Asi nejfotogeničtější vinařství ze sobotních perugijských degustací, Capella Sant’Andrea z toskánského San Gimignana (web). Mají osazených jen asi 8 hektarů vinic, hospodaří organicky a mám z nich pocit, že je to strašně baví.

Z degustace mám jen střídmé poznámky, protože jsme se hned domluvili, že za nimi zajedu v červenci a přechutnáme to na místě. Docela sympaticky se soustřeďují jen na pár odrůd, vede samozřejmě Vernaccia. Chutnali jsme ročník 2011, připravovaný v nerezových tancích. Překvapivě plnější víno, ovocné, kořenité a minerální, ale tělnatější, než Vernaccia bývá. Rialto 2010 byla Vernaccia vyzrávaná 4 měsíce v bariku. 4 měsíce byly až až, zatím je víno spíš barikové než odrůdové, ale zajímalo by mě, kam se bude vyvíjet za dva roky.

Na úvodní fotce pózují s polovičními lahvemi vína, nazvanými Moi a Toi, francouzsky Já a Ty. Jedno je červené, druhé bílé, obě dělané do páru pro rodinné popíjení. Jednoduchý a téměř geniální marketingový nápad, musíte prostě koupit obě :o)

Ciliegiolo (čiležiólo) je odrůda, která se dříve přidávala do Chianti, Francesco a Flavia Galgani ji dělají i čistou. Serreto Rosso 2007 je barikovaná směs Sangiovese a Merlotu, teď už krásně ohlazená a dobře pitelná. V červenci snad o nich napíšu víc. Už loni jsem si vytipoval jedno vinařství s pěknou Vernacciou do toskánských Komunitních Bedýnek, ale nevyšlo mi to. Letos by to mohlo vyjít!