Už jsem tady avizoval, že jsem na dovolené s dětmi v toskánském Montescudaio DOC. Strava na dovolené je výborná. Je výborná, protože je pravidelná. Ráno croissant a džus (já nahrazuju džus cappuccinem), v poledne pasta e pesto a večer pizza. V mezičase gelati, ovoce, cantuccini a jiné pečivo s dosud neznámými názvy. Občas dáváme změnu, třetí den dovolené jsme koupili uhlí na gril a děti si přály udělat rybu s fazolkama a brambory, jak jim ji loni udělala teta, která byla na dovolené s námi (fotka ryby tady taky byla:o). Loni přijaly tuhle kombinaci s nevolí a s protesty, vypadalo to jako poprvé a naposled, a letos škemrají o opakování. Jako bych to neznal…

První opravdový objev letošní pracovní dovolené je Vernaccia di San Gimignano 2010, výrobce Tenuta Le Calcinaie leží kousek od San Gimignana. Víno jsem koupil v Podere Casanova v Castel San Gimignanu. To je malé družstvo snad dvaceti toskánských mini-zemědělců (možná nejsou všichni mini, ale z webové prezentace jsem získal dojem, že převažují drobní členové), kteří společně prodávají víno, marmelády, med, olivový olej a jánevimcoještě… V loňském roce mě překvapili dvěma Chianti Colli Senesi (o jednom jsem tady už psal, letos jsem tam koupil na zkoušku krabici různých vín a těším se na nové objevy).

O Vernaccie se sice vždycky hned zkraje zdůrazňuje, že je to první italské DOCG. Údajně to je o stupeň výš než klasické DOC, ale pan Sklenička je skeptik a věří jen svojí hubě, mnohem víc než etiketám, titulům a medailím, takže má Vernacciu založenou v paměti jako lehké a často rozporuplné víno s výraznou mineralitou, levné a v nejlepším případě výborné k jídlu. To vpodstatě platí i o dnešní Vernaccii – má slámovou barvu, výraznější než je v kraji zvykem, jemnou citrusovou a květnatou vůni. V chuti je suchá, velmi svěží, zřetelně mladá, s perličkou na špičce jazyka (drobné bublinky se objevují i na povrchu sklenice). Příjemně (ale jen jemně) ovocná, v závěru štiplavě kořenitá, s příjemnou dlouhou minerální dochutí. Dal jsem ji k obědové kombinaci pasta-pesto-parmiggiano-pomodori a bylo to bez chybičky. Po pravdě, nemohl jsem se toho nabažit.

Etiketa uvádí 12,5% alkoholu, což je na Vernacciu docela hodně, ale alkohol je poznat až po ohřátí – při běžné teplotě kolem 12 stupňů neruší. Etiketa zdůrazňuje certifikované organické zemědělství, ale jak už jsem psal výše, jsem skeptik a tohle patří mezi ty „etikety, tituly a medaile“ a podstatnější je pro mě chuť. Jen podle bio-certifikátu bych si víno nekoupil (dnes dopoledne ve Volteře se oháněly bio-certifikátem skoro všechny enotéky a Jamie Goode nedávno nepřímo zmiňoval, že je vhodné víno certifikovat i pro prodej v supermarketech – děsí mě představa fabrik na víno, chrlících pro supermarkety desítky milionů lahví s bio-certifikátem!), ale zpátky k tématu :o) to víno je prostě dobré a za svých 6-7 Euro určitě stojí. Svěží a lehké víno připravené v nerezu.

Loni jsem začal přemýšlet o toskánských komunitních bedýnkách až předposlední den dovolené, letos mám náskok – tahle Vernaccia kvalitou určitě vyhovuje. Ještě najít pět červených :o)