Nevím, kolik lobbingu stojí za tím, že se jedno víno objeví na seznamu řízené degustace vín italského Jihu na začátku prosince v pražském hotelu Crown Plaza. Já jsem u vína zpozorněl a napsal si pochvalné poznámky („záleží na ceně, ale je to nenápadný elegantní víno s náznakem tabáku. Prý čisté Nero d’Avola, ale stejně pěkný“). Následně jsem z domova rozeslal pátrací e-maily dovozcům. K čemu jinému by měly být veřejné degustace, než abysme si potom ty nejlepší vína koupili, no ne? Když mi z čakovické firmy LESA přišlo, že Cartagho 2007 prodávají za 330 kaček, ještě jsem si na webu ověřoval, že jsem to nespletl. Carthago mělo mít 3 skleničky v nejprestižnějším italském vinařském průvodci Gambero Rosso (osvícení Italové vína nehvězdičkují, ale Skleničkují!). Dopátral jsem se, že 330 Kč sedí, ale tři skleničky – tre bicchiere – dostal předchozí ročník 2006. Ale já jsem tehdy na řízené degustaci neměl tu slavnou nulašestku, mně učarovala nulasedmička, tak jsem pro ni vyrazil do Čakovic.

Vytřásl jsem ji pojížděním po prosincové Praze, přelil ji na dvě hodinky do karafy a nadšeně upíjel. Cartagho je čisté Nero d’Avola, tradiční sicilská odrůda. Výrobce, Cantine Settesoli, je největší sicilské vinařské družstvo s více než 6 000 hektary vinic (zhruba pouhá třetina vinic v celé ČR). Vyrábí sedm bílých vín a osm červených, ukázka toho, že přesně vědí, co mají na šesti tisících hektarech dělat.

Noblesní a uměřená adjustáž, až moc uměřená, když jde o víno, od kterého tolik očekávám. Rudá rubínová barva přecházející až do černé, pěkně čirá. Možná zrovna u tohoto vína jsem špital na degustaci sousedce, že ti Italové mají vždycky až k závisti krásné barvy červených vín. Jemná ovocná vůně, popravdě trochu prošpikovaná alkoholem (14%). Až parfémová, jako polibek Francouzky. V chuti má pěkně plný nasládlý nástup, slušné kyseliny (nečekaně u Sicílie) a zbytek referátu obstarají přívlastky, které jsem tu už použil. Je to elegantní, uměřené až nenápadné, ale krásné. Ještě  nacházím stopy tříslovin (jen ten tabák z prvotních dojmů nenacházím), ale víno je příjemně (ale ne prvoplánově) ovocné, do třešní, švestek a lesních plodů. Středně dlouhé až dlouhé, s dochutí, ve které dominuje kyselina. Nejlepší na tom vlastně je nenápadná elegance, neokázalá krása, uměřenost. Asi jako když ráno cestou do práce zahlédnete na chvíli v metru pěknou holku a celej den na ni myslíte.

Po další hodině mě napadlo, že pořadatelé degustace Gambero Rosso měli vína otevřená delší dobu. Po třech hodinách v karafě jsem narazil i na ten tabákový štych ve vůni. Je to tam, jako potvrzení dvanácti měsíců v barikovém sudě. Nevykupte mi to :o)