Vedro je strašný. To budou zase na jaře přívlastky (a cukry)! Odumírání mozkových buněk ve vedru nejspíš dostává lavinovitý charakter. Poznáte to v novinách i na některých blozích… i tady. Nedokážu dokončit souvislejší text. Teď v létě házím degustační poznámky do krabice a říkám si, že v zimě přijdou vhod. Tak aby ten přechod nebyl moc prudký, sestřihám z nich dnešní článek.
Mercurey Premier Cru „Clos du Roy“ 2005, J.-P. Chartron.
Pinot Noir, hustá rubínová barva, nezvykle tmavá, s náznaky nazrálosti. Vůně je výrazně ovocná, višně a třešně. Chuť: silné kyseliny v nástupu nesou tóny zralých višní a třešní, v závěru se objeví i borůvky a ostružiny. Jemné třísloviny, stále patrné, ale neruší. Krásné silné víno s výraznými kyselinami, které by někomu mohly vadit. Stálo asi 12 € v Mercurey v roce 2007. Tehdy jsem si to orientačně násobil třiceti, takže 360 Kč, dnes násobím x 24, takže cena kolem 300 Kč.
Pinot Noir, hustá rubínová barva, nezvykle tmavá, s náznaky nazrálosti. Vůně je výrazně ovocná, višně a třešně. Chuť: silné kyseliny v nástupu nesou tóny zralých višní a třešní, v závěru se objeví i borůvky a ostružiny. Jemné třísloviny, stále patrné, ale neruší. Krásné silné víno s výraznými kyselinami, které by někomu mohly vadit. Stálo asi 12 € v Mercurey v roce 2007. Tehdy jsem si to orientačně násobil třiceti, takže 360 Kč, dnes násobím x 24, takže cena kolem 300 Kč.
Doporučuju folklórní festival v Miloticích u Kyjova, 8.-10. srpna. Rodina ještě neví, že se chystám, takže by to mohlo též nevyjít. Byl jsem tam v minulosti asi třikrát. Milotice jsou malý festival, který jednou za čtyři roky ustupuje Slováckému roku v blízkém Kyjově. Matně si vybavuju malý stadion uprostřed areálu vinných sklepů U Šidlen. Matně proto, že po skončení programu nastala volná zábava s muzikami v celém areálu sklepů a program spontánně přešel do Otevřených sklepů šidlenských. To byly ty doby, kdy se ještě jezdilo stopem a kdy jsem se nestyděl falešně skřehotat s cimbálovkou… Ale jestli se mi nepodaří vyjet do Milotic, ještě je tu Mělnický košt! V sobotu 9. srpna od 15 hodin ve Svatováclavské ulici (z mělnického náměstí k zámku) se koná druhý ročník ochutnávky mělnických vín. Vstup volný, zúčastní se mimo jiné: Vinařství Bettina Lobkowicz, Lobkowiczské zámecké vinařství, Školní statek Mělník, Vinařství Kraus… a osm dalších.
Aloxe Corton 2002, Chateau Corton André
Barva: hodně světlý rubín, do cihlova. Zralé! Vůně ovocitá se špetkou koření, jasný Pinot Noir! Směs peckovitého ovoce a alkoholu. Chuť: zprvu mírně drhnoucí směs ovoce a rozpadajících se tříslovin. V nástupu potlačené kyseliny, v dochutí svíravé třísloviny. Švestky, višně a třešně, typické ovoce, ale celkový dojem je neohlazený, hrubý. Ovoce v chuti působí nezrale. Zřejmě 2002 nebyl úplně šťastný rok. Takže nebrat, od Aloxe-Cortonu očekávám víc elegance a rafinovanosti.
Barva: hodně světlý rubín, do cihlova. Zralé! Vůně ovocitá se špetkou koření, jasný Pinot Noir! Směs peckovitého ovoce a alkoholu. Chuť: zprvu mírně drhnoucí směs ovoce a rozpadajících se tříslovin. V nástupu potlačené kyseliny, v dochutí svíravé třísloviny. Švestky, višně a třešně, typické ovoce, ale celkový dojem je neohlazený, hrubý. Ovoce v chuti působí nezrale. Zřejmě 2002 nebyl úplně šťastný rok. Takže nebrat, od Aloxe-Cortonu očekávám víc elegance a rafinovanosti.
Během soukromé ochutnávky u nás na zahradě (místní Svatovavřinecké 2007, Pinot Noir 2006 Vinařství Krásná Hora, Cote-de-Nuits Villages 2006, Chateau de Premeaux-Prissey, Gevrey-Chambertin 2004 Vieilles Vignes, S.C. Guillard) na jižním okraji mělnické vinařské oblasti jsme zdrbali i současnou aféru s převodem pozemků mělnické vinice Na Svini na stavební parcely. Zařekl jsem se, že tady nebudu opisovat z gůglu, takže si fakta najděte jinde. Když mi došlo, o který pozemek se jedná (je napravo od cesty z mělnického starého náměstí ke kruháku u Mountfieldu), fandím památkářům, aby ho nedali, ta vinice je na tom místě krásná! Navíc první písemné zmínky o ní jsou (prý) z poloviny 12. století.
Mělnické veřejné mínění si Lobkowicze spojuje s vinařstvím. Jestli se Lobkowiczové identifikují i s něčím jiným, nevím, ale lobkowiczké vinařství a jeho stoupající prestiž si mělničtí spojují s paní Bettinou. I kdyby pan Lobkowicz v budoucnosti uspořádal na Becku operní festival, takového uznání se na Mělníku asi nedočká, jako paní Bettina a lobkowiczské vinařství.
O vínech v ochutnávce pomlčím, nejsem nezaujatý, ale zajásal jsem, když jsme v Gevrey-Chambertinu znovu objevili elegantní višňovou chuť mísící se s animálními až stájovými tóny, jak jsem to tady popisoval před půlrokem. Pobavilo mě, jak stejné vůně a chutě ve víně popisujeme jinými slovy. Já: „zřetelně višňová chuť,“ můj host, malovinař: „to byly krásně vyzrálé hrozny!“
Santenay 2005, Marc Bouthenet
Barva světle rubínová s oranžovým okrajem. Ve vůni švestky a alkohol (13%). Taky lesní vůně, hlavně ostružiny, ale perou se s alkoholem. Chuť je hladká ovocná s převládající směsí lesních plodů a švestek, třísloviny uctivě postávají v pozadí. Noblesní víno s výraznějšími kyselinami, typickými pro Santenay. Měkké třísloviny jako bonus.
Ryzlink rýnský 2007 PS, Znovín Znojmo, Kamenný vrch, 140 Kč.
12% alk., cukr 6,8, kyseliny 6,8, extrakt 21,3. Koupeno ve firemní prodejně ve Znojmě. Světle zlatavá barva, nevýrazná nasládlá vůně lučních květin. V chuti citrusy, vyrovnané kyseliny s cukrem, ale kyseliny převažují. Přesto má víno dost svěžesti a dobře se pije, ale za rok, až svěžest odejde, mám pochybnosti…
Pinot Gris, Crémat d‚Alsace, Wolfberger
Kdysi jsem se někde dočetl, že z čistě odrůdových Crémantů jsou nejlepší ty z rulandy šedé. Guide Hatchette doporučuje z Wolfbergerových Crémantů ty s černou etiketou (mon francais nestačí na to, abych pochopil proč). Velké bublinky, příjemné perlení. Sytě žlutá byrva. Jemná vůně šeďáku včetně chlebovinky. Jemný, nasládlý nástup chuti, sugeruje mi to pocit zralosti, na vrcholu chuti se objeví zralé ovocné tóny a dlouhá jemná dochuť, ve které se projevuje odrůda. Celkový dojem velice uhlazený, jemný. Pěkné víno a za cenu 6,20 € skvělá koupě.
Začal jsem nový život, chodím do hospody pěšky. Začal jsem s restaurací Na Štěpáně. Ta je asi na patnáctém kilometru „staré mělnické“ silnice č. 9. Leží na strategickém místě u mostu přes Labe, zřejmě to bývala historická zájezdní hospoda. Po povodních 2002 se hospoda dočkala rekonstrukce i ambiciozního kuchaře. Najdete tu stálé menu o 10-12 položkách a každý den křídou na tabuli 5-6 hotovek a 5-6 dalších minutek v cenách od 100 do 260 Kč. Rozlévané víno, včera deci moselského ryzlinku za 40 Kč, obyčejně bývá obyčejnější Mosela za 30 Kč. Dávám si tady kuře s nudlemi a zeleninou (asi 130 Kč, s podezřením, že si dělají vlastní nudle? Určitě si pečou vlastní pečivo!).
Dnes jsem měl jehněčí kotletky na špenátových listech (229 Kč). Jehněčí výborné, špenát trochu příliš udělaný, rozblemcaný, ale správně česnekový. K tomu krásně udělané „královské brambory“, uvařené, rozkrojené a opečené. Jako vesnická hospoda to nemá chybu, jen tu plzeň bych nahradil Budvarem nebo rovnou větším výběrem piv.
Z mých popisů vín může mít někdo dojem, že piju samá skvělá vína, 90 bodů a víc. Není tomu tak. Prostě se jen chvála píše snáz. Abych nějaké víno úplně setřel, musel bych si být alespoň na 100% jistý, proč je mizerné, takže většinu takových případů potichu přejdu. Myslím, že největší chvalič je Jamie Goode, který každý večer upije z několika supermarketovek (nebo nákupů u velkoobchodníků) kolem 10 liber a zřídkakdy hodnotí za méně než 89 bodů. Británie musí být nabitá skvělými chilskými, novozélandskými a jihoafrickými supermarketovkami! Ale zpátky k tomu špatnému vínu.
Chambolle Musigny 2003 „Les Babillaires,“ Phillippe Leclerc, Gevrey-Chambertin
Krámek v burgundském Gevrey je hned vedle mého oblíbence Michela Guillarda. Leclerc má expresivně tvarované lahve a mírně pouťové etikety. Ochutnával jsem u něj jiná vína, ale nakonec jsem koupil jen tohle, neochutnané. Jako vždycky, byla to chyba. Vysoká barva, z vůně vystupuje hlavně alkohol a neidentifikovatelná přezrálá marmeládová vůně, v chuti je patrný jemně kyselý nástup a potom už na parním válci přijedou třísloviny, a je jich spousta. Odzíval bych to jako tříslovinové monstrum, kdybych poslední měsíc nepil nejmíň pět burgundských villages 03 s jemnými tříslovinami. Dvě hodiny jsem se snažil odmyslet si třísloviny a najít pod nimi něco jiného, ale marně. Nakonec rozjímám podle prázdné chuti o oxidaci a o tom, zda ji někdo chtěl zastavit (nebo dokonce zastřít) přidáním taninu. Být to moravské víno za 150 Kč, bylo by po chvíli ve výlevce, s burgundou za 20 € jsem se trápil mnohem déle. Ufff….
Hospoda Na Štěpáně má ještě jedno plus. Na barpultu jsou návštěvníkům k dispozici kromě běžného denního tisku i poslední tři čísla Wine Spectatoru. V jistém ohledu je to smutná četba. Víte, za kolik se prodává v USA víno z dovozu ? Nepamatuju si už přesně, za kolik jsem viděl v Itálii prodávat Ornellaiu, ale řekl bych, že tam byla dražší…
Na alsaských vínech je v USA nějaká obchodní přirážka, ale Burgundy? Bourgogne Chardonnay od Etienna Sauzeta jsem v Beaune kupoval za 12 €, v USA stojí 25 $. Budu muset poslat do Wine Spectatoru ceníky několika pražských dovozců… Clos des Lambrays 2004 za 110 $ ? Domaine R&W bych hádal za 4.500 Kč. Podle zpráv z 30.7. je sice Big Mac v ČR dražší než v USA (o 28%), ve Švýcarsku (o 78 %) nebo v Kanadě (o 14 %), ale bohužel to platí i o vínech, která na rozdíl od Big Fat Maca k životu potřebuju. Ještě že mají Američani tak drahej benzín!
Zkoušeli jsme za horkých letních večerů kdeco, ale zatím vyhrává Weinviertel DAC 2007 od Hausera z Poysdorfu. Už jsem ho tady propagoval dříve (zdarma), ale dobře vychlazený na 8-10oC prostě nemá do horka chybu. Loňský ročník mi připadal výraznější (na velikonočním koštu 2007 v Pavlově dostal 86 bodů), letošní trochu řidší, ale paměť může klamat.
Je to samozřejmě Veltlín zelený (nebudu opakovat chválu na rakouský DAC „apelační“ systém), má hodně slabou světlou barvu, ve vůni trávu a citrusy a špetku koření, v chuti začíná nasládle (hádám na pár gramů zbytkového cukru), pokračuje pěknou živou kyselinou (citrusy, jablka) a končí jemnou pepřovinou. Už jsem to tady psal o jiném víně, je to exemplární příklad rozdílu mezi vínem, které vyhrává výstavy a mezi vínem, které vás uhrane, když si večer otevřete celou láhev, ať už sami nebo s malou společností. Tohle je ten druhý případ, nenáročné pití, u kterého už teď lituju, že jsem si v Poysdorfu koupil jen jednu krabici o šesti kouscích. (Teď jsem si po sobě přečetl ten první text a vida, před rokem touto dobou jsem už psal, že je v červenci poloviční proti tomu, jaké bylo v březnu.)
Krásný letní večer, jako dělaný pro posezení s vínem na zahradě. Ale za ten jeden večer mi do vína spadla vosa a tři mouchy. Znamená to něco? Bude konec světa? Nebo je to víno tak dobré? Po vedrech zase na shledanou!