O vinařství Stapleton-Springer jsem se zmiňoval už několikrát, naposledy tady. Vyjel jsem nedávno na Moravu ověřit si svoje poznámky z náhodných setkání nad vínem a domluvit s výrobci, jestli mi svá vína nechají do komunitních bedýnek (SKB 3). U Pavlovic už plašili špačky kanonádou a v Bořeticích se sbíral Modrý portugal. Dostal jsem noblesní skleničku a Jaroslav Springer mi nabídl, ať ochutnám mošt z kádě, kde právě odebíral samotok. Den předem jsem emailoval, že přijedu koupit dvě lahve Vavřince Craig’s Reserve 2007, o kterém jsem už nadšeně psal tady.
Když vinař vyhlásil padla a dal volno pomocníkům, pozval mě do degustační místnosti velikosti fotbalové šestnáctky (krásně zařízené, přesně v duchu toho, co občas obdivuju v Rakousku, Itálii a Francii). Nabízel mi jedno po druhém desítku vín od základních („pro každodenní popíjení“) až po ta nejdražší (v ceníku 2499 Kč), přestože jsem se už v e-mailu přiznal k autorství zprávy z nepovedené ochutnávky v Míšeňské. Za svým nálevním pultem je Jaroslav Springer ve svém živlu, zábavný, vstřícný a oddaný návštěvníkům i vínům.
Nevíte, proč já ty lidi tak seru? padlo, když jsme se bavili o webově profláknutých nepovedených koštech v Praze. Měl jsem pár nápadů, proč ty lidi tak sere, ale když ve sklence zazářil Pinot Noir 2007 s bílou etiketou, ukázalo se, že to byla jen řečnická otázka. Pro tohle víno bych Springerovi odpustil, i kdyby nalil Honzovi Č. půltucet korkových vzorků, tenhle Pinot je vyjímečný. Není tak omamně ovocný, jako bývají dobré burgundské Pinoty, je tajemný a chlupatě maskulinní, má charakter a figuru, je nabušený tříslovinami, přes které se ostatní tóny zatím těžko prosazují, ale hádám, že by měl vydržet spoustu let v archivu a pak se ukázat. Celé víno z nových barikových sudů, překvapivě silně strukturované a výrazné. Vlastně jedinou námitku mám vůči ceně (1499 Kč), protože si myslím, že archivovat jednu lahev je hloupost, a šest lahví je už moc drahých :o)
Ale taky jsme ochutnali můj objev z Míšeňské, Saint Laurent Craig’s Reserve 2007. V květnu jsem o něm napsal: „Naslepo bych hlásil vynikající Chianti podle ostružinové vůně, v chuti se ještě hodně prosazovaly třísloviny (12 měsíců v bariku). Když jsem si na závěr běžel pro druhou dávku, víno už nemělo ten sangiovese-šmrnc, ale přičítal jsem to dlouhé době otevření a rozhodně si to budu chtít ještě někdy zkontrolovat na celé lahvi.“ Původní tip na Chianti vycházel z výrazných tříslovin a ostružin, s kterými mám Chianti spojené. Tentýž zářijový den po večeři jsme si to s kamarádem ověřili: tohle víno bychom naslepo nehádali jako domácí, rozhodně bychom mířili někam na teplý jih. Má úplně jiný, jižní charakter, u nás neznámý nebo aspoň pro mě nepoznaný, a překvapivou jemnost, která je pro mě velkým příslibem pro budoucnost moravských červených. Jaroslav Springer se zaklíná redukcí výnosů, tím, že z kvalitnější suroviny udělá lepší víno.
Dvě věci mě na tomhle víně překvapují. První je vysoký obsah tříslovin, který si těžko dávám dohromady jen s barikovým sudem. Druhé překvapení je, jak je možné, že někdo dokáže udělat tak jemné a výrazné víno z tak (blbých) podceňovaných odrůd, jako je Svatovavřinecké (85%) a Modrý portugal (15%). (Snáz bych chápal podobně vynikající víno z Cabernetu nebo Pinotu nebo nakonec z už zmiňovaného Sangiovese.) Jestli to jde, beru to jako velikou naději pro celé moravské vinařství.
Vlastně jsem rád, že na Moravě je někdo takový, jako je Jaroslav Springer. Někdo, kdo dělá skvělá vína (přestože jeden rok bojuje za barikové sudy a druhý rok je odmítá), chce za ně nekřesťanské peníze (a ukazuje tím, že cesta vín do stokoruny není jediná možná) a štve lidi kontroverzním vystupováním a nečeským sebevědomím (ať si vás pomlouvají, hlavně že o vás mluví). Kdyby všichni dělali obyčejná vína do petky za stovku, nebylo by o čem psát. A měl bych zmínit i to, že mi Jaroslav Springer nabídl tohoto Vavřince, Saint Laurent Craig’s Reserve 2007, do Komunitních bedýnek za tak fajnovou cenu, že mi to velice usnadnilo rozhodování (přihlašovat se můžete tady, ale dnes už přihlášky uzavřu, takže se honem přihlašujte, chcete-li).
A jsem zvědavej, jestli se bořetický Saint Laurent bude bedýnkářům líbit stejně jako mně.