Páteční počasí udělalo z premiérového dne Svatomartinských vín skutečné SM – aspoň pro mě bylo svírání skleničky v rukavicích a nezvladatelný zimniční třes trápením. Pobyl jsem na Farmářských trzích na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad, ochutnal vítězný sanfranciský Sauvignon z vinařství Líbal a dva barikované Pinoty ze Salabky a představoval si, jak by vína voněla a chutnala, kdybych neměl víno podchlazené a nos stažený zimou.

Večer předtím jsme s návštěvou z Krásné hory popili jejich z tanku stočený, mléčně zakalený Sauvignon 2011. Chutnal stroze a jednoduše, ale mě tahle zakalená vína přitahují hustotou a syrovostí, budí ve mě pocit, že by se dala jíst vidličkou. Takže jsem se v pátek vínům s koněm vyhýbal, urychlená a okleštěná krása mě tolik nepřitahuje. Je to jako s květinami, kytice natrhaná v létě na louce je mi milejší než růže z květinářství. (O tři večery později jsem objevil mezi dárky v krabici i krásnohorský Zweigelt 2011. Taky lehce zakalený, byť to v červeném není tak nápadné, světloučký, s aromaty peckovitého ovoce, příjemně pitelný a přesto si nehrající na dokonalé víno. Spíš slibný než hotový. Takhle si představuju mladá vína, jaká by se měla prodávat v půlce listopadu, bez toho, aby si hrála na to, že už jsou dokonalá.)

Spotřebitelská většina můj pohled nesdílí, na Jiřáku bylo večer plno. Svatomartinská kampaň má velký úspěch (přitáhnout lidi, aby v zimě na náměstí ochutnávali podchlazená vína je sen reklamního agenta 🙂 což je dobře. Líbilo by se mi, kdyby se zadavatelé rozhodli využít takovou dovednost a prostředky pro produkt lepší a perspektivnější, než jen krátkodeché Svatomartinské.