Tohle víno má pro mě zvláštní význam, jen si nejsem jistý, jestli za to může jen můj fanouškovský vztah k němu nebo taky notná dávka snobismu – rád bych se od snobismu distancoval, ale dobře vím, že při koupi velkých vín hraje svou roli a určitě to platí i o mně. A jestli někdo tvrdí, že snobismus v jeho rozhodování o koupi velkých vín nehraje žádnou roli, můžete mu věřit – je to snob!

Ten vztah vznikal postupně. Jednak mě k burgundským vínům přivedl Daniel Brož z Le Caveau, vinotéky na pražském Žižkově. Druhak jsem si přečetl tu větu ze Stevensonovy encyklopedie o vínech z Puligny („Je to jedna ze dvou obcí v Montrachetu, produkujících nejvýznamnější suchá bílá vína na světě.“) a v roce 2005 strávil iniciační tři dny v Puligny. Ale protože jsem tam jel s kamarádem a ženu nechal doma, chtěl jsem se jí trochu revanšovat. Vzal jsem ji na ochutnávku vína do pražského „Domu vína U Závoje,“ kterou tehdy vedla Klára Götzová.

A v červených dala k dobrému právě tohle víno. Degustace byla „naslepo,“ tedy ze zabalených lahví, s diskusí o víně bez odhalení vína a s následným odhalením a komentářem Kláry G. po odtajnění. Nicméně víno ve sklence bylo tak výrazné, že jsem už po přivonění hlasitě šeptal do ucha paní Skleničkové, „Jasný Pinot z Burgundska, do deseti kilometrů od Beaune!“ – a že jinak při slepé degustaci neoplývám sebevědomím. (Aloxe-Corton leží možná 12 km od Beaune, ale uznejte, že to byla trefa, po prvních třech dnech v Burgundsku…) Na zem mě vrátilo hned následující víno, kusovka z Bordeaux, kde jsem naslepo opět hlasitě tipoval burgundský Pinot… dobře mi tak. (Pro ty, co poznají naslepo pět z pěti vzorků mám po ruce čerstvý čtenářský výpisek z Jamieho Goodea tady … nepoznal šardonku. Na jiné ochutnávce U Závoje se mi to stalo taky, nepoznal jsem přestárlé zoxidované Beaune AOC, takže se v jistém ohledu Jamiemu vyrovnám. Doznávám se pokorně k tomu, že pro mě jako amatéra je správné určení vína naslepo cosi jako vánoce v přestupném roce, takže s takovým zážitkem potom otravuju kdekoho.)

Ale ta zkušenost ve mně přetrvává, že dobrý burgundský Pinot poznáte ještě před ochutnáním, jen podle barvy a vůně, samozřejmě, hlavně vůně! Ta ovocná směs švestek, višní a třešní, ta by vás měla zavést v myšlenkách pod Dijon… proto se taky obtížně smiřuji s domácími modrými rulandami s jejich trpkými brusinkami a trnkami.

I přes vysoké ceny jsem si na vánoce 2005 koupil jednu lahev Leflaivova Aloxe-Cortonu a dokonce jsem na ni v srpnu 2006 pozval kamaráda. Bohužel jsem teprve den před otevřením zjistil, že jsem dostal ročník 2002 namísto vytouženého 2003, ale protože jsem tehdy na ročníky neměl nijak vyhraněný názor (ne že bych si nesehnal informace, ale přece jen, mít názor vyžaduje jistou zkušenost…) no tak z nedostatku zkušenosti jsem si řekl, že to nějak dopadne a dál jsem to neřešil.

Ne že by ta 2002 byla špatná, jen byla proti zřetelným až úderným vlastnostem nulatrojky o poznání méně výrazná. Našli jsme v chuti čokoládu i pomeranče, to peckovité ovoce samozřejmě – švestky a višně, bylo to vlastně o dost složitější víno, než 2003, ale moje nervozita a nezkušenost se na mě podepsaly, prostě ten zážitek se nevyrovnal slasti popisované s tím, jak jsem poprvé v životě poznal Burgundu jen podle vůně.

Kamarád zhodnotil víno poznámkou „předčasně otevřené,“ čímž mě docela rozhodil, až o několik měsíců později jsem pochopil, že je to u něj statisticky nejčastější hodnocení 🙂 Ale stejně ve mně přetrvávala ta nejistota: ještě si tak jednou ochutnat nulatrojku a v duchu si to porovnat. U Závoje jsem rok 03 nenašel, i Tomáš Dominec nabízel jen 2002.

Letos na Prvního Máje jsem byl zase v Puligny na Obědu s Leflaivem (La Table d’Olivier Leflaive) a při hovoru s Guillaumem Esmerym (foto nahoře), sommelierem, který celou degustaci vedl, vyšlo najevo, že v jejich skladu v Mothelie by se ještě pár Cortonů 03 našlo… kus za 23€! Teď bych měl ocenit cenu u Dominců, jestliže víno, které koupím v Puligny za 23€ (575 Kč) prodává Závoj za 1130 Kč, potom je Domincova cena (asi 860 Kč) docela dobrá… přivezl jsem si tři kousky Leflaivova Aloxe-Cortonu 03.

A jak jsem psal v úvodu, trochu se ve mně hádá duše s tělem, jestli si tím dělám radost nebo jen živím panské choutky (rozumějte snobismus). Ale možná je to jen moje sebemrskačství, víno má krásnou adjustáž, noblesní etiketu, pro Leflaiva typickou, a v květnu 2008 určitě nebude ročník 2003 předčasně otevřený! Barva vína je znatelně burgundská, ale hodně výrazná, temná – ale to bylo k vidění u většiny burgundských nulatrojek, které jsem pil. Vůně je silná, koncentrovaná, ale nepříliš složitá. Pinot byste uhodli, a hodně dobrý, ale 2002 byla pestřejší, měla víc vrstev. (Nemůžu to dokázat, nemám z roku 2005 žádné poznámky, ale o to důrazněji to musím tvrdit 🙂 Ale i tato nulatrojka byla v roce 2005 o dost lepší…

V chuti jsou švestky a jahody, teplé a příjemné taniny, jemné koření. Dlouhéééé! Husté a koncentrované, jak ostatně odpovídá netypickému, spálenému ročníku 2003. Bohužel zřetelně pozdě otevřené, rok 2005 byl pro otevření mnohem vhodnější. Jak jsem tady už několikrát napsal, lépe vypít dříve než litovat později! Přesto je to stále výborné víno a nebyla by žádná ostuda nabídnout ho jakékoli návštěvě, jen by před dvěma – třema roky dalo mnohem lepší a bohatší zážitek. Jeho hloubka a koncentrovanost vzbuzuje představu luxusu. Pil jsem před pár měsíci Aloxe-Corton 04 ze Chateau Corton André a bylo sotva poloviční, ale to by se dalo přičíst na vrub „klasickému“ ročníku 04.

Leflaive je sice slavný díky svým šardonkám, ale jeho Aloxe-Corton taky stojí za povšimnutí. A jestli někdo fandíte červeným burgundám a máte doma Leflaivův Aloxe-Corton 2002, ozvěte se! Třeba se nám podaří otevřít oba ročníky společně a porovnat je…