V úterý jedenáctého v jedenáct se dřevěné stánky na pražském staromáku oděly do vinařského. Vyrazil jsem se podívat na start Svatomartinského vína, abych si vynahradil zmařený výlet do Itálie. V podloubí U bílého koníčka čekal moravský vinař Vladimír Šabata až do 11:11 hodin podoben nedaleko stojícímu Janu Husovi.

Potom otevřel snad desítku lahví mladého vína a zadarmo naléval příznivcům Svatomartinského, vysvětloval, jak se to dělá, aby víno bylo připravené k pití už 11. listopadu a stanovil optimální dávku na tři sedmičky (ale je to individuální!).

Dostalo se na mě jeho Svatomartinské růžové a bílé, a taky výborné mladé nesvatomartinské polosladké Chardonnay (tu šardonku bych býval rád ochutnal jako burčák…!). Šabatovo Svatomartinské bylo čisté, svěží a jednoduché, prostě Svatomartinské. Kdo by od Svatomartinského očekával něco víc, byl by zklamán. Ale kdo už pozná rozdíl mezi mladičkým (Svatomartinským) a dospělým, plnohodnotným vínem, bude snad vědět i to, co je Svatomartinské a co má od něj očekávat. Je to příležitostné víno, je to svátek mladého vína, a kdo se umí těšit a radovat, ať si cucne a raduje se. Pan Šabata se očividně radoval a dokázal tou radostí nakazit i skupinku příznivců mladého vína.

Kupodivu kolem nevlály letáky Vinařského fondu s logem Svatomartinského, ale nálada byla veselá a plná očekávání. Zatím na staromáku u stánků se to rozjíždělo pomaleji, ale z výrobců tam byl kdekdo.

Od Tomáše Krista přes mělnické Lobkowicze až po ty všudypřítomné Templáře.

Loňská kampaň na Svatomartinské byla první tuzemská povedená kampaň – aspoň mně se líbila a myslím, že se projevila i na prodeji. Letos jsem viděl míň svatomartinské reklamy než vloni, ale přeju Svatomartinskému úspěch.

Máte rádi mladé víno? Víte, čemu se říkalo martinování? Myslíte, že svatomartinská kampaň pomůže prodeji domácích vín? Už jste si cucli Svatomartinského?