O pražské ulici jménem Nekázanka praví pověst, že ji Karel IV. nekázal stavět a stavitelé mu ji postavili jaksi načerno, nevyžádaně. Aby král (a císař) ukázal, že je opravdu Otcem Vlasti, nechal ji pojmenovat Nekázanka. Z historických pramenů se dočteme, že toho Karel IV. musel překousnout mnohem víc, včetně toho, že mu jeho šlechta hodila na hlavu jeho nový zákoník. Neměl to lehké. Ale k věci – na konci textu vyhlásím novou Komunitní Bedýnku, které pracovně říkám Nekázanka, protože jsem ji neplánoval. Prostě mě před pár dny napadla při četbě wineblogů 🙂 Ale teď už o Pinotu Blanc 2011 z vinařství Krásná Hora. Je to možná jediné krásnohorské víno z ročníku 2011, na kterém se shodneme s Evas i s Lukášem z ovíně.cz.

Víno má čirou světlou slámovou barvu, vůně je jemná odrůdová s náznakem chlebovinky a citrusů. V chuti má zkrocenou kyselinu (6,5 gramu na litr), je středně plné, máslové, s příjemnou mineralitou a kořeněným závěrem (to koření asi není pro Pinot Blanc typické, ale je příjemné a zábavné). 13% alkoholu, ale působí lehce.

Není to typický moravský Pinot Blanc, na to mu chybí „typická moravská“ kyselina – právě podíl neodbourané kyseliny jablečné je to, co mě na „typických moravských“ vínech často vadí. Jablečnou je často nutné vykompenzovat zbytkovým cukrem :o) následně máme v kyselém ročníku 2010 (v „typických moravských vínech“) spoustu zbytkového cukru a ve výborném ročníku 2011 zrovna tak, protože kdo sklidil pozdě, měl by bez zbytkového cukru zase příliš vysoký alkohol. Takže to není typický moravský Pinot, ale je to typické krásnohorské bílé. Za odbouranou kyselinu jablečnou vděčí teplému ročníku (a možná i několika měsícům ležení na jemných kvasničních kalech). Jinak je na něm vidět, že výrobce nechal víno, ať dělá co umí a zbytečně do něj nezasahoval (ano, selektované kvasinky se v Krásné Hoře používají). Diskuse na ovíně.cz a následně na Evasině růžovém blogu o tom, jestli výrobce tlačí na primární aromatiku nebo jestli na ni tlačil dříve a teď od toho ustupuje, mi přišla scestná – krásnohorský Muškát, Pinot Gris, Tramín i Chardonnay v minulosti byly odrůdově snadno určitelné, ale určitě ne postavené na primární aromatice.

Nový ročník 2011 pro mě nebyl překvapení – snad jen kvalitou materiálu v tancích a sudech, jak jsem o tom psal v lednové Zprávě o naději tady. Červencová degustace (tady) byla jen potvrzením očekávaného trendu. Je to možná dané tím, že s Markem Vybíralem mluvím poměrně často. Víme o sobě, že nás oba baví Burgundsko i Itálie, vím, jaká vína oceňuje on a k čemu by chtěl směřovat.

Už jsem několikrát měl krásnohorská vína v Komunitních Bedýnkách. V minulosti jsem se sám brzdil, abych do Bedýnek nedával ještě víc jeho vín – považuju Marka za kamaráda, ale nechci, aby to vypadalo jako že kamarády protlačuju příliš a nejsem nestrannej. Nedávná diskuse na ovíně.cz a Evasině růžovém blogu mě ale vyprovokovala k úvahám o čistě krásnohorské Bedýnce. Prapůvodní idea Bedýnek byla porovnat si chutě a vůně, názory a degustační poznámky pana Skleničky se čtenáři. Mohli bysme se k tomu vrátit a porovnat si poznámky a názory hned tří vínopsavců, kromě mě i Evase a Lukáše na ovíně.cz. Namísto psaní komentářů nabízím šest krásnohorských vín k ochutnání a čtenářské diskusi.

Na srpen jsem zatím žádnou bedýnkovací aktivitu neplánoval (kdo by taky něco takového plánoval na prázdniny, když jsou všichni u vody a blogy nikdo nečte), ale jestli to Evas a Lukáš podpoří, možná by to nemuselo skončit fiaskem. Co myslíte vy? Chcete si vyzkoušet karton šesti krásnohorských vín za ceny platné ve vinařství, suma sumárum pod tisícovku?

Muškát moravský 2011, 140 Kč

Sauvignon 2011, 180 Kč

Pinot Blanc 2011, 180 Kč

Zweigeltrebe Rosé 2011, 150 Kč

Zweigeltrebe 2011, 140 Kč

Grandfather Memorial Cuvée,160 Kč

Přiznávám se, že jsem fanoušek vinařství. Jestli to nejsou ty největší pecky z Krásné Hory, tak buď proto, že jsem je v červenci nestihl ochutnat, nebo proto, že to nejlepší ještě leží v sudech (Pinot Noir a Merlot). Nebo proto, že jsem demokrat a vybral jsem do Bedýnky SVG 2011, o kterém jsem napsal co jsem napsal, ale Evas se naopak líbil :o) Kdybych si to vybral úplně po svém, asi bych místo SVG 2011 dal Cuvée Viktoria 2010. Ale k tomu dojdete sami, jestli vás krásnohorská vína zaujmou – není nad to domluvit si degustaci ve vinařství a zajet si pro víno přímo k výrobci. Poslední položka, Grandfather Memorial Cuvée 2011 je víno, které zatím nemá jméno. Společně kvašená směs deseti odrůd ze staré vinice z roku 1947 (namátkou veltlín, neuburg, muller, bílý portugal, šedý portugal, ušlechtilé bílé, možná i chorvát) už vyzrála v nerezovém tanku a Marek Vybíral mi v pátek slíbil, že ji speciálně pro Skleničkovy Bedýnky nalahvuje.

Prostě je to na vás, posuďte to sami a napište si vlastní degustační poznámky, nejlíp sem do komentářů. Samozřejmě by nejlepší způsob distribuce bedýnek byl ten, že byste si pro ně sami zajeli do Starého Poddvorova. Někteří z vás to už nejspíš udělali, pro ostatní jsou tu jedenácké Komunitní Bedýnky. Distribuce opět v žižkovské vinotéce Le Caveau, mimopražským poštou (s příplatkem 190 Kč na poštovné), nově vyzkouším další odběrní místa – kromě tradičního Brna i Hradec Králové, Ostravu a Bratislavu.

Jestli se chcete přidat k Bedýnkářům a porovnat si svoje chutě s třemi bloggery a dalšími Bedýnkáři, hlaste se na konci článku. Budu chtít platbu předem (950 Kč plus 190 Kč poštovné pro ty, kteří si nemůžou bedýnku vyzvednout v pěti jmenovaných městech). Měli bysme to stihnout do konce srpna, všem přihlášeným zase pošlu podrobné informace e-mailem. Hlaste se tady!

Jsou na světě, alsaské Komunitní Bedýnky jsou kompletně rozdané a rozdistribuované. Pokud jste se někdo přihlásil a nedostal, honem se ozvěte! (Zbylo mi pár lahví, ale brzo bude po nich 🙂

Z původně očekávaných šesti až deseti účastníků (takhle to začalo) a šesti lahví v bedýnce se to tranformovalo do 12 lahví (nabízel jsem dvě varianty a většina účastníků si vybrala obě) a šedesáti účastníků. Jak šel čas, ozvali se dva čtenáři s technickými dotazy na celní procedury při dovozu vína. Nic jsem si nenechával pro sebe, jeden se vytratil a z druhého je malý dovozce a stále se kamarádíme.

Několik poznámek k aktuálním bedýnkovým vínům

Alsaský Sylvaner je taková základní odrůda. Před sto lety byla naprosto základní i na Moravě, dnes ji znám hlavně z Alsaska a Německa (výborné Sylvány se dělají ve Frankách). Při několika předchozích návštěvách jsem si z hunawihrské degustační haly odvážel krabice Pinotu Gris (tady) a Sylvánu. O Sylvánu jsem nic nepsal, je to takové vodovaté víno, možná lehce kořenité, náznakem travnaté, podezřele svěží, mladistvé a pitelné. Pitelné tak, až jsem se za sebe styděl, navíc je laciné, kupoval jsem ho odhadem za ekvivalent nějakých 140 Kč. Nic co by posloužilo jako záminka k zásadnímu článku na webu, ale užili jsme s ním spoustu příjemných chvil v létě na zahradě. Tak tady to máte, Sylván, odvrácená strana pana Skleničky. Už jsem tady jednou psal, že z hunawihrské nabídky ulítám na (drahém) šeďáku a (laciném) Sylvaneru.

Pinot Blanc mě načal až letos, dříve jsem ho nekupoval. Ještě uvidíme. Na Moravě se Rulandské bílé cení mnohem výš, v Alsasku se Pinot Blanc nevešel mezi čtyři ušlechtilé odrůdy, které se smí vysazovat na Grand Cru vinicích. Jenže to nic neznamená, protože víno nikdy nestojí samo o sobě – stejně jako vodovatý Sylvaner dokáže dobrý Pinot Blanc přičarovat spoustu radosti. Chřestová sezóna končí, ale doporučuju vyzkoušet tenhle Pinot s chřestem.

Muscat přeskočím. Doufám, že je dobrý, ale ještě jsem ho nevyzkoušel. Ze dvou nabízených a ochutnaných muškátů z ročníku 2010 jsem vybral ten medajlový, ale při objednávce už nebyl. Z Hunawihru mi napsali, že ho nahrazují novým ročníkem 2011, tak jsem na to vsadil. U muškátu by mládí nemělo vadit. Snad to vyzkouším na dnešní společné degustaci v Le Caveau.

Riesling ze Silberbergu je už taková střední třída, ale taky úvod ke Grand Cru ryzlinkům 🙂 díky němu si snáz uvědomíte, čím jsou Grand Cru ryzlinky velké a co naopak chybí těm „obyčejným.“ Podobně je to s tramínem – původně jsem chtěl ten úplně základní, Reserve 2010. Byl z nabízených tramínů nejsušší a chtěl jsem sestavit trojici suchý – sladký – nejsladší. Když mi taky v Hunawihru základní tramín vyprodali, objednal jsem radši medajlový ročník 2010. Není tak suchý, ale je stejně dobrý. Napjatě čekám, kolik účastníků se stylizuje do obrazu jednoduchého milovníka vín („čím sušší tím lepší“) a kolik jich ocení dobré víno, i když má zbytkový cukr. Zrovna u tramínu se nechává zbytkový cukr proto, aby se zvýraznila typická odrůdová aromata, ne kvůli mlsným ženským. Asi jako když si postavíte pod barákem sklep, aby měl dům na čem stát a aby vám dával větší užitnou hodnotu. Můžete si postavit dům i bez podsklepení a suplovat to několika chladničkama od Liebherru, ale sklep je sklep!

Podobně o Pinotu Gris.

Už jsem tady psal, že ani 40 gramů zbytkového cukru nedokáže potlačit kořenitost a mineralitu v šeďáku z Rosackeru. Ani pan Sklenička nedokáže sdělit nesdělitelné, ale šedesát z vás si to může vyzkoušet na vlastní chuťové buňky. Pinot Gris na Rosackeru přitahuje botrytis jako sever magnetickou střelku, jen v blbém ročníku 2010 se to moc neprojevilo. Komu se to zalíbí, doporučuju sledovat ročník 2011.

A teď to podstatné, ryzlinky.

Několik čtenářů si jen na základě mých poznámek objednalo Riesling 2010 Grand Cru Osterberg. Cituju z korespondence s kamarádem:

P. rika, ze v tom citi slupky z jablek. Dle meho neprobehla malolakticka fermentace, takze ta kyselina mi je dost neprijemna, prakticky zadna dochut …

Se šlupkama z jablek souhlas, já jsem tam měl až rozkousnutý jadýrka z jablek. Ovšem ty jablečný aromata nám říkají co? Že to dělali oxidativně nebo přesněji nereduktivně. Takže když víme, že jde o ryzlink, tak se dovtípíme co? Že to nebylo v barikovém sudu, ale jen v nerezu, ale pohromadě s kvasnicema. A z toho plyne, že to bude měňavka, a taky že jo – po včerejších jablkách to dneska jde až do meruněk, a to jsem to ještě nenechal pořádně ohřát, mám to jen z ledničky. Chce to nechat rozdejchat a hlavně je to ještě hrozně mlaďounký.

Díky citované cenzurované výměně názorů jsem si připomněl zkušenost s podobně založenými ryzlinky od Richarda Tichého a naléhavě doporučuju A) nechat ještě dozrát dva roky ve sklepě, ale k tomu asi nikoho nepřemluvím, takže B) otevřít den předem. Fakt, vytáhněte špunt a za chvilku ho tam zase zasuňte a nechte ryzlink dalších 24 hodin stát v chladničce. Druhý den bude o třídu jemnější, otevřený, příjemný. Platí to stoprocentně i pro Riesling 2010 Grand Cru Rosacker, s Schoenenbergem 2009 jsem ještě neexperimentoval.

Dnes večer v 18:30 v Le Caveau to s několika experimentátory vyzkoušíme.

Přihlásit se ještě můžete tady. Pár vín nedám a místo nich vezmu Crémanty a barikovaný Pinot Noir 2009, možná i jeden pozdní sběr. Ať už přijdete do Le Caveau nebo dáte přednost koštování doma, přeju dobrou chuť a otevřenou mysl. Ta vína jsem do Bedýnek nedával bez rozmyslu, slaďáky (Pinot Gris a Gewurtztraminer) i Sylván a Pinot Blanc (spíš řídké) jsou tam záměrně. Oboje mám rád, oboje při správné příležitosti rozkvete do krásy.

Už jednou jsem se na blogu přiznal, že jsem do Hunawihru zabloudil téměř omylem. Ve skutečnosti jsem jel do vinařství Trimbach v sousedním Ribeauvillé, ale dojel jsem tam v sobotu ráno – a jako všechny velké podniky, Trimbachovi měli v sobotu zavřeno. Zašel jsem do vinařství na náměstí a prošel ribóvilskou hlavní třídu s čerstvě otevřenými slinosbíhavými (výpůjčka od konkurence!) pekárnami a cukrárnami. V Zelenině na hlavní třídě jsem narazil na to, co jsem hledal, Riesling Clos-Ste. Hune od Trimbachů. 90 Euro. Koupili byste si víno za 90 Euro v Zelenině mezi bramborama, cibulí a okurkama? Já tedy ne, k vínu za 90 Euro patří ochutnávka a špetka luxusu, trochu drbání pod bradou a masírování zad, naslepo a s frontou u pokladny nebrat! Ale doptal jsem se aspoň na to, že vinice Rosacker, ze které pochází ten slavný ryzlink za 90 éček, neleží v Ribeauvillé, ale v Hunawihru.

Tak jsem nakoupil trička s čápama (kdo byl v Alsasku, ten ví proč :o) a vyrazil do Hunawihru. Je to jen pár kilometrů, ale stejně jsem napoprvé až k vinici Rosacker nedojel, protože uprostřed vesnice, zrovna když se mi otevřel průhled na místní opevněný kostel (najdete ho i na etiketách zdejších vín), stojí budovy Cave de Hunawihr, místních družstevních sklepů. Podle záznamů na blogu jsem tam časosběrně zkoumal ryzlinky, šeďáky a sylvány počínaje ročníkem 2002. Musím dosvědčit, že obsluha v prodejně je francouzsky vstřícná, degustační vzorky se nalévají z lahví a i když z návštěvy žádný velký kšeft nekouká, není problém odšpuntovat novou láhev Grand Cru Gewurtztramineru. Sladká Francie!

Pár slov o vinařství.
Družstvo Cave de Hunawihr bylo založeno v roce 1954. Dnes má 110 členů – družstevníků, 200 hektarů vinic (z toho 160 hektarů přímo v Hunawihru) včetně třinácti hektarů na pěti vinicích klasifikovaných jako Grand Cru. Celková produkce činí asi 2 miliony lahví ročně, takže velikostí je srovnatelné se Znovínem Znojmo (cca 5 milonů lahví ročně). Nějak mi nejde tahle velikost zařadit, malý podnik to není, v našich podmínkách střední až větší, ale to je relativní, zvlášť v Čechách, kde můžete nakoupit milion kg hroznů, aniž byste byli schopni dohledat, kde hrozny vlastně vyrostly :o( Ale to se vám snad v Alsasku nestane, hunawihrské družstvo zpracovává pouze vlastní hrozny a chlubí se sklepní kapacitou 40.000 hl v nerezových tancích a skladovacími kapacitami pro dalších 1,5 milionu lahví. V roce 2004 je časopis Revue de Vins de France ocenil jako nejlepší družstvo v Alsasku (a třetí nejlepší ve Francii). Alsasko má několik zajímavých vinařských charakteristik: nejnižší dešťové srážky ve Francii (400 až 500 mm ročně, to dává révě pěkně zabrat) a diverzifikaci půdního složení. Česky řečeno, alsaské vinice mívají velmi různorodé půdní složení, což vytváří podmínky pro velkou individualitu jednotlivých vín z alsaských vinic (můžou si to vyzkoušet na tramínu a šeďáku všichni, kdo si objednají druhou, bonusovou bedýnku, protože vinice Muehlforst prý leží poblíž Grand Cru Rosacker).

Čtvrtina produkce družstva se exportuje do ciziny (na rozdíl od produkce nejslavnějších francouzských regionů, jejichž produkce jde na export, se většina alsaských vín vypije ve Francii, jízlivě podotýkám, že je to proto, že to nejlepší a nejlevnější si Francouzi chytře vypijou sami).

Pokud jde o sklepní zpracování, nečekejte žádné experimenty. V minulých Komunitních Bedýnkách jsem občas nutil různorodá, osobnostem vinařů poplatná vína, jako německý barikovaný Sylván, moravský ryzlink školený rok na kvasnicích nebo nejedlíkovský Sauvignon kvašený rovnou v barikovém sudě. Kdepak! V hunawirském družstvu se (většinou) lisují celé hrozny, mošt jde do nerezového tanku s řízenou teplotou a (většinou, ne vždy) kvasí selektovanými kvasinkami. Po kvašení se víno stáčí ze sedimentů a vyzrává (nejméně) 4 až 6 měsíců na jemných kvasničních kalech. Takže žádná posedlost individualitou, ale v podstatě průmyslové zpracování postavené na moderní technologii (když přehlídnu dost dlouhé ležení na kvasničních kalech, ale v zásadě se všechna vína zřejmě zpracovávají v nerezu s řízenou teplotou). Stoprocentně to platí pro základní řadu odrůdových vín, jenže – to by byla radost, kdyby takové výsledky (a ceny!) dávaly domácí průmyslové podniky! (Přesto jsem do základní bedýnky přidal ryzlink Silberberg s výraznějším individuálním charakterem.)

Když jsem zvažoval jubilejní, desátou Komunitní Bedýnku, štvaly mě ambice jako etiopské běžce na desetikilometrové trati. Chtěl jsem něco zásadního, něco velkého a osobitého. Ale z Hunawihru mi přišla e-mailem sezónní nabídka na „chřestová vína,“ sleva na lehká vína vhodná k párování s chřestem. Jaro je jaro a víno se pije nejlíp venku, na zahradě, s rodinou, přáteli a s typickými jarními saláty. Zvažoval jsem Alsasko s lehkými bílými víny, ale na cestu do Alsaska jsem si letos nenašetřil :o) Napsal jsem do Hunawihru, ať mi pošlou degustační karton s aktuální nabídkou vín a čekal jsem, že mě odzívají. Neodzívali, poslali vzorky, degustační poznámky jsem zveřejnil v předchozích dvou článcích. (Přesně to odpovídá vstřícnosti, kterou jsem nejmíň pětkrát zažil jako turista v jejich degustační místnosti, a znojemský Pavouk to může potvrdit.) Takže mám pro vás novou, desátou, Komunitní Bedýnku, komplet z hunawirského družstva:

1. Sylvaner 2009 Médaille d’Or Paris … 5,25 Euro
2. Muscat 2010 Médaille d’Argent Paris … 7,70 Euro
3. Pinot Blanc 2010 Médaille d’Or Paris … 5,80 Euro
4. Riesling Lieu-dit Silberberg 2009 … 6,20 Euro
5. Pinot Gris 2010 Médaille d’Or Paris … 7,30 Euro
6. Gewurztraminer Réserve 2010 … 8,15 Euro
celkem 40,40 Euro (ceny ve vinařství, 1050 Kč) a s příplatkem za dopravu šestkrát jedno Euro na lahev baťovských 1190 Kč. Pro přesnost dodávám, že ceny v Euro platí pro základní Reservy, vína s medajlemi ze soutěží by měla být o pár desetníků dražší, ale na ceníku je nemám. Ale to je jen základní bedýnka, čtěte dál :o)

Jak už jsem psal v předchozích článcích, Reservy a medajlová vína jsou výborné kousky na zahradní party: odrůdově vyhraněné, čisté, svěží, ale přesto nekomplikované, jednoduché. Ale nebudeme si namlouvat, že jsme už došli na konec světa, tam kde zeměplacku omývá moře, podpírají čtyři sloni a každý další krok kupředu může skončit sebezkázou! Přestože každé z šesti vybraných vín klidně vytáhnu na zahradu a vypiju s nejlepšími přáteli, tohle ještě není konec světa.

Naopak, teď to teprve začíná být zajímavé! Pokročilým Bedýnkářům nabídnu bonus v podobě osobitých, individuálně zpracovaných vín z výrazných vinic, občas z těch nejlepších Grand Cru. (O Alsasku se občas říká, že 51 Grand Cru vinic je příliš mnoho a že některé z nich nedosahují úrovně, kterou si snadno představíte, když zavřete oči, sedmkrát se holotropně nadechnete a zašeptáte „gránd-kry,“ ale o Rosackeru snad nebudou panovat žádné pochybnosti.) Tááákže, jak říká moje osmiletá dcera, když mě porazí v kartách, v bonusové bedýnce budou tři alsaské ušlechtilé (noble) odrůdy z Rosackeru z posledního ročníku (2010) a k nim pro srovnání stejné odrůdy z jiných vinic. Ryzlinku jsem dal rovnou dva Grand Cru, protože Silberberg je už v základní bedýnce, a na ryzlinku se nevyplatí šetřit. Přeju dobrou chuť, zrovna jsem to zkoušel, a fakt to stojí za to:

1. Riesling Grand Cru Schoenenbourg 2009 … 10,45 Euro
2. Riesling Grand Cru Rosacker 2010 … 10,75 Euro
3. Pinot Gris Lieu-dit Muehlforst 2010 … 10,05 Euro
4. Pinot Gris Grand Cru Rosacker 2010 … 13,10 Euro
5. Gewurztraminer Lieu-dit Muehlforst 2010 … 9,65 Euro
6. Gewurztraminer Grand Cru Rosacker 2010 … 13,20 Euro
celkem 67,20 Euro v koncových cenách platných ve vinařství, asi 1730 Kč. S příplatkem 1 Euro za láhev asi 1890 Kč. Jdu do toho taky, takže Bedýnkářům, kteří si objednají obě dvě bedýnky budu počítat dopravu jen jednou, obě bedýnky budou mít za 2990 Kč. Pilně pročítám vzkazy od diabetiků a cukrofóbů a kdo chcete nahradit sladký GC tramín suchým ryzlinkem z Osterbergu, napište mi to do poznámek k přihlášce. A taky varuju před podceněním první bedýnky, ta je skutečně základní :o) Už jsem se doznával k tomu, že z hunawirské nabídky léta ujíždím na sylvánech a šeďáku, letos si přikoupím i Pinot Blanc a tramíny. Degustační poznámky k vínům najdete v předchozích textech tady a tady a polemiku o rulandě šedé z Rosackeru najdete tady. Vsadím se, že srovnání vína z běžné produkce (Gewurtztraminer Réserve), z neklasifikované vinice (Muehlforst) a Grand Cru (Rosacker) stojí za to. Popravdě jsem dlouho neměl k Pinotu Gris (rulandské šedé) žádný vztah a za to, že jsem si tuhle odrůdu zamiloval, může právě několik šeďáků z Grand Cru Rosacker. A jestli vám i po přechutnání bude vadit zbytkový cukr v šeďáku a tramínu z Rosackeru, tak můžete hned dvě odrůdy definitivně zatratit a už nikdy se k nim nevracet, protože na lepší ukázky šeďáku a tramínu málokdy narazíte :o)))

Mimochodem, na horní fotce jsou dva vzorky alsaského šeďáku. Jeden z nich je z Grand Cru vinice. Poznáte který? Po desáté Komunitní Bedýnce už to půjde samo :o)))

Vynechal jsem sedmou alsaskou odrůdu, můj oblíbený Pinot Noir. Zrovinka při psaní dopíjím hunawirský medajlový Pinot Noir 2010. Je krásně bledej dorůžova, čistě pinotově voňavej, na můj vkus má výraznou kyselinu a trochu (příliš) jednoduchou chuť. Ale to jsem si už vyřešil za dvoutýdenní dovolené v Alsasku v roce 2006 i při zastávkách v následujících letech, že nemám kupovat Pinot Noir v Alsasku, když do Burgundska je to jen 200 kilometrů :o) I tentokrát přeskakuju Pinot Noir a představuju Alsasko jako království bílých odrůd.

Už párkrát jsem na blogu psal, že mě Alsasko baví – pěstuje se tam sedm odrůd, které znám i z Moravy, je to blízko (cca 800 km) a alsaské vesničky silně připomínají český a moravský venkov. Snad to připomenou i vína. Pražští účastníci si bedýnky zase vyzvednou v žižkovské vinotéce Le Caveau, pro brněnské zřídím odběrní místo v Brně, ostatní si budou muset připlatit 180 Kč za poštovné. Jako vždycky, přihlašovat se můžete tady. Budu vybírat zálohy předem, abych věděl přesně kolik vín mám objednat. Chtěl bych ta vína přivézt na přelomu května a června, abysme si je stihli spárovat s jarní zahradou.

Elementary, my dear Watson, řekl by Sherlock a potáhl by z dýmky. „Moriarty nám to přece všechno naznačil, když napsal Slepeckou hůl. Čím je bílá žlutější, tím je víno sytější.“ S obdivem jsem pohlédl na svého přítele. Jeho rýmy byly stejně neúprosné jako jeho logika. Jen si pletl Skleničku s Moriartym, zřejmě následkem nestřídmého požívání opiové tinktury. „Moriarty vždycky začíná ryzlinkem. Už v při prvním zločinu před dvěma roky použil ryzlink – vzpomínáte, Watsone?“

Psal jsem o něm tady, ale to měl před sebou ještě rok zrání v tisícilitrovém tanku. Před rokem se zpočátku projevoval jako typický ryzlink včetně meruněk, lípy a bezu, ale po pár hodinách se začal proměňovat, říkal jsem mu měňavka. Když jsem ho koštoval znova v lednu u Tichých v Hruškách, našel jsem už v chuti i lehce petrolejové tóny alias Barvy a Laky a s úlevou jsem si poznamenal, že mám ryzlink, který se dá dobře poznat naslepo. Jen připomínám, že má vyšší barvu, která je způsobená delším ležením na kvasničních kalech. Tomu vděčí za několik zábavných vlastností. Za prvé se díky delšímu ležení na kvasnicích (bez síry!) odbourala kyselina jablečná (ale stále má pěknou kyselinu i malý zbytkový cukr) a za druhé tím víno získalo sklony k dlouhověkosti a k proměnlivosti – viz poznámky o měňavce. Proto jsem v návodu připomínal, abyste pořádně prozkoumali barvu, ale nejen proto (viz SKB2)! Zrovna ho mám před sebou ve skleničce a pořád se mi líbí. Moc dobře se pije a jestli tam někomu do ryzlinku něco chybí, tak snad jen síra a kyselina jablečná. Nemá agresivní kyselinu (kterou mívá tolik domácích ryzlinků, ale to bývá právě jablečná) a má příjemně málo síry. Nebudu tak moderní, abych tvrdil, že takto připravená vína jsou zdravější, ale druhý den po něm hlava nebolí.

SKB2 – Sauvignon 2006, Dobrá Vinice. 390 Kč.

Chachá!!! Tohle měla být pastička, ale spousta účastníků se nenechala nachytat a hádala správně. Barikované bílé úplně vnucuje tip na šardonku. Jenže tohle víno má na šardonku příliš výraznou kyselinu! Tak pěkně na začátek, viz Slepecká hůl – co ukáže barva? Je zase výrazná žlutá, čím to může být? Možností je pár, ale ve vůni je zřejmý barik a v chuti jsou ještě stopy po ročním ležení na kvasničních kalech. Takže bude zase odbouraná kyselina jablečná – když necháte víno nezasířené v sudě (ano, tenhle SVG v sudě rovnou kvasil a potom tam zůstal víc než rok i s kvasnicemi), tak se prakticky samovolně rozběhne jablečnomléčné kvašení a kyselina jablečná se přemění na kyselinu mléčnou (která není tak odporně kyselá :o). Takže znova, které bílé odrůdy se barikují a které mají tak výraznou kyselinu? Sherlock Holmes by vydedukoval asi čtyři. Chardonnay se barikuje, ale takhle výraznou kyselinu by nedalo. Rulandské šedé někteří moravští vinaři v poslední době nechali bůhvíproč prokvasit dosucha a barikovali, ale RŠ nemá skoro žádné kyseliny, natož takovéhle :o) takže šedá to taky není. Z odrůd, které dávají vyšší kyseliny, mě napadá jen rýňák (ale ten se snad nikde nebarikuje!) a Sauvignon. Sauvignon je správně.

Tady se asi muselo použít šerlokovské dedukce, protože u SKB2 už lahvová zralost válcuje primární odrůdové charakteristiky a běžná zkušenost pijáka moravských vín na to nestačí. Na druhou stranu se ve vůni dají najít meruňky a broskve typické pro SVG a navíc, tímhle způsobem (barik) se v Sancerre vyrábějí nejlepší Sauvignony na světě, takže nic nového pod sluncem. Díky ročnímu ležení s kvasnicemi je to taky měňavka, vydrží vám v chladničce otevřená týden, bude svěží a proměnlivá. Původně jsem do Bedýnky chtěl SVG 2005 (Dobrá Vinice), ale to není jen starší bratříček, ale úplně jiné víno, a sotvakdo by v něm poznal SVG. Nejenže pochází z jiné vinice, ale hrozny měly podle technického listu při sběru cukernatost přes 26^o (takže hádám, že jablečnomléčná fermentace proběhla rovnou na vinici), kyselina je nenápadná a připomíná bonmot tvůrce Petra Nejedlíka : „Víno má přednost před odrůdou.“

SKB3 – Pálava 2009 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 192 Kč.

Vybral jsem ji, protože byla krásně gewurtz-tramínová a uznával jsem tramín jako správný tip. Smekám před těmi, kdo určili rovnou Pálavu (a bylo jich dost!), já bych skončil u tramínu.

SKB4 – Rulandské šedé 2007 VzB, Ing. Richard Tichý, Hrušky. 180 Kč.
Matně si vzpomínám na čtenářskou stížnost, že v tom žádná odrůda nejde poznat. Kdepak, přátelé, tohle je typický šeďák, jak ho dělají v Alsasku. To jen na Moravě se někteří vinaři bůhvíproč pokoušejí vyrobit suchý šeďák (už jsem pil i barikovaný). Rulandské šedé dobře vyzrává do vyšších cukrů a nedává moc kyselin – tak proč ho ohýbat někam jinam? Tohle víno dostalo dvakrát čtyři korunky na soutěži Král Vín (2009 a 2010) a když jsem ho v lednu chutnal v Hruškách, vrátilo mě do Alsaska, kde jsou nejlepší šeďáky sladké, botrytické, rozinkové (jako když si kousnete do sultánky, obří rozinky) a jemné – často ani způli tak jemné jako tohle víno. Typická, odrůdově čitelná šedá!

„Všechno nám chutnalo (jen nejsme moc na sladké),“ napsal mi jeden čtenář. Nedá mi to, abych to neokomentoval. Taky nejsem na sladké, ale když už mám ve skleničce Tramín (nebo Pálavu) nebo rulandu šedou, tak fakt nejsem zvědavej na to, jak se to někomu podařilo prokvasit dosucha a zachránit kyseliny. Tyhle dvě odrůdy zrovna moc kyselin nedávají, ale o to víc dávají cukru. Jestli z nich má být Velké Víno, tak jedině v souladu s tím, co odrůda dává a ne navzdory odrůdě. Abych se vyhnul diskusi „XY má fantastickou barikovanou šedou,“ rovnou přiznávám, že jsem taky pil dobré barikované rulandské šedé i suché tramíny, ale v zásadě mi to připadá jako pádlování proti proudu, a s tím se nedá daleko dojet.

SKČ1 – Zweigeltrebe 2010. Vinařství Krásná Hora. 140 Kč.

Jednoduché, nenáročné víno na rychlé vypití někde na zahradě. V Krásné Hoře mají i dospělejší

Zweigelt 2010 Reserva z bariku, ale vzal jsem to jednodušší víno kvůli ceně (abych udržel cenu bedýnky snesitelně nízko) a kvůli postupce (abych měl všech šest ročníků 2005 – 2010). Vážnějším zájemcům doporučím ZW 2010 Reservu z Krásné Hory nebo ZW 2005 z Dobré Vinice (a nejlíp oba).

SKČ2 – Pinot Noir 2005, Vinařství Kraus. 350 Kč.

Mnozí poznali vinařství podle korku a zorientovali se podle jejich ceníku na webu, ale to všechno bylo povolené. V předchozích českých bedýnkách jsem marně hledal Velké České Pinoty a nakonec jsem měl z Čech víc Vavřinců než Pinotů. Dodatečně jsem objevil tenhle Pinot a byl nadšený – je krásně jemný a přitom zřetelně český. Vlastně mám radši burgundské Pinoty a jejich ovocnost, tenhle je spíš v německém stylu, je víc ze severu, ale jemností to bohatě vynahrazuje. Kvasil (netypicky!) spontánně v nerezu, v nerezu proběhlo i jablečnomléčné kvašení (takže zase odbouraná jablečná kyselina!) a potom zrál asi rok v bariku. Část zůstala v nerezu a následně se obě části smísily. Těší mě, že snad všichni účastníci poznali odrůdu, a přestože tohle víno už asi nekoupíte (vykoupil jsem 80 lahví), tak mám dojem, že v prosinci lahvovaný nový Pinot jde v jeho stopách.

Cituju ze soukromé výtky účastníka (všechny komentáře jsem nepublikoval, některé šly na soukromý e-mail): „se bavím nad Skleničkovým popisem (na blogu 31.1.2012): „Všechno domácí vína, jednoodrůdová, snadno určitelná. … Navíc slibuju: žádné chytáky, žádný Charvát ani Bago, žádné Trolínské! :o)“ … a musím se obhájit. Jasně že žádné chytáky. Ryzlink, Sauvignon, Pálava, Šedá, Zweigelt a Pinot. Samé klasické odrůdy, jedině Zweigelt je mladá odrůda, ale na Moravě hodně rozšířená. A Pálava, ale jak jsem už vysvětlil, je to spíš Tramín :o)) Mám rád ještě pár dalších odrůd, muškát, veltlín nebo vlašák. Ale není tu žádný Hibernal, a přece bych nedal do slepé bedýnky Neronet nebo Dornfelder. Chtěl jsem Veltlínské, ale nesehnal jsem dobré. Když totiž chcete udělat Velké Víno, nakonec nutně skončíte u klasických odrůd: Ryzlink, Chardonnay, Sauvignon, Tramín, rulandy šedá a bílá, Pinot Noir. A pokud vám připadala některá vína těžká k určení odrůdy, tak to bylo snad jen způsobem zpracování vína – vesměs bez síry, s odbouranou kyselinou jablečnou. Ale na to jsem upozorňoval v úvodním textu :o)

Omlouvám se za tu sebeprojekci v předchozím odstavci – ve skutečnosti jde jen o zábavu a věřím, že jste se při koštování dobře bavili. Já tedy ano, zpočátku překvapením, že mi vinaři umožnili použít k tomuto účelu vína, která podle mého odhadu často měla vyšší ambice a vůbec mi vycházeli vstříc (děkuju!), posléze korespondencí s externími internetovými degustátory. Nejmíň tři z vás uhodli všechno, plných šest ze šesti (první vyhrál lahev toskánské Pergolaii 2007 z podzimních bedýnek), několik dalších trefilo pět nebo čtyři tipy. Nejsem si jistý, jestli bych to sám dal :o) už jsem se spletl víc, takže všem gratuluju. S dvěma dosud neznámými úspěšnými degustátory jsme se potkali na živém vydání Postupky naslepo v žižkovské vinotéce Le Caveau a jsem rád, že se naše malá komunita rozrůstá. Nakonec je to všechno jen zábava…

Děkuju všem účastníkům za účast a podporu (čím víc tím líp, i pro vinaře má větší váhu, když kupuju po šedesáti lahvích než po patnácti). Příště bude Bedýnka číslo deset, už o tom přemýšlím :o)

Už je to tady – Brňáci si už můžou vyzvedávat Bedýnky v Brně, Pražáci od pondělí v Le Caveau, ostatní je dostanou tento týden poštou. Před dvěma roky jsem tady popsal některé znaky odrůd, které se mohly objevit nebo se dokonce objevily mezi šesti víny vybranými do prvních slepých Komunitních Bedýnek. Myslím, že to moc nepomohlo (znalí tipovali správně i bez toho a ti, kdo se spletli, se spletli i s návodem). Tentokrát jsem napsal Slepeckou hůl ještě předtím, než jsem všechna vína nasyslil domů, takže jsem ani nemohl seriózně popsat vůně a chutě a přidat nějaká vodítka, to by bylo double blind, tuplovaně naslepo.

Napřed trocha metodiky: největším úskalím slepé degustace je spěch a stress. Už jsem tady psal o degustaci, kterou před dvěma roky vedl Jean-Charles Servant, ředitel vinařské školy L’Ecole des Vins de Bourgogne. Dvě hodiny s námi degustoval deset vín. Tentokrát to není samožerství, když si vypomůžu citátem vlastního textu:

…největším poučením bylo, že pan Servant s degustací vůbec nespěchal. Dával si na čas. Na pětici vín si vyhradil pokaždé přes hodinu. Zvolna komentoval barvu, až jsem si říkal, že tyhle začátečnické a samozřejmé poznámky by mohl přeskočit. Jenže i ta barva často souvisí s dalšími (a důležitějšími) charakteristikami vína, a on se od těch zprvu banálních poznámek odrážel k podstatnějším a zasvěcenějším komentářům… ke kterým se prostě nedopracujete, když přeskočíte (a nepojmenujete si) to, co je jaksi v první linii a nejvíc na očích, ale při spěchu se vám to snadno schová a zneviditelní jako chameleon na větvičce...

Nespěchejte a nedejte se vystresovat. Laikům může připadat směšné několikaminutové kroucení skleničkou a posuzování barvy (zjevu) vína. Jenže z výraznější barvy bílého vína (třeba zrovna první dvě bílá, SKB 1 a 2) můžete usoudit na vyšší stáří nebo nějaké tradiční technologické postupy při výrobě. Například mikrooxidace v sudu? Delší ležení na slupkách a tím vyšší extrakce barviva? Nebo třeba delší ležení na kvasničních kalech? Některé z nich si můžete potvrdit ve vůni. Nespěchejte, nepřeskakujte a nepředbíhejte, ať vám nic neuteče. Pokud vás někdy (nejen ve slepých bedýnkách) překvapí chuť kvasnic, je to znamení, že jste zbytečně spěchali: měli jste to čekat už podle barvy! Je snazší, když na to přijdete už pohledem, jinak na tom budete stejně jako když ve vlaku zapomenete vystoupit na první přestupní stanici. Musíte se vracet a nejspíš vám něco ujede :o)

Druhé úskalí : nezkušenost a nedostatek systematičnosti. Začněte s tím hned. Pište si poznámky. Hned jak si nalijete víno do skleničky, napište si, jak vypadá, jak voní a jak chutná (a nespěchejte, viz předchozí poznámka). Zkuste z té složité a komplexní barvy, vůně a chuti vyseparovat jednotlivé složky, které můžou posloužit jako vodítka. Napište si je!!! Necenzurujte se, nebojte se zapsat skutečné pocity. A jestli si ani za třicet minut nebudete jistí, která odrůda to je, zkuste to odhalit podle vlastních písemných poznámek, jako byste je četli po někom jiném.

To se totiž už před dvěma lety stalo – jeden čtenář, zřejmě úplný vinný začátečník, mi napsal perfektní charakteristiku rýňáku 2007 od hrušeckého vinaře Richarda Tichého. Lípa, med, citrusy, kyselina, zbytkový cukr a dodal vlastní závěr :o) Chardonnay! (Kdyby si to po sobě přečetl, muselo mu být jasné, že popsal rýňák.) Mně se to už stalo víckrát, naposledy, když jsem se na vánočním večírku nedůvěřivě dotazoval italského vinaře, jestli to mladé Montepulciano je fakt stoprocentní Sangiovese? Nejsem dost pohotovej, ale když jsem po sobě ráno četl degustační poznámky, bylo to jasné – žádná divočina, žádné třísloviny, žádné tvrdé kyseliny, žádné Sangiovese, ale typické Montepulciano. (Jenže já sice koštuju Montepulciano dvakrát ročně, ale jsem zvyklej psát si poznámky a luštit je po sobě, tak na to přijdu aspoň po ránu.)

Tentokrát jsem vybíral hlavně výborná vína a dostal i pár vín starších. Vzpomeňte si, že jsem je inzeroval jako Postupku naslepo – jsou to všechny ročníky od 2005 do 2010. Desítka je jednoduché, pitelné víno, jen má málo kyselin. Když jsem ho ochutnával ve sklepě, komentoval jsem, že má vzhledem k ročníku málo kyselin. „Kyseliny vinné bylo v tom roce málo,“ řekl mi vinař, „a jablečná je odbouraná.“ Tak proto.

Jednou jsem vtipkoval, že by mnoho milovníků vína mohlo být rozčarovaných, kdyby zjistili, že za tím, co ve víně milují a vyhledávají, je jen síra a kyselina jablečná. Takže první varování – většina vín nebude mít kyselinu jablečnou (možná dokonce všechny, ale zatím mám doma jen tři z nich a u zbylých tří je to přinejmenším pravděpodobné. A jen pro zajímavost, dvě vína z šesti kvasila spontánně, bez přidání selektovaných kvasinek). Všechna vína byla sířená, ale většinou až při lahvování, takže se síra nepoužívala jako technologický prvek při výrobě. Jestli vám chutě (a vůně) budou připadat neznámé a cizí, jestli v nich budete marně hledat odrůdové charakteristiky (tak jak je znáte a jak jste na ně zvyklí), věnujte se napřed chvíli samotnému vínu a a tomu, jestli vám takové víno chutná nebo ne. A případně se potom zamyslete nad tím, nakolik vaše představy o odrůdě ovlivňuje síra a kyselina jablečná :o)))

Uvítám vaše degustační poznámky o vínech, popis barvy, vůně a chuti, a vaše hodnocení vína. Úplně upřímně, jsem strašně zvědavej na komentáře a diskusi o vínech, teprve diskuse z toho dělá komunitní projekt! A ocením, jestli si navíc tipnete odrůdu (ročník, to už je loterie!) a samozřejmě i to, které víno je z Čech a které z Moravy (nic jiného se v Bedýnce neobjeví, než Čechy a Morava). Ale popravdě, nejvíc mě bude zajímat, jestli vám víno chutnalo a jak ho hodnotíte. Pokud se někdo strefíte do všech odrůd a poznáte Čechy, ocením to nějakým dobrým vínem. A těším se na to, až zase někdo dáte 78 bodů ze sta mému favoritu :o))) Mezitím se komentáře pod textem nebudou zobrazovat (nejlíp, když je budete psát rovnou sem dolů), ale budu na ně reagovat soukromým e-mailem a po měsíci je zveřejním naráz (aby v tom první chybující nebyli sami a aby první tipy neovlivňovaly další čtenáře). Dobře se bavte!

Slepá Bábo, máš mě ráda???

P.S. Po více než šesti týdnech 12. dubna zveřejňuju všechny komentáře a přidávám odhalení všech vín. Pro snazší orientaci v textu jsou správné tipy v samostatném článku tady.

Před časem jsem už prozradil, že příští Komunitní Bedýnky budou ochutnávka naslepo: šest lahví bez označení. Před dvěma roky ten nápad přišel cestou z jednoho moravského vesnického koštu (sezóna už začíná tuto sobotu v Křepicích!), zalíbilo se mi několik mladých vín a uvědomil jsem si, že právě tahle mladá vína půjde snadno určit podle primárních charakteristik. To ale nebylo nic proti rafinovanému pokušení, které jsem vám nachystal na únor.

2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005. Postupka naslepo! Všechno domácí vína, jednoodrůdová, snadno určitelná. Fakt, nekecám. (V úterý nikdy!) Navíc slibuju: žádné chytáky, žádný Charvát ani Bago, žádné Trolínské! Před dvěma roky jsem vybíral snadno určitelné ukázky odrůd, letos se mi navzdory pravděpodobnosti podařilo navíc najít senzační vína. (Podle abecedy: Dobrá Vinice, Krásná Hora, mělnické Vinařství Kraus, Richard Tichý z Hrušek. Neprozrazuju to úplně zbytečně, jejich loga většinou najdete na korku, a podle výrobců můžete odhadnout kvalitu zajíců v pytli – jak budou vypasení, jakou budou mít srst a jaké masíčko). Jen ta desítka (2010) je jednodušší, dobře pitelné a nenáročné víno. Mohl jsem koupit dobrou nulapětku, ale podlehl jsem pythagorejské magii čísel – zatoužil jsem po postupce!

Ještě předtím jsem musel vyřešit dilema: už jsem tady možná napsal (a určitě jsem už někde říkal), že k velkým vínům patří příběhy a že se nesluší je hodnotit naslepo, bez příběhu o tom, kdo, kde, proč a jak je vyrobil. Naštěstí jsem se tím trápil sám, vinaři sami s tím problém neměli a vína bez etiket mi slíbili dodat. Richard Tichý to komentoval: a proč by se měly naslepo posuzovat jen ty horší vína? Ať si to (čtenáři) vyzkouší naslepo a když se to bude líbit, můžou si to koupit znova s celou parádou, s etiketou i s příběhem!

Pro nesmělé účastníky rád napíšu návod neboli slepeckou hůl, průvodce po slepé degustaci. A těm, kteří si i po roce četby Skleničkova blogu dokáží splést rulandu šedou se Sauvignonem slibuju spoustu zábavy se špičkovými víny. Některá vína možná stylem připomínají věhlasné zahraniční apelace, ale všechna jsou odrůdově čitelná a hlavně výborná. Pokud nechcete hrát hru na slepou degustaci a slíbíte mlčenlivost, soukromě prozradím vyluštění. Ale sám věřím, že je lepší se splést nad výborným vínem než mít pravdu nad špatným :o) Takže tentokrát budou vína bez označení s tím, že degustační poznámky si napíšete sami. Včetně určení odrůdy, ročníku a výrobce, pokud si na to troufnete. Kdo první správně určí všechny odrůdy a přiřadí k nim ročníky, vyhraje lahev vína.

Na měsíc zavřu diskusi pod článkem, abyste se nenechali ovlivnit komentáři těch, kdo už vína pili před vámi. Na vaše komentáře o vínech budu reagovat soukromým e-mailem. A po měsíci, nebo až bude většina účastníků s víny hotova, komentáře odblokuju a zveřejním. Pražáci si Bedýnku vyzvednou v žižkovské vinotéce Le Caveau, Brňáci (snad) v Brně, ostatní ji dostanou poštou (s přirážkou 180 Kč). Předpokládám, že to všechno stihneme během února. Cena vín při prodeji ve vinařství je 1396 Kč a přitom tentokrát zůstaneme. Hlaste se tady. Přeju dobrou zábavu!

Před dvěma týdny jsem tady psal o zavrženém nápadu na Komunitní Bedýnku složenou ze samých Sauvignonů. Jel jsem do Žernosek pro jeden Sauvignon, cestou zpátky jsem se stavil v roudnické vinotéce a nový nápad byl na světě: bedýnka jen z českých vín. Tentokrát tím myslím českých, ne moravských.

To se taky dá pít? zeptal se mě provokativně jeden dovozce vína, když jsem se mu s nápadem svěřil. Mně se to pilo docela dobře, a to nemám vinařské Čechy nijak zvlášť zmapované. Citovaný dotaz ale vybízí k úvahám o pověsti (image) českých vín. Co jim chybí?

Především v Čechách chybí velké víno. Že nejlepší Sauvignony na světě jsou ze Sancerre nebo Pouilly-Fumé a nejlepší šardonky z Montrachetu, na tom se shodnou milovníci vína na celém světě. Zatím ale nevím o žádném konkrétním víně z české vinařské oblasti, na kterém by se shodli domácí konzumenti. Na Moravě se už taková vína objevují – ví se, že na Pinoty je bořetický Stapleton-Springer, na barikovaná bílá (znojemský) Nejedlík a na vlašáky je na Pálavě Peřina. V české oblasti se traduje, že se tu daří rýňáku a Pinotu, ale přiznám se, že na to moc nevěřím: nevzpomínám si na žádný velkolepý příklad. Řadu slušných vín jsem pil, ale něco velkého, ikonického ještě ne. Za to kromě dobře pitelných ryzlinků i spoustu ryzlinků s kyselinou, která by mohla rituálně podřezávat krky a přezrálé Pinoty, které bůhvíproč postrádají pinotovou ovocitost.

Pro úplnost musím dodat, že Čechám k velikosti chybí především… velikost. „Česká vinařská oblast“ prostě nemůže konkurovat celému světu, protože má všehovšudy 640 hektarů vinic, zhruba o stovku míň než obec Velké Bílovice. Jen jsou ty vinice rozeseté od Kutné Hory přes Prahu a Mělník až k Žernosekám…

Čeští vinaři to mají těžší, protože konkurují mnohem zavedenějším značkám. Díky apelačnímu systému si s lahví Chianti kupujete nejen toskánské Sangiovese, ale i vzpomínky na italské slunce, zmrzliny a Florencii. Obyčejná burgundská šardonka má v sobě odlesk pověsti Montrachetu a už i Rakušani dokážou s veltlínem nebo Sauvignonem prodávat image ekologické země s historií habsburského mocnářství. Ve světě ovládaném značkami se líp prosazuje novozélandský Sauvignon nebo chilský Cabernet, protože se k nim váže pověst celého regionu. Dokonce i moravský Veltlín nebo vlašák jsou přitažlivější než česká millerka nebo Vavřinec.

Co proto tomu můžou postavit vinaři z Čech? Pokud jde o image, zatím asi jen podzimní mlhy a lezavé vlhko, současné inverzní počasí (psal jsem to ještě před slunečným víkendem :o). Jenže zrovna žernosecká millerka nebo Krausova Mělničina mi do současného mizerného počasí jdou docela dobře… Navíc je to blizoučko Prahy a Praha je největší trh s vínem v Čechách (včetně Moravy)! Jestli se o víno zajímáte a jste připraveni vyjet za ním padesát kilometrů od Prahy, máte slušnou šanci najít v Čechách dobré pití.

Takže jsem zpátky u image českých vín: millerka nebo Vavřinec prostě nejsou moc sexy :o) a pokud máte v sobě aspoň trochu snobismu (a kdo nemá, že ano?) tak vás tahle vína nebudou přitahovat. Jestli dokážete hodit snobismus za hlavu a nehledat ve víně, co tam není, tak si i v Čechách dokážete najít dobrá vína. Vybíral jsem jen podle svého gusta (bez ambicí udělat výběr toho nejlepšího) a nakonec jsem místo očekávaných (a hledaných) Pinotů našel výborné Svatovavřinecké a kromě ryzlinků i příjemnou millerku.

Vybral jsem (předběžně) šest vín z pěti vinařství. Tentokrát nebudu propagovat Bedýnku s tím, že jsou to vína za ceny ve vinařství – čeští vinaři si zatím neoblíbili slevy pro obchodníky (pokud je dávají, tak malé a bez přirážky bych bedýnku nedal dohromady), Žernoseky moc blízko nemám a benzín je drahý, takže se ceny budou vyšší, než přímo ve vinařství (ale nižší, než ve vinotéce na Národní třídě:). Nebudu rozepisovat cenu po jednotlivých vínech (protože ještě může dojít k výměně některých vín), ale celá bedýnka by měla stát 1.090 Kč, pro mimopražské ještě +190 Kč na poštovné.

Hlaste se rychle, abych to stihl distribuovat už 12. prosince. Pro Pražáky budou Bedýnky zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, pro Brňáky zase připravím distribuční bod v Brně. Ostatní dostanou bedýnky Poštou, jen je možná poprosím o trpělivost a budu je posílat až po Novém roce, protože se obávám, že ztráty by v předvánočním balíkovém šílenství byly příliš velké.

U toskánských bedýnek se diskuse neobjevuje – účastníkům se zřejmě nechce analyzovat biodynamické Sangiovese nebo organicky pěstovanou směs CS a Merlotu. O to silnější by mohla být diskuse u šestice českých vín – jak má chutnat millerka, rýňák, Pinot nebo vavřineček přece ví každý!

Nad ránem, když za oknem řídne tma, mě budívá blbej sen. Přiletí ušatá sova z černých věží ministerstva financí a hrozí: zdražím vám víno! Že bych se zásobil? Před rokem jsem si tady vyzkoušel, jak přivézt z Itálie víno za ceny platné ve vinařství (místo nadávání na vysoké marže dovozců :o). Původně jsem se nijak nezabýval tím, že bych to zkusil víc než jednou, ale když jsem letos o prázdninách ochutnával stejná vína po roce, hned mě napadlo to zopakovat. Některá vína byla letos zřetelně lepší!

Před rokem jsem si tady dělal legraci z toho, že toskánská denominace Montescudaio je asi nezapomenutějším kouskem Toskánska. Na tom se nic nezměnilo: málokdo z turistů projíždějících z Bolgheri do San Gimignana zaregistruje, že projíždí denominací (=apelací) Montescudaio. Přesto jsem tam loni i letos objevil několik ambiciózních vinařství a několik seriózních vín. Doufám, že to většina přihlášených nakonec dosvědčí, stejně jako to potvrdily nedávné komentáře mých zmínek o dalších bedýnkách. Co jsem si připravil?

O biodynamickém vinařství Caiarossa jsem už psal tady a tady. Jejich vlajková loď, víno Caiarossa, stojí 40 Euro, takže ho zatím vynechám a zvolím Pergolaiu (a jsem zvědavej, kolik odvážlivců napíše, že chce i Caiarossu – viz report z ochutnávky ve vinařství). Pergolaia je Sangiovese doplněné asi deseti procenty CS a Merlotu. Papírově to odpovídá základnímu Montescudaio Rosso DOC, ale je zatříděné jen jako IGT. Harmonií a elegancí ovšem hravě předčí všechna montescudájská Sangiovese, která znám. Pergolaia 2007, 13 Euro. Mohl bych rozebírat, jestli je to biodynamickým hospodařením nebo jen každodenní poctivou prací na vinici, ale nemá to cenu. To ať si rozebere každý, kdo to víno chutná. První biodynamické víno v Bedýnkách – ale nevybral jsem ho kvůli biodynamickému konceptu, ale proto, že je fakt dobré.

Z vinařství Marchesi Ginori Lisci vezmu stejná vína, jako před rokem, jen v nových ročnících. Campordigno 2008 (8 Euro) je Merlot (s přidáním Sangiovese), dobře pitelné základní víno, dobré jako doplněk k jídlu. Castello Ginori (20 Euro) je už mnohem ambicioznější víno (Cabernet Sauvignon a Merlot, 50 / 50), na kterém se projevil striktnější výběr použitých hroznů (psal jsem o tom tady). Vloni jsem ho vybral pro tu radost z pětileté, dobře vyzrálé bordeauxské směsky, letos je to fakt lahůdka. Jen jsem i po dnešní degustaci s návštěvou na pochybách, zda vzít ročník 2006 nebo koncentrovanější, bohatší 2007. Moje volba by byla novější 2007, ale protože většina účastníků asi víno otevře ještě letos, zvolím spíš uleželejší 2006.

Znova se vrátíme do Fattorie Sorbaiano (články tady a tady). Základní Rosso Sorbaiano 2009 (7 Euro), Sangiovese s dvaceti procenty Montepulciana, je zase trochu jemnější víno, udělané jako doprovod k jídlu. Letos se mi moc líbila bílá Lucestraia 2009 (13 Euro). Inspirace burgundskými barikovanými šardonkami byla zřejmá, ale víno bylo mnohem lehčí a svěžejší, než byl předchozí ročník. Taky se rychle vypilo, na začátku září už ho Sorbaiano muselo nahradit ročníkem 2010. Já bych to risknul a vzal desítku bez zkoušení. Pokud nesouhlasíte, napište mi do poznámek, že místo ní chcete červené Rosso delle Miniére 2004 (18 Euro), „bordeauxskou“ směs Sangiovese, Cabernetu Franc a Malvasie Nera. Za tu ručím, je dobrá (ale o kus dražší).

Šesté víno ještě nemám jisté. Už loni jsem chtěl přivézt Vin Santo (půllitrovka za 12 Euro, článek byl tady) z Fattorie Santa Maria z Guardistallo. Přivézt ze dvou vinařství po jednom vínu je nesmyslné organizační harakiri, na tom by se snadno dalo prodělat :o) Ale letos mě Vin Santo 2005 nesmírně bavilo – je to slámové bílé víno (hrozny se skutečně suší na rohožích) vyzrávané pět let v malém dřevěném sudu (menším než barrique) s hladinkou ponechanou někde kolem třech čtvrtin objemu sudu. Ideální pití na vánoce. Jenže vozit jen jedno víno není moc praktické, navíc vinařství zarputile nereaguje na e-maily. Přesto se objevila malá možnost ještě koncem září víno získat, tak jsem víno zatím nechal na seznamu. Jestli to nevyjde, nahradím ho ve finále jiným italským vínem, nejspíš z docela jiného regionu (Piemonte).

Prostý součet cen ve vinařství dává 72 Euro, tedy 1800 Kč. Takže stejně jako vloni, italská vína za ceny, za které se prodávají ve vinařství. Kdo bude chtít ze Sorbaiana Rosso delle Miniére nebo od Marchesi Ginori rovnou dvě Castella, bude si muset doplatit rozdíl v ceně. Loni jsem ještě připočítával 30 Kč za láhev za dopravní náklady, letos to škrtám, protože na některá vína dostanu slevu, ze které bych to měl zaplatit i s dopravou. Jen se nás musí zase najít padesát zájemců a musíme to stihnout dřív, než Kalousek zvedne spotřební daň z vína! V ideálním případě přihlášky do konce září, dovoz a distribuce v říjnu. Degustace na vánoce :o)

Tak jako v minulých případech budu potřebovat vaši přihlášku a taky platbu předem, protože budu objednávat víno jen pro předem přihlášené čtenáře (a pro sebe, samozřejmě :o). Ukázky předchozích Bedýnek najdete na blogu třeba tady (nebo v menu pod záložkou Bedýnky). Po přihlášení vám pošlu e-mail s žádostí o zálohu. Krabice s šesti lahvemi vína si Pražáci vyzvednou v říjnu ve vinotéce, mimopražští je dostanou poštou (s příplatkem 180 Kč na poštovné). Brňákům zase zařídím odběrní místo v Brně. Přihlašujte se tady, je to lepší, než nadávat na dovozce, že víno předražují!

Už v pondělí jsem odvezl část bedýnek na poštu a další část do žižkovské vinotéky Le Caveau. Ve středu se podařilo díky pomoci dvou příznivců dopravit i zbytek bedýnek do Brna. Pokud jste někdo z Bedýnkářů nedostali avízo e-mailem, tak se ozvěte. Jinak si už pošesté můžete srovnávat svoje chutě s mými poznámkami, protože o všech šesti vínech jsem už psal (nebo ještě něco napíšu).

1. Cuvée Viktoria 2009, vinařství Krásná Hora. Cena ve vinařství 250 Kč.

Psal jsem o něm už třikrát, tady a tady a taky tady. Nakonec zjistíte, že víno, které jsem popisoval v prosinci je jiné než Cuvée Viktoria v bedýnce. Dostal jsem tehdy jako vzorek barikovanou směs Chardonnay a Rulandského bílého, ale těsně předtím, než mi vinař v únoru víno přivezl, přimísill do něj Rulandské šedé. Když jsem výsledné cuvée dostal, vypadalo to, že by mi mohly vypadnout i tři vína z Německa, tak jsem Krásnou Horu neřešil. Připouštím, že víno je teď lepší, než bylo bez šedé rulandy. (A docela určitě bude líp prodejné.) Ale má teď úplně jiný charakter, než mělo předtím. Původní směs měla výraz burgundských barikovaných šardonek, příměs rulandy šedé mu dodává sladkost a glycerínovou plnost chuti. Možná je to tak lepší, ale už je to jiné víno pro jiné zákazníky. Nové poznámky o víně teď psát nebudu, nejsem nestranný. Vlastně v něm pořád hledám tu původní „burgundskou“ směs Ch + RB.

2. Blanc de Blancs 2007, Dobrá Vinice. Cena 330 Kč. Směs Chardonnay a Rulandského bílého, asi 50/50. O předchozím ročníku jsem psal tady a o ochutnávce vín znovu tady. Tohle víno bych použil jako argument do diskuse o archivovatelnosti moravských bílých vín. Blanc de Blancs 2007 je možná ještě příliš mladé, při srovnání s ročníkem 2006 bych 2007 klidně ještě rok nechal zrát a věřím, že se ještě pár roků bude zlepšovat. Paradoxně je to ale argument proti archivovatelnosti moravských bílých. Vysvětlím: Blanc de Blancs kvasilo v barikovém sudu a rovnou tam zůstalo ležet na kvasničních kalech deset měsíců. Proto ta vysoká barva a oxidativní projev, proto ta schopnost vyzrávat v lahvi. Jenže kolik moravských vinařství něco takového dělá? Většina bílých vín se naopak připravuje s perspektivou rychlého vypití. Vybral jsem Blanc de Blancs 2007 jako ukázku toho, že víno se dá udělat i jinak než reduktivně. Nečekám, že by se všem účastníkům Komunitních Bedýnek líbilo, ale snad se najde pár takových, které to zaujme a začnou se o oxidativně připravovaná vína zajímat.

Ale abych úplně nevynechal samotné víno: doporučuju hned po otevření odlít na prst do skleničky a zkusit se vyznat v ovocných aromatech. Paráda. Hned potom doporučuju, a to je ještě důležitější, přelít část vína do karafy a nechat pár hodin vydýchat. Podle analytik suché jako troud, přesto v puse chutná sladce, plně, což je klam, který se často objevuje u vín s vyšším bezcukerným extraktem. Nefiltrované. Vůni i chuť je zbytečné popisovat, protože se průběžně mění 🙂 Pije se lehce a snadno, chutná jako šestnáctka v dešti pod rozkvetlou třešní!

3. Aurelius 2007 Výběr z cibéb, Ing. Richard Tichý, Hrušky. Cena ve vinařství 250 Kč.
Už jsem o něm psal dvakrát, tady a tady. Sladký bonbónek, který byste si asi podle psaných charakteristik (vysoký přívlastek, zbytkový cukr, barikový sud) nekoupili. Nebudu opisovat senzorické popisy z předchozích textů, jen dodám na vysvětlenou, že je to ukázka sauternského postupu. Sladká (a extraktem nabušená) surovina vyzrává v barikovém sudu. Sud pomůže vytvořit strukturu a „prodlouží“ chuťové vjemy, ale proti vínu s tak vysokým extraktem a zbytkovým cukrem se neprosadí. Další ilustrace toho, co jsem tvrdil v článku o německých vínech z této bedýnky: barikovat se má jen silné víno. Sud silné nezabije a slabé nezahojí.

O třech německých vínech z Weigut Hofling jsem napsal předchozí dva texty (Sylván a dva Pinoty), takže komentáře prosím směrujte tam. Komentáře ke třem bílým z Moravy pište pod tento text. Žádné z tří bílých není typické bílé z Moravy. O to jsem zvědavější na vaše poznámky. Kdo začne už o víkendu?

Spätburgunder 2008 Trocken Eußenheimer First. Qualitatswein. 13% alk. Weingut Höfling, Německo. 6,90 Euro / 200 Kč
Spätburgunder 2008 Trocken Eußenheimer First. Qualitatswein. Im barrique gereft. 13% alk. Weingut Höfling, Německo. 14,40 Euro / 390 Kč

Spätburgunder je německé označení pro Pinot Noir neboli Rulandské modré. Poznáte je od sebe snadno. Nebarikovaný je v tradiční francké placatce, Bocksbeutel, barikovaný v burgundské lahvi. Obě jsou uzavřené šroubovacím uzávěrem. Tradičně by si barikovaný říkal o korek, ale soukromě mi screwcap přijde jako dobré řešení. Věřím, že díky snazší manipulaci ho ženy v domácnosti nakonec prosadí. Bockbeutel, placatka, vypadá na pohled nešikovně a v polici mezi lahvemi klasických tvarů se vyjímá jako fotbalový míč v ledničce. Ale když ji vezmete do ruky, možná vás námitky přejdou. Je mazlivá jako dítě a vsadím se, že vám v polici dlouho překážet nebude.

Oba Pinoty mají pěknou rubínovou barvu, nebarikovaný je znatelně světlejší. Oba s bílým okrajem. I podle vůně se dají dobře rozeznat: hned po otevření mají oba selský štych (někdy se té vůni taky říká slepičí dvorek, tady je to spíš kravská stáj), který ale brzo vyvane a zůstanou třešně. Barikovaný má těžší a složitější vůni s lesním ovocem a kořením, voní zraleji.

Chuť je hladká, jemně kořenitá, suchá, s jemnou kyselinou. Červené ovoce, ale není jednoduše ovocná, ovoce je zakomponováno do koření a minerality. Nic složitého, ale je to vyvážené a pitelné. Barikovaný Pinot je o ligu výš. Výrazně plnější v chuti, extraktivnější, ale taky dokonale suchý. Vůní připomíná dobré Burgundy severně od Nuits-Saint-Georges, ovocností a kořením. Dobře zabudované třísloviny, příjemné a nedrhnoucí. Sympaticky dlouhé. Jediná výhrada: barikový sud ještě v chuti štípavě vystupuje (včetně náznaku těkavek), vínu by prospělo rok nebo dva oddechu. Od „pravých“ burgund se liší kořenitým závěrem a lehčím tříslem, má to vlastní charakter, který není úplně poplatný Burgundsku. 14,40 Euro ve vinařství, do Komunitní Bedýnky jsem ho počítal za 390 Kč. Za 15 Euro by se v Burgundsku našel srovnatelný Pinot, ale myslím si, že za 400 v Čechách těžko.

Obě vína jsou ze stejné odrůdy, ročníku, vinařství i ze stejné vinice, ale poznáte je naslepo podle barvy, vůně i chutě. A není to jen barikováním, i když je tady mladý barik hodně zřetelný. Nebarikované víno je řidší, barikované hustší, extraktivnější. Nemůže za to jen pár gramů bezcukerného extraktu v podobě tříslovin, které dodal barikový sud. Do sudu totiž šla mnohem koncentrovanější surovina.

Když jsem o trochu výš napsal, že barikovaný Pinot je o ligu výš, nemyslel jsem tím, že by barikový sud sám víno o tolik zlepšil. Barikové víno se totiž nedělá tak, že by se část moštu nebo vína oddělila a nechala vyzrávat v bariku. Vinař Klaus Höfling o tom říká: „Obě vína jsou z vinice Eußenheimer First. Část určená do barikových sudů se zpracovává jinak. Tam redukujeme úrodu hroznů na polovinu, druhou polovinu shodíme na zem. Ta část, která potom zůstane na keřích, má lepší podmínky k růstu. Hrozny získají víc minerality a ovocné plnosti. Jedině tak dokážeme zajistit, že barikové chutě nebudou dominantní.“ Takže jestli je nakonec barikovaný Pinot od Höflinga dvakrát dražší než nebarikovaný, odpovídá to jen redukci sklizně na polovičku – barikování je v ceně zadarmo, jako bonus.

A kdyby se našli odborníci, kteří by podle vlivu dřeva chtěli poznat, jestli jde o sudy ze slavonského, alsaského nebo amerického dubu, tak dodám, že jde o naprosto autentický dub francký. Všechny sudy pocházejí z místního, eußenheimského bednářství, posledního ve Frankách. Jsou vyrobeny ze spessartského dubu (Spessart je lesní region ve Frankách, poblíž Eußenheimu). Na listopadové pražské degustaci se pan Höfling zmiňoval o šetrném hospodaření ve vinohradu, ale tahle drobná informace o tom, že vínům dává místní charakter i místní dřevo, mě přesvědčuje víc, než poměrně standardní ujišťování o úctě k přírodě. Pinot Noir srovnatelný s nejlepšími burgundskými Pinoty, ale s vlastním charakterem. I to dřevo v něm je místní, francké.

Při společné ochutnávce Komunitní bedýnky 9. března ve vinotéce Le Caveau všichni účastníci vyslovili přání dozásobit se víny z vinařství Höfling, jak už jsem psal v reportu tady. Jestli se někdo chcete přidat, tak doplňuju, že minimální objednávka by byla karton o šesti lahvích (a násobky šesti), jakkoli namíchaných, ceny jsou v článku z Le Caveau. Jestli se sejde dost objednávek do začátku dubna, tak je během dubna přivezu. Pražští by si je zase vyzvedli v Le Caveau, mimopražští by je dostali poštou (s příplatkem za poštovné). Hlaste se s objednávkami tady. Záleží mi na tom, protože bez toho si ani já svých šest kartónů Sylvánu nepřivezu!