Už jsem vypil sedm lahví a stále jsem nic nenapsal na blog, skoro ostuda. Možná za to může trochu moje zmatení – dovozce, ryzlinkář Ivan Dramlitsch, na podzim přivezl jednu lahev na společnou degustační večeři. Ryzlink se mi líbil, objednal jsem celý karton a s první lahví přišlo překvapení – víno bylo jiné, než jsem čekal. Pamatoval jsem si ho trošku sladší, tohle bylo skutečně suché. Další lahve jakoby odrážely aktuální nálady nebo večeře, míval jsem z nich pokaždé jiné dojmy podle toho, jak se mi strefily do nálady. Takže dnes naposedmé pokus o objektivnější popis…

Štíhlá ryzlinková lahev se šroubovacím uzávěrem (jaký bych přál i všem jednodušším vínům z Čech, vínům z Moravy). Nápadná etiketa odkazující na místní tradice svádí k pojmenování vína po kohoutovi a k dvojsmyslným překladům do dalších jazyků. Po nalití do sklenky zlatožlutá barva, ale hodně světlá. Ve vůni květiny, lípa, ovoce a jemně i barvy a laky. Zpočátku je vůně trochu zaprděná, i když zřetelně odrůdová, s rozmícháním se čistí a objevují se další tóny. V chuti suché (i přes malý zbytek cukru), kyselina trochu svírá pusu. Citrusy a trochu i travnatost. Lehké svěží víno, příjemně minerální, s nahořklým závěrem. Není to žádný ohňostroj, víno je lehké, ale na základní ryzlink za dvě stovky toho nabízí poměrně hodně.

Myslím, že víno už je vyprodané, ale další ryzlinky Toniho Josta i profesora biovinařství Dr. Randolfa Kauera můžete ochutnat 29. února v 19 hodin na degustaci ve smíchovské vinotéce Riesling & Co. (Ostrovského 23, Praha 5). Nepíšu to jen tak, mám tam svoje polínko – vína z toskánské denominace Montescudaio.

A ještě post scriptum pro ty, co se přihlásili do aktuálních Komunitních Bedýnek naslepo – kvůli neprůjezdným silnicím dostanu poslední vína až příští týden a distribuce začne po 27. únoru. Vydržte, dneska to po D1 fakt nešlo!