Už víc než před rokem jsem přestal sledovat statistiky návštěvnosti blogu. Teď mívám pocit, že mám přihlášených Bedýnkářů víc než čtenářů. Jedna čtenářka si objednala Bedýnku rovnou dvojmo! Říká se sice, že farář dvakrát nekáže, ale mě to potěšilo. Jako herec za oponou jsem jednou okukoval v žižkovské vinotéce Le Caveau návštěvníky, jak si chodí pro bedýnky. Daniel Brož pro ně přichystal speciální ochutnávku: základní Chardonnay Bourgogne Blanc 2008 od Lamblina a červené Bordeaux Superieur Chateau Laronde Desormes 2005, oba kousky pod 200 Kč. Někdo suverénně ochutnal, okomentoval a přikoupil, někdo se nedůvěřivě bránil i jen ochutnat. Co kdybysme se někdy sešli a ochutnávali společně – speciální košt jen pro (pražské) Bedýnkáře?

Co je ve třetí Komunitní Bedýnce?

1. Sauvignon Saint-Bris 2008 AOC, Lamblin et Fils, Francie (úvodní text je tady)
2. Rosé, Pinot Noir 2008 zemské, vinařství Krásná Hora, Starý Poddvorov
3. Ryzlink rýnský 2007 zemské, Ing. Richard Tichý, Hrušky (tady)
4. Rulandské šedé 2007 zemské, polosladké, Vinařství Nikodém Míša, Polešovice
5. Ryzlink rýnský 2008 PS, Milan Sůkal, Nový Poddvorov (tady)
6. Saint Laurent 2007 Craig’s Reserve zemské, Stapleton-Springer (tady)

Jen dva přívlastky a čtyři zemáky: vida, jde to i bez zatřídění! (Řazení zahrnuje čistě subjektivní doporučení pořadí, v jakém vína otvírat. Pokud vám ale vyjde Rulandské šedé na vánoce, neváhejte :o) Bedýnkáře jsem už obeslal e-mailem, tak jen pro případ, že bych na někoho zapoměl, dodávám, že Pražáci si můžou bedýnky vyzvednout v Le Caveau, mimopražským jsem je poslal poštou a pro Brňáky se podařilo zřídit fajný distribuční pójnt díky MichaLovi Sangerovi zde.

Minule jste chtěli rozdělit diskusi podle vín, tož dobrá. V seznamu jsem zalinkoval texty o jednotlivých vínech, následné komentáře a diskusi prosím směřujte k odkazovaným článkům. K tomu jen pár poznámek: RR 2007 Ing. Richarda Tichého z Hrušek jsem si poprvé objevil v únoru 2008 na tvrdonickém koštu. Měl jsem ho už na prvním papírku – seznamu vín pro první Komunitní Bedýnky. Tehdy to nevyšlo, protože byl nalahvovaný, ale nebyl oetiketovaný (tohle slovo se po vypití sedmičky vína špatně vyslovuje). Potom došlo k zádrhelu, popisovaném v zalinkovaném článku, z původního ryzlinku z tvrdonické výstavy vznikly ryzlinky dva, jeden zatříděný jako pozdní sběr (to není ten náš, má míň cukru a v Hruškách ho ještě najdete) a druhý nezatříděný, bez etikety, za ten rok a půl trochu ohlazený, zakulacený a sladší. Domluvili jsme se s panem Tichým, že ho popíše fixem, jako se to dělávalo zamlada, a dáme ho do Bedýnky. Jako nostalgickou vzpomínku na staré časy, kdy skoro nikdo nelepil etikety.

Schválně o vínech z téhle Bedýnky píšu spíš příběhy o tom, jak jsem k nim přišel (Jak jsem potkal vína) než senzorické charakteristiky. Jednak se za cca osmnáct měsíců tenhle ryzlink nepochybně posunul v chuti někam jinam, jednak mívám často víno spojené s příběhem. Někdy se ten příběh obtížně vypráví – těžko vyprávět historky o tvrdonických koštech někomu, kdo v Tvrdonicích nikdy nebyl a nikdy se neobjímal s Osvoboditeli na tvrdonickém rynku. Ale takhle by to mohlo fungovat – já vyberu pár vín, napíšu k nim úvod o tom, jak jsem k nim přišel, a vy doplníte, jak vám voní, jak vám chutnají, jak se vám líbí? Takže komentáře k Tichého ryzlinku prosím sem.

Rulandské šedé 2007 zemské polosladké od Nikodéma Míši z Polešovic je trochu Popelka – ještě jsem o něm moc nenapsal. Jen tolik, že jsem jel do Kyjova na košt Ruland, jednak bylo léto a jednak na koštu hrál Martin Hrbáč (článek je tady). Byl to dobrodružný výlet: rozhodl jsem se k němu až v pátek v poledne. Honem jsem sehnal ubytování pár kilometrů za Kyjovem, v sobotu tam dojel a nechal se spolu s majitelem penzionu odvézt do Kyjova na košt. Z vín mě nejvíc zaujalo Rulandské šedé Nikodéma Míši, protože se projevem blížilo alsaským Grand Cru šeďákům – díky ročníku je už trochu ohlazené a vyrovnané. Moje milované alsaské Pinot Gris Grand Cru mívají trochu výraznější jednotlivé chutě – víc botrytické sladkosti, jako když si kousnete do obří rozinky, sultánky, víc závěrečné kořenitosti, ale to všechno je nejspíš následek nasazení vyspělejší technologie. V Alsasku tahle vína nechávají kvasit při řízené teplotě, což česky znamená, že kontinuálně chladí nerezové tanky, ve kterých víno kvasí, kvašení trvá několik týdnů a do vína přejde mnohem víc výrazných ovocných a kořenitých chutí, než při neřízeném kvašení. Po několika letech archivování se chutě ohladí, propojí a víno chutná podobně jako tenhle rok starý polešovický šeďák.

Degustační poznámka: dejte si bacha! Má 15% alkoholu a je polosladké, takže doporučuju víno drasticky podchladit na 6 až 8^oC a nevypít celou lahev v singlu. Má 16 gramů cukru, skoro 7 gramů kyselin, je krásně čisté, sametově hladké a opojné. Šeďáky obecně mívají vyšší bezcukerný extrakt, takže mívám pocit, že ho mám plnou pusu a že je sladší, než kolik by odpovídalo obsahu cukru. Tenhle má krásnou harmonii s jemnou kyselinou a až tonikovou, chininovou kořenitostí vyvažovanou zbytkovým cukrem. Vinařství hospodaří jen na čtyřech hektarech a tohoto vína se vyrobilo asi 300 litrů. Ale ty stály za to!

Tolik moje chvála. Protože jsem dosud nenapsal samostatný text o tomhle krásném šeďáku, můžete komentáře směřovat pod tento článek.

Ještě dlužím Bedýnkářům úvodní text o druhém víně, Rosé z Pinotu Noir 2008. Ve skutečnosti jsem ho nominoval do Bedýnky proto, že jsem chtěl kromě Saint-Laurentu, ryzlinků a šeďáku nějaké lehčí víno. Letos byl rok propagace roséček. Vznikl dokonce nový e-šop věnovaný jen prodeji rosé. Byla by ostuda nedat aspoň jedno rosé, když to dokonce sponzoruje Vinařský fond! Trochu jsem váhal, aby na podzim už nebylo rosé passé. Ale tohle rosé jsem sám sbíral ve vinici, nosil jsem bedny s hrozny a sypal je do mlýnku, osobně jsem kontroloval, jak zraje … když sbíráte hrozny nebo vykonáváte jiné pomocné práce ve vinařství, získáte pocit, že to víno je vaše a žárlivě potom sledujete jeho vývoj. (Teď je zrovna čas to vyzkoušet, doporučuju!) Takže jsem vám poslal roséčko, které jsem sám sbíral… možná už není tak jiskrné a svěží, jako bylo v červnu na poddvorovských Otevřených sklepech, určitě byste ho měli vypít co nejdříve, třeba ho strčit na chvíli do ledničky, podchladit na 8^oC a vypít, jakmile na obloze zasvítí slunce, obarví vám výhled a připomene léto. A jestli se o víno trochu víc zajímáte, honem si domluvte brigádu v nějakém vinařství. Sice za práci při sklizni nic nedostanete a ubytování si budete muset zaplatit sami, ale jestli vám vyjde počasí na vinici a vinař vás pozve do sklepa a dá vám ochutnat zrající vína, bude to úžasnej víkend! (Komentáře k rosé prosím taky pod tenhle článek!)

Takže dobrou chuť, na zdraví a naprosto vážně jednu poznámku: nestyďte se komentovat požitá vína a diskutovat! Pozoruju, že spousta čtenářů sedí za bukem, dokonce kupuje Bedýnky a nejspíš porovnává svoje degustační dojmy s mými a s dojmy ostatních komentujících čtenářů, ale sami nekomentují. Tohle není aréna profesionálů – občas zjišťuju, že sem vinaři taky zavítají, ale z jejich komentářů zjistíte, že jsou velmi umírnění v názorech a tolerantní k ostatním. Neostýchejte se napsat, co vám chutnalo (a co ne)!