První prosincový pátek došlo ve Skleničkové Lhotě u Prahy k první interblogární degustaci. Je jen škoda, že tak velkolepé slavnosti jídla a pití zůstal název, který vznikl spíše omylem v diskusi mezi Matesolou a Jižním Svahem, ale nějak se s tím už nedalo nic dělat. Organizace byla více spontánní než promyšlená, hlavním cílem bylo sejít se u jednoho stolu s panem Cuketkou a dalšími bloggery a prodiskutovat co nejvíc názorů na víno, což se zřejmě podařilo, ale podrobnosti si už bohužel nevybavuji. Na spodním obrázku vidíte čerstvý čískejk a jako břitva ostrý límeček košile pana Cuketky.
Hvězdou setkání ovšem nakonec nebyli již zmínění spisovatelé blogů, ale Florentýna, která přijela zkušeně jako britská panovnice dvě hodiny po začátku plesu, a přivezla neuvěřitelně dobrý cheesecake a pravý Sacher dort. Tomu se říká ukrást show.
Jižní Svah se schovával v přítmí, aby nebylo poznat, že s přibývajícím věkem se bude stále více podobat jistému nevin(n)ému sbormistrovi. Tu diskusi o vínech z Tesco si budeme muset vyříkat příště!
Flaschen-parade s malou hádankou na konci. Pokud vám bude můj popis vín připadat až příliš stručný, spoléhám na Jižní Svah, který bývá obvykle o pár procent podrobnější:
1. Nultý vzorek, Rulandské bílé 2006, pozdní sběr, Jan Bartoš, Tvrdonice. 90 bodů a zlatá medaile na březnové výstavě vín v Lanžhotě. Na rozjezd řízná suchá rulanda bez chyby.
2. Rulandské šedé 2004, PS, Tanzberg. Severní typ šeďáku, suché, čisté víno, u kterého se rozhořela vášnivá debata o tom, zda bylo barikováno či ne, bez výsledku.
3. Viognier 2005, Anakena. 14,5 % alkoholu, asi 2,5 gramu kyselin. Částečně barikované, plná vůně, v našich končinách hodně netypické víno, hlavně malým obsahem kyselin.
4. Svatovavřinecké 2006, MUDr. Petr Šusta, Mělník. Ukázka suverénně zvládnutého vína z mělnické oblasti. Chtěl jsem mít na takové akci víno ze 100 miles limit. Pan doktor Šusta léčí Skleničkovic děti, a když malá Anička Skleničková prokašlala celou noc před degustací a musel jsem s ní zajít k lékaři, využil jsem té příležitosti abych opatřil na degustaci místní víno. Docela jsem se obával, jak víno obstojí, protože jsem z dřívějška znal od pana Šusty jen výborný Kerner (asi 2005), ale obstálo. Výtečnou barvou, kompotovitou vůní i šťavnatou chutí.
5. Rulandské modré 2006, MUDr. Petr Šusta, Mělník. Jasný český pinot se zeleninovou vůní (Cuketka: petržel a celer), odrůdově zřetelný, až sirupovitý nástup chuti (švestkový kompot).
6. Rulandské modré 2002 VzH košer, České vinařství Chrámce. Zase jasný pinot, okolo kterého se rozvinula debata příznivců a odpůrců. Mně připadal přestárlý, a hlavně mě vyrušuje typická domácí hořkost, v chuti všudypřítomná.
7. Cote-de-Beaune Villages 2005, Joseph Drouhin, Francie. Pinot od jednoho z největších burgundských výrobců, tenké víno, svíravé, ještě mladé. Na jednu stranu škoda, že jsme ho otevřeli tak mladý, na druhou stranu jsem už koupil v Čechách správně stará vína od Drouhina zničená špatným skladováním…
8. Auxey-Duresses Premier Cru „Les Duresses“ 2003, Domaine Roy Freres, Francie. Hustý Pinot, koncentrovaný, typický pro spálený rok 03.
9. Chateau Petit Bocq 2003, Saint-Estephe, S.C.E.A. Lagneaux-Blaton. Je mi líto, poznámky chybí. Zřejmě jsem byl stržen diskusí na nesouvisející témata, chutnal jsem ho, bylo výborné, ale detaily zůstaly nezaznamenány.
10 – končím s počítáním. Coyam 2002, Vinedos Organicos Emiliana, Chile. Těžká neprůhledná barva, štiplavá až chlupatá vůně (vanilka a snad i kokos), nasládlá tříslovinová chuť. Velká debata se rozproudila díky Matesolově oddanosti chilským vínům, ale názory o nadřazenosti chilského vinohradnictví nebyly přijaty. Pro mě soukromě trochu málo výrazná vůně, příliš tříslovin na konci chuti, ale krásná až marmeládová chuť s velmi dlouhou dochutí. Hezká zkušenost.
Sangiovese Special Reserve 2000, Prahova Valley, Rumunsko. Jednoduché víno s výraznou kyselinou.
Graham’s Late Bottled Vintage Porto 2001. Červené portské s těžkým sladkým nástupem, ostružinovým tělem, štiplavé, těžká cukrová váha. S portským mám minimum zkušeností, ale hádal bych, že pár let by se ještě mohlo zlepšovat. Tedy kdybychom ho už neotevřeli.
Pinot Gris 2002 Grand Cru Hengst, Wolfberger, Francie. Alsaské rulandské šedé s vyšším zbytkovým cukrem, ale výraznými kyselinami, ve vůni rozkvetlá louka, v chuti výrazně minerální. To už bylo mimo program, otevření tohoto vína vyprovokoval Florentýnin cheesecake a Sacher a touha vyzkoušet, jak půjde dohromady alsaský šeďák s cheesecakem.
Montagny Premier Cru 2004 Vieilles Vignes, Jean Pierre Berthenet. O bratříčkovi tohoto vína jsem se tady už rozepisoval, jen kriticky dodám, že víno působí taky ještě hodně mladě s překvapivě silnými kyselinami, ale jinak je to typická burgundská šardonka. Podle bolestivých následků dalšího dne měla snad raději zůstat neotevřená.
Když jsem ráno po večírku vynášel do kontejneru tři vypité lahve (ostatní zbyly nedopité v lednici), chtěl jsem původně skončit hádankou, které tři lahve jsme vypili jako první. Ale moje vzpomínky jsou už rozostřené a nerad bych, aby mi někdo připomenul, že jsem ty tři lahve vypil (možná?) sám a bez pomoci… Doufám jen, že až budeme podobnou degustaci opakovat, nastoupím v lepší formě.
P.S. Na žádost z Jižního svahu přikládám recept na chuťovku podávanou k Viognieru: závin z plátků uzeného lososa a pohankové (slané) palačinky. Klíčová je patlačka, kterou se to potře, s tou zatím ještě experimentuju. Základní ingredience jsou kysaná smetana, hořčice, kopr a šťáva z citrusů, kapka citronového octa. Celé se to dá vychladit a teprve potom se to rozřeže na jednohubky. Podáváme chlazené k burgundským šardonkám. Navrch kudrnka. Originál mě okouzlill U Žanety (Chez Jeanette, Fixin, Burgundsko) – podávají ho jako amuse-bouche k ukrácení čekání na hlavní chod. Dobrou chuť.
