S tímhle vínem mám hned dva problémy. První je ten, že vlastně nevím, jak ho zařadit. Burgundské apelace se dělí podle významu pyramidálně: nejníž, vespod, jsou ty základní, regionální. Do nich spadají buď všechna vína (Bourgogne Chardonnay, Bourgogne Pinot Noir) nebo jen vína z menších, ale pořád dost rozsáhlých oblastí (Bourgogne Hautes-Cotes-de-Beaune a Hautes Cotes de Nuits nebo Cotes de Beaune a Cotes de Nuits). Nad nimi je vrstva „Village“ apelací, vín, která nesou jméno po obci, ve které vyrostla (a ta obec zase většinou nese jméno po své nejvýznamnější vinici, aby se to nepletlo). Aloxe-Corton, Puligny-Montrachet nebo Chambolle-Musigny, například. A nad tím leží maličká vrstva takzvaných Cru, významných vinic: Premier Cru a Grand Cru. Vína pro krále a jejich vévody. Omlouvám se, vy tohle všechno už určitě víte.
Jen já nevím, kam zařadit apelaci Cote-de-Nuits Villages. Přibližně přeloženo Vesnice v okolí Nuits by mělo patřit do nejnižší, regionální úrovně apelací. Ale podle dalších informací se do těchto vín dostanou vína z pěti obcí, z Fixinu a Brochonu, z Comblachienu, Corgoloinu a Prissey. Fixin má vlastní apelaci, lepší vinice z Prissey patří do apelace Nuits-Saint-Georges (doslova Noce Svatého Jiří :). Jestli jste si někdo jistý, tak mi to napište, ať neumřu hloupý – patří CDNV do regionálních nebo komunálních apelací? (Až to v diskusi vyřešíme, napíšu výrobci, jak to vidí on. BIVB se mi tady zdá dávat za pravdu, že jde o vyšší, komunální, tedy „village“ apelaci.)
Druhý problém je těžší. To víno mám rád, hodně jsem si na něj vsadil. Stojí za to?
Poprvé jsem ho pil v roce 2007 (to byl ročník 2005). Přijel jsem tehdy do Burgundska v květnu, dosud nepoučen recenzemi slavných kritiků, a bylo to pro mě jako pro hipíka Woodstock. Tady hraje Dylan, vedle ve stanu Hendrix, tamhle zpívají Peter, Paul and Mary a za chvíli bude hrát Joni Mitchell a CSN&Y! (Nedávno psal Wine Spectator, že podobně dobrý ročník byl v Burgundsku i v Bordeaux naposledy před nějakými 46 lety – to už možná znova nezažiju!)
Už jsem o tom psal tady: zčásti za to může mizivé očekávání po objevení ospadlé vesničky jménem Premeaux-Prissey. Zčásti za to může srdečné chování a vstřícné přivítání Arnauda Pelletiera, syna majitele vinařství (Burgunďané dobře vědí, že nejlíp se víno prodává ve sklepě!). No ale ta vína na tom taky musejí mít svůj podíl! Už tehdy jsem většinu peněz utratil za CDNV 2005, prostě jsem mu propadl.
O rok později jsem zase vsadil na CDNV 2006. Zkopíruju, co jsem o něm tady napsal: Těšil jsem se na Cote-de-Nuits Villages, to jsem si z ročníku 05 oblíbil nejvíc, 06 možná nepůsobí tak robustně, má víc ovocných chutí a méně taninů, a je mnohem přístupnější, pitelnější. Arnaud říká, že si ho dává k rybám, udiveně namítnu, že jsem myslel, že ryba má plavat v šardonce a paní Pelletiérová souhlasí a odmítavě na syna mává rukou. Ona má ráda Puligny-Montrachet, říká na vysvětlenou Arnaud shovívavě.
Dodnes si to tak pamatuju, že nulašestky byla jednodušší, přímočará, možná pro nezasvěcené milovníky vína přístupnější ovocná vína. Nechal jsem si pro sebe třicet lahví jako Vino de la Casa a už jsou taky pryč.
Letos v červnu jsem byl u Pelletiérů zase. Tentokrát mě prováděla paní Pelletiérová, manželka Arnauda. Omlouvám se, ale budete si ji muset jen představovat. Byla tak půvabná, že jsem se ostýchal ji vyfotit. Nebo se tam jeďte podívat a doufejte, že se na vás usměje… na mě se usmála, omluvně, když jsem ji po degustaci druhého vína požádal, aby mi nalila z čerstvě otevřené lahve, protože mám podezření, že naše lahev je už příliš dlouho načatá. Původně mě ujišťovala, že vína jsou v pořádku, ale když přivoněla k čerstvé lahvi, dala mi za pravdu. (Jestli jste někdy měli pocit, že vás moravští vinaři ve sklípku testují, co ještě poznáte, tak francouzští to dělají taky 🙂 Čtvrté víno v řadě bylo CDNV 2007 s bombou ve vůni – komentoval jsem to, že to je jako parfém a paní Pelletiérová se rozesmála, že to není její parfém, protože ona se na koštování nikdy nevoní.
Teď večer doma, šest hodin po otevření, je víno už pěkně zakulacené, ale stále výrazně voní po višních a švestkách a po růžích a chuť má ovocný tón, višňově švestkový, výrazný jako Knopflerova kytara. Vysoká barva, podle výrobce za ni víno vděčí delšímu ležení na slupkách před fermentací. Jediná výhrada: chuť není moc dlouhá. Pokud víno pijete hned po otevření, unaví a udolají vás třísloviny a silné kyseliny. Dnes večer jsem si ho nechal déle odpočinout a třísloviny ustoupily. Dodal bych něco o archivování, ale už tuším, že mých třicet odložených lahví se nějaké zásadní archivace nedočká. Ale ročník 2007 by si ve sklepě hezky vrněl 🙂
Ve Skleničkově e-šopu jsem tohle víno na prázdniny zlevnil na velkoobchodní cenu. Mně se prostě líbí, takhle by mělo vypadat víno na každodenní pití. Vino de la Casa. Tak by se mi to líbilo. Koukněte do odkazu na e-šop, je tam už jen asi dvacítka lahví.