Život na venkově

Včerejší článek na Jižním svahu, kterým se JČ kál za svůj ekologický hřích konzumního života ve městě a zamýšlel se nad tím, že by bylo ekologicky odpovědnější odstěhovat se na vesnici, mě pobavil. Z Prahy jsem se vystěhoval už před šesti lety, ale eko- a bio- důvody nehrály žádnou roli. Prostě jsem už měl dost života ve městě.

Štvalo mě, že ať se podívám kterýmkoli směrem, je můj pohled omezen nějakou zdí, a můj výhled nebývá delší, než padesát metrů. Zatoužil jsem po luxusu vlastní zahrady a výhledu na vlastní zelenou trávu a keře, a dopřávám si to každé ráno. Chtěl jsem bydlet v domku, a kdybych si měl koupit na Hřebenkách takový domek, jako mám na vesnici kousek od Mělníka, dvacet kilometrů za Prahou, musel bych být dolarovým milionářem. Chtěl jsem, aby si moje děti mohly bezpečně hrát na zahradě, a to bylo v Praze nesplnitelné. Pro kořínky, vajíčka a maso dál jezdím do města… ale v některých věcech se život na vesnici od života ve městě liší.
Včera jsem zastrčil do kapsy lahev moravského Sylvánu a zašel na návštěvu k sousedovi jen kilometr vzdálenému. Pan soused je malovinař, ve sklepě má čtyři padesátilitrové demižony bílého a tři nebo čtyři červeného. Ochutnali jsme na zavínění směsku ze stolních odrůd, dvě verze ryzlinku rýnského, suchého a ještě tvrdého, a zajímavý Kerner s výraznější ovocnou chutí a malým zbytkovým cukrem. Pan soused se pohrabal v desítkách plastových přepravek na pivní láhve, ve kterých naležato skladuje svoje zásoby vína, a vybral asi šestici lahví pro naši malou sousedskou ochutnávku. Nebudu předbíhat, ale byl mezi nimi i jakostní Sylván 2000 a kabinetní RR 1999, a buď měl s jejich archivací mimořádné štěstí, nebo jsem se v minulosti mejlil, když jsem říkal, že archivovat taková vína nemá smysl. Ale nepředbíhejme.
Na začátek jsme si dali to nejobyčejnější, Muller Thrurgau 2008 zemské ze Školního statku Mělník. 12,5% alkoholu, pěkná barva a svěží chuť. Krásné lehké víno bez stopy mullerovské bahnitosti. U výrobce je k mání za 70 Kč, za takové peníze je to úplný poklad. (Při první lahvi se můj hostitel přiznal, že na zahradě pěstuje i oskeruši, ale plody zatím nedává. Tolik o bio- a eko-.) Následně padl můj přínos, Sylvánské zelené 2007 PS z Vinných sklepů Valtice, ověnčené zlatem z vídeňské výstavy AWC Wienna. O tomhle víně možná něco ještě napíšu, protože za to stojí (a na rozdíl od desetiletých archivů se ještě dá koupit). Bohužel jsem si nepsal poznámky, ale bylo hodně netypické, husté, snad s vyšším extraktem, velmi jemné a vyvážené víno. Nedivím se, že zaujalo ve Vídni. Následovalo ho Sylvánské zelené 2000 jakostní suché ze Školního statku Mělník. Mělo pěknou zlatavou barvu, prozrazující stáří, olejovito-terpentýnovou vůni se žvejkačkovými tóny a trávou. Chuť byla hodně jemná a oproti předchozímu mladému sylvánu až nevýrazná, na konci kořeněná, s jemným olejovitým závěrem. Měním názory na archivaci nudných a obyčejných jakostních vín! Předpokládám, že tenhle Sylván se v roce 2001 prodával za pár pětek, a včera mě nadchnul…
Ryzlink rýnský 1999 kabinet ze Školního statku Mělník, trať Neuberk. Zvlhlá etiketa odpadla z láhve sama. Zase vysoká zlatá barva, ve vůni terpentýn i pryskyřice, hostitelova dcera hlásila kalafunu! Retsinu jsem asi nikdy nepil, ale takhle by možná mohla vonět. Víno má ještě pořád výraznější kyselinu, byť působí docela jemně. Původní kyselá chuť se rozpouští do terpentýnu. Chuť je plošší, než předchozí Sylván, ale přesto zajímavá a ohlazená. Starým vínům odpustím nevýraznou chuť, protože pít tak staré víno je svátek. Končíme Ryzlinkem rýnským 2006 PS ze Školního statku Mělník. Má pěknou lipovou vůni, tentokrát žádné ropné vůně. V chuti tipujeme maličký zbytek cukru, který příjemně otupuje výraznou kyselinu. V závěru chuti bylinky a koření. A úplně na závěr hostitelovo vlastní Svatovavřinecké 2006 s tradiční vysokou barvou a třešńovou vůní.
Řeč se rozlila do šířky a moje poznámky vyschly. Přišel jsem sice o úterní zápasy Ligy Mistrů, ale tahle liga desetiletých jakostek je překonala. Lokální produkce a lokální spotřeba má hodně do sebe. Asi se stanu mělnickým patriotem! Kocovina není trest, ale následek – kdo to řekl? (Jestli to víte, máte bod!) Odpoledne jsem zajel do Prahy pro karton valtického Sylvánu a do Mělníka pro karton jednoduchých levných mullerek. Pan Kušina je prodává každou středu a pátek.