Moje setkání s víny bratří Korábů byla zatím neúspěšná. Před několika roky jsem se k nim marně objednával na jaře (Teď to nemá cenu, jsme vyprodaní…) Potom jsme měli dva vzorky na Vlašák Trophy v Mejtě tady, ale oba byly nehodnotitelné, rozjeté v lahvi. Jedno z nich jsem měl o rok později znovu tady, tentokrát už bez vady, ale s pochybnostmi. Jeho projev byl tak ukrutně osobitý, že vzbuzoval pochybnosti o tom, jestli je tenhle vlašák určený k lahvovému prodeji konzumentům, kteří neprošli zásadním celodenním motivačním školením o výhodách tradičních vinařských technologií. Některý vína prostě nejsou pro každýho…

Další pokus jsem absolvoval na prosincovém italském večírku v žižkovském bistru Bogdana Trojaka a tentokrát s úspěchem. Před začátkem večírku jsem byl svědkem reklamace, kdy zákaznice přišla vrátit lahev korábovské Frankovky 2009 PS, protože měla po sejmutí cínové záklopky korek potažený plísní. Bogdan jí vysvětlil, že to není závada a víno jí vyměnil za jiné, kde pro jistotu záklopku odstranil sám a špunt utřel utěrkou. Po skončení italské degustace Frankovku otevřel a dal ji vplen návštěvníkům. Byla senzační, takže jsem si hned dokoupil celý karton.

Barva je světlá karmínová. Ve vůni příkladně typická kořenitost a višňové pecky, lopuchy a kopřivy, s ohříváním se dají nalézat další a další aromata. Chuť následuje vůni, je typicky frankovková, ale nečekaně elegantní. Je krásně vyhlazená, nespíš následkem delšího ležení na kvasnicích. Má odbourané kyseliny (jestli se nepletu s ležením na kvasničních kalech, tak v tom případě by se měla jablečná kyselina odbourat samovolně). Pěkně plná, neošizená (=nefiltrované víno).

Podle zadní etikety má víno přes 4 gramy zbytkového cukru, ale já jsem to v puse nepoznal, chutná naprosto suše. Slušný bezcukerný extrakt odpovídá šestasedmdesátileté vinici. 12% alkoholu jako bonus – víno neunavuje alkoholem. Nejlepší na tom je, že všechny analytické údaje a data o stáří vinice ani nemusíte znát. Korábové je sice na zadní etiketě uvádějí, ale kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. Tahle Frankovka mě dostala už v prosinci u Trojaka, a tam jsem se na etiketu nedíval a nic z toho jsem neznal. Svým způsobem je to typická Frankovka, ale je jemnější a elegantnější, než všechny Frankovky, co si pamatuju. Za dvě kila jasný nákup.

Pokud chcete vědět, co se objeví v příštím kole Komunitních Bedýnek, pilně sledujte Skleničkův blog – už tento týden vyhlásím další kolo. Zítra bych sice měl psát o dnešní Galadegustaci časopisu Vino-Revue, ale jdu bez plivátka a tak možná dám report později. A místo něj nové kolo Komunitních Bedýnek?