Možná je to vyšším zbytkovým cukrem v alsaských ryzlincích, že si na ně teď v zimě vzpomenu častěji. Při shromažďování podkladů k tomuto textu jsem zjistil, že počátky tohoto rodinného podniku sahají do roku… 1698 – tak od těch už se dá koupit starší ryzlink!

V současné podobě vinařství funguje od roku 1959, kdy se François Sipp, vinař z Ribeauvillé, oženil s Marií Louisou Mack z Hunawihru. V dnešní době vedou podnik jejich děti. Hospodaří na 20 hektarech v okolí Hunawihru a Ribeauvillé, mají vinice na tamních Grands Crus Rosacker a Osterberg. Praktikuje se redukce úrody, lisují se celé hrozny v pneumatickém lisu. Mošt kvasí za řízené teploty v moderním zařízení. Další podrobnosti si už z květnové návštěvy v tomto podniku nevybavuji. Na horním obrázku vstup do vinařství.

Vybavuji si jen zamračené dopoledne s těžkými dešťovými mraky, mrholením a přeháňkami – typické počasí ve francouzských vinařských oblastech, pocit stoprocentní vlhkosti. Druhá obvyklá podoba počasí bývá naopak vedro s ostrým slunečním svitem – ale to jsem už v Hunawihru nezažil. Na horním obrázku je pohled z hlavní silnice na hunawihrský kostel – stejný pohled najdete na etiketách. Všechny dnešní fotky neoznačené panem Skleničkou pocházejí z webu Domaine Sipp Mack.

Barva vína je teple citronová žlutá, plnější, se zlatavými pablesky. Z tradiční alsaské sklenky vane typická koncentrovaná a nazrálá ryzlinková vůně (lípa, med). Z bordeauxského tulipánu sen šíleného chemikáře – naprosto nesmyslná chemická vůně. Po chvíli se i z tulipánu vymíchá hluboká medová vůně, ale stále ještě hodně odlišná od prvního dojmu z alsaské sklenky.

Chuť (stále ještě z tulipánovité sklenky) je jemná lučně medová s potlačenými kyselinami. Odhaduju, že se bude líbit ženám, ale ani já nejsem imunní. 13% alkoholu zpočátku není cítit, vše je harmonicky spojeno do jednoho dojmu. Při ochutnávání z alsaské sklenky je cítit víc kyseliny i výrazný minerální podtón – dnes hlasuji pro tradiční alsaské sklo! Zbytkový cukr je vyšší (dodatečně jsem zjistil, že 15 gramů/litr), ale nevadí ani mně, vyznavači suchých vín. Na dně poslední sklenky vločky depotu. Žádné benzinové vůně ani chutě.

Zkoušel jsem i třetí typ sklenky – z kulovité sklenky o obsahu 6 dl jde striktně medová vůně a harmonická chuť s výraznějšími kyselinami, než z alsaské sklenky. Chuť je vyváženější, než z burgundského tulipánu. Mé představě o tom, jak má vonět a chutnat uleželý alsaský ryzlink nejlíp odpovídají dojmy z alsaské sklenky. Na obrázcích nahoře i dole zimní vinice v Hunawihru…

Při nákupu ve vinařství (po podrobné ochutnávce několika dalších vín) víno stálo 9,80 €. Výborná koupě, užil jsem si každou kapku! Až při sepisování tohoto spisku jsem se dočetl, ročník 2002 zřejmě přál hunawihrským ryzlinkům – v Guide Hatchette 2006 dostal jejich Riesling Grand Cru Osterberg 2002 2 hvězdičky (ze 3 možných), a že právě dnešní ryzlink získal zlatou medaili na desátém ročníku (2007) soutěže „Riesling du Monde“ ve Strassbourgu. U jiného vína bych měl nutkání vtipkovat o zavádějícím označení „Réserve Personnelle“ na etiketě, protože ten text nemá oporu ve francouzském vinařském zákoně a zhola nic neznamená, ale u takto povedeného vína bych snesl na etiketě i Mickey Mouse. A abych předešel dotazům JČ z J.Svahu, rovnou dodám, že mám už jen jednu láhev a tu neprodám!