneis) 2011, Il Crave. Květinová vůně se stopou zatuchlosti, v chuti zakulacená kyselina, nepříliš tělnaté, ale za to výrazně minerální, až moc.
4. Garbello 2011, Monferrato DOC Bianco (Arneis). Ve vůni lehce zatuchlý smrádek, který po chvíli identifikujeme jako kvasnicový. Silná plná barva, v chuti napřed zaperlí na jazyku, potom se objeví i kvasnicový podtón, plnější tělo, pěkné a bohaté víno. Můj favorit.
5. Langhe 2011 DOC Arneis, Fratelli Aimasso. Svěží, příjemné, zaoblené, zase minerální, přístupné a pěkné.
6. Roero Arneis 2011 DOCG, Delpero. Ovocná vůně s kvasnicovým podtónem a podezřením na delší ležení na kvasnicích. V chuti štiplavě kořenité, s pěknou kyselinou a potvrzeným kvasnicovým podtónem, moc pěkné. Můj druhý favorit.

7. Roero Arneis 2011 DOCG, Cascina Ciapat di Bertello. Výrazná květinová vůně, v chuti zřetelná přezrálost, kořenitost až štiplavá, pěkná kyselina. Svěží, ale ne úplně harmonické víno.
8. Roero Arneis 2011 DOCG, Savigliano Mario. Plnější, se slabší kyselinou, líp zakomponovanou, a nejspíš i malým zbytkovým cukrem (!). Přezrálé, trochu nudné. Nebavilo mě.
9. Roero Arneis 2011, Battaglio. Kulaté, jednoduché, příjemné až líbivé. Vyvážená, jemně kořenitá plnější chuť.
10. Langhe Arneis 2011, Battaglio. Harmonické, plné, kulaté, vyzrálé, ale nezábavné.

Našeho dárce Františka Šamlu, dovozce piemontských vín, jsme zahrnuli dobře míněnými radami, co dovézt a co ne, až nakonec jen smutně seděl a hrál si s tužkou… Soukromě bych se bavil u každého z koštovaných vín, nejvíc u prvních sedmi. Mého největšího favorita (4, Garbello) už František dováží a přidávat k němu nějaké další a méně výrazné víno z málo známé odrůdy není moc obchodnicky prozíravé. Prodávat dvoje Erbaluce a sedmero Arneis bych nechtěl, a když to nejlepší z naší ochutnávky (aspoň podle mého hodnocení) František dováží, je další výběr těžký.

Ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!