Čtvrteční ráno vypadalo pošmourně, tak jsme vyrazili do mikulovského Metra. Fotkama z jeskyně na Turoldu nebudu zdržovat, ale dětem se jeskyně líbila, v pokladně prodávali turistické známky, takže to byla úspěšná zastávka. Potom jsme vyrazili na Svatý kopeček čili Tanzberg.

Z dřívějších návštěv Mikulova si pamatuju zmínky o italských stavitelích, kteří postavili některé významné budovy. Cestou na Svatý kopeček jsem vzpomínal na italská města, vystavěná vždycky na kopci – kdyby Mikulov stavěli Italové hned od začátku, stál by asi zámek na kopečku, prostě by to bylo prohozené :o) Ale výhledy z kopečku na Mikulov stojí za to.

Následoval oběd v místní restauraci, dvě hodiny válení na koupališti a cesta do Klentnice přes vinařství Tanzberg. S jejich víny se potkávám jen zřídka, ale přes mediální profláklost majitele pana Železného jsem byl málokdy zklamaný. Před pěti lety jsem o nich tady psal s velkým odstupem, dodnes si myslím, že zbytečným. Časem se ukázalo, že tehdejší Cabernet Sauvignon byl fakt výborný a že celkové směřování vinařství je správné (podle odposlechnutých drbů to může mezi majitelem a sklepmistrem občas zaskřípat, leč v zásadě k dobru věci).

Především pochvala za servis pro návštěvníky: jako řidič jsem musel všechno plivat, ale slečna za pultem mi vyšla vstříc, nalévala minimální degustační dávky a podle toho i naúčtovala cenu. Na pultu měla otevřený kufřík Nez du Vin s chemickými aromaty vyskytujícími se ve víně, což se ukázalo jako bezvadná zábava pro dvě děti, které hádaly banány a rybíz, zatímco já jsem v klidu projel osmero vín. Ano!

Tanzbergský Vlašák 2012 PS z Perné mě zaujal tak, že jsem ho koupil. Docela se mi líbilo i Chardonnay 2011 PS z Valtické, suché, s pěknou kyselinou, typická Morava. Od moravských šardonek mám všeobecně čím dál větší odstup (ve světě si s Chardonnay většinou rozumí líp), ale když už moravské Chardonnay, tak asi takhle :o) Z trojice bílých (RR, SVG, VZ) mě nejvíc bavil Sauvignon 2011 PS z Turoldu, díky výraznější kyselině se sneslo i 10 gramů zbytkového cukru a celkově to bylo slušně vyvážené, pěkné víno.

Zajímavá byla i jakostní směs Frankovky a Merlotu z ročníku 2008, ale nejzajímavější ze třech červených byl zase Cabernet Sauvignon 2008 PS z Turoldu. Úplně suché, krásně vyzrálé, extraktivní a dospělé víno. Ano, taky jsem už napsal, že tahle odrůda na Moravu nepatří (a kvůli jednomu vínu to nebudu měnit :o) ale ani kvůli zásadám nezatratím dobré víno, když už ho jednou můžu ochutnat. Škoda, že jsem nemohl okoštovat žádný Pinot Noir!

Obecně mám z Tanzbergu dojem dobře nastaveného komerčního projektu s pěknými výsledky. Kdyby takhle vypadalo víc domácí komerční produkce, hned by se žilo veseleji.

Světlá barva, květinově voňavé spíš do chlorofylových tónů, později se objeví i zralejší aromata. V chuti suché, lehké, travnaté s ostřejší citrusovou kyselinou (nejspíš bez MLF) a náznakově tříslovinným závěrem, připomíná rozkvetlé pálavské louky :o) Podle analytických hodnot jen 0,3 gramu zbytkového cukru, ale první dojem z degustace byl plnější. Díky kyselině šťavnaté a příjemně pitelné.

Další osmitisícovka, tentokrát pekařská, padla v pondělí a můžou za to meruňky z Šakvic. Upekl jsem meruňkovej koláč. Stihl jsem ho ještě vyfotit, doslova Last Minute :o)

V sobotu jsme s dětma končili týden na Pálavě a v pátek večer jsem vygůglil šakvickou pěstitelku meruněk. Stály 20 kaček za kilo, no nekupte to! 15 kilo jsem přivezl, byly maličké, poloviční proti těm supermarketovým krasavcům, ale když jsme se v Šakvicích v poledne zakousli do těch právě natrhaných meruněk, nebylo co řešit – jen kolik jich dokážu zpracovat. Už mám třicet skleniček meruňkového džemu – děti milujou domácí džemy. V pondělí večer jsem dětem slíbil meruňkové palačinky. Příští týden bude rybízový, maliny mi budou dozrávat průběžně celé prázdniny.

Ale pak jsem místo palačinek zagůgloval recept na meruňkový koláč a zalíbil se mi jeden bez másla, jen s olejem. Udělal jsem málo těsta, byl tenký, tak jsem ho pekl jen 24 minut. Chce někdo přidat? ptal jsem se provokativně po prvním malém kousku, přece jen to bylo poprvé. Děti snědly celý plech ještě zatepla, vanilkový cukr dělá divy :o)

A kdybych si mohl vymejšlet, tak bych k němu doporučil mladý Riesling von den Terrassen od Seppa Mosera. Je meruňkový až na půdu!

Úterní předpověď hlásila kroupy, ale středeční obloha byla bez mráčku a předpověď bez srážek, tak jsme vyrazili na malou túru. Z Klentnice do Pavlova a zpátky, přes Děvín. Základem úspěšné dovolené je utahat děti :o)

Zkušení čtenáři mají tu cestu prošláplou líp než já, takže se o tom nebudu rozepisovat. Líbily se mi vinice v mírném svahu u silnice z Pavlova na Klentnici a vůbec je to dobrá procházka.

Snažil jsem se nepřepínat dětskou trpělivost, ale dvě rychlé degustace jsem dal. První hned na kraji Pavlova, vinařství Paulus. Vyprosil jsem si minimální degustační vzorky, takže z toho neradno dělat velké závěry, ale první dojem byl velmi příznivý. Co mělo být suché, to bylo suché a co mělo být odrůdové bylo odrůdové.

Moc se mi líbily lahve s krajně stylizovanou etiketou, jednoduché až moderní. Nic jsem nečekal a byl jsem mile překvapen, takže určitě rád vyzkouším znovu (a příště budu určitě kritičtější).

V zatáčce u silnice jsme si s dětmi natrhali višně a zkusili štěstí u vinařství Reisten.

Vlastně mě nejvíc bavila první dvě vína ze základní řady, Sauvignon 2011 a Pinot Blanc 2011. Ale myslím si, že za to může to, že většina vín byla už příliš dlouho otevřená. Pinot Blanc 2011 Classic od Božích Muk vypadal fakt slibně.

13,5% alkoholu, co konkrétně znamená údaj staré keře (Alte Reben) netuším. Všeobecně není žádná norma, která by použití tohoto přívlastku regulovala. Může to být jen marketingová nálepka pro dvacet let starou vinici nebo taky označení pro velmi seriozní víno ze sedmdesátileté vinice.

O tomto víně konkrétní údaje nemám, ale myslím si, že se blížíme k druhému extrému, pokud jde o stáří vinice. Poměrně vysoký alkohol (13,5%), plnější až zlatavá citronová barva, vyzrálá vůně s mixem zralých citrusových a travnatých tónů, tropického ovoce a chemických náznaků ohlašují nástup seriózního závodníka. V chuti je víno extraktivní, suché s malým zbytkem cukru, vyzrále ovocné až do grapefruitů, smetanově plné a příjemně dlouhé. Za 12 EUR v poysdorfské vinotéce spíš levné a velká radost.

Už jsem tady avizoval, že na dovolené má přednost dětský program, a jak řekli, tak udělali. V úterý ráno jsme vylezli na Stolovou horu a řekli jsme si historky o keltské pozorovatelně. V poledne jsme to dopověděli na mikulovském zámku na interaktivní výstavě o římském a germánském osídlení Pálavy. Samozřejmě, že na děti nejvíc zapůsobily ty dvě kostry.

Na doporučení jsme v Mikulově našli Hospůdku pod zámkem a zvládli oběd s poloviční útratou proti prvnímu dni v Klentnici, jen kafe jsem nedal.

Ještě procházka Mikulovem a odjezd na koupání v domácím bazénku.

Předchozí ročník byl v lednových Komunitních bedýnkách, i když jsem s ním měl napoprvé problém. Prázdninový nákup v poysdorfské vinotéce přinesl cenové překvapení, vína jsou v Poysdorfu levná! S cenou kolem osmi EUR roste pleasure factor a mění se celkový pohled na víno! Je to úplný protipól moselských ryzlinků, víno je úplně čisté, jemně ovocné, v chuti lehké, s malou perličkou, slabě citrusové a bílobroskvové, žensky elegantní s jemně kořenitým závěrem. Cena mění optiku, bezvadný ryzlink na všední pití!

Neděle a pondělí byly jako noc a den. V neděli jsme s dětma vyrazili do Strážnice na folklórní festival. Počasí nebylo nic moc, ale jak jsme podjeli dálnici za starú Breclavú, věci se obrátily k horšímu. Začalo mrholit a nakonec pršet. Prošli jsme Strážnici a zjistili, že odpolední program se kvůli počasí odkládá. Na spodní fotce je nedělní vyhlídka na Pálavu, hned další obrázek je z pondělí :o)

V neděli nás zachránila velkorysá pohostinnost Marka Vybírala z vinařství Krásná Hora. Zatímco děti skákaly na trampolíně, při domácím grilování jsme prochutnali několik čerstvě nalahvovaných vín z Krásné Hory. Cestou domů vyšlo slunce a večerní siesta se Sauvignonem a Pinotem Noir 2011 z Krásné Hory byla konečně slibná.

Sauvignon je částečně z barikového sudu a Pinot se formuje do podoby předchůdce z roku 2006 – to bude úspěšné :o)

Pondělí jsme stejně úspěšně strávili v Therme Laa, odpoledne prosvištělo jako jízda na taboganu. Cestou zpátky jsme v Kleinhadersdorfu našli vinařství Weinrieder (Riederů je tam víc, ale WeinRieder jen jeden). Jejich ryzlink jsem měl letos v rakouských bedýnkách, ale nakonec jsem několik jejich vín koupil v poysdorfském Weinmarketu.

Mohl za to hlad a moje předsevzetí koupit dětem opravdový Wiener Schnitzel. Po odpoledni v aquaparku v Laa děti spolykaly dospělou porci řízku a nechaly se uplatit slibem senzačního meruňkového moštu od Weingut Schuckert (doporučuju!) Díky tomu jsem navštívil novou inkarnaci poysdorfského Weinmarketu.

V počátcích blogu jsem dával za vzor původní vinotéku, kterou provozovali společně místní vinaři a nabízeli tam vína za ceny ve vinařství. Teď je vinotéka přesunutá do nových prostor asi 200 metrů severně po silnici na Mikulov. Moderní interiér nezapomíná ani na degustační koutek s chladicím pultem, radost vybírat.

A nový 2012 Weinviertel DAC od Weinriederů? Světlý suchý a svěží Veltliner s bylinkově travnatou vůní, příjemnou kyselinou v chuti a minerálním tělem. Středně dlouhé. Nic komplikovaného, ale není to ani triviální kusovka, má to slušnou úroveň. S cenou 6,50 EUR (asi 175 Kč) je to dobrý společník do letního večera.

Letní Pálava voní! Vycházkou ke zbořenině kaple svatého Antonína jsme se ovoněli intenzivní vůní levandulí a obdivovali pálavské baroko.

Před třemi lety jsem tím termínem označoval plnotučné vlašáky z ročníku 2009, zbytečně zatěžkané zbytkovým cukrem, ale teď mám na mysli barokní boží muka. Prý jich je po Pálavě rozeseto osmnáctero, v sobotu jsem napočítal první čtyři, včetně Mikulova.

Po poledni jsme s dětmi přijeli do Klentnice, bleskově se ubytovali a vyrazili na pozdní oběd do Café Fara. Hned jsme narazili na pražské tváře a zjistili, že od mé poslední návštěvy se podnik hodně rozrostl. Má dokonalou atmosféru a interiér (seděli jsme venku, takže vlastně exteriér :o) bezvadnou vizuální úpravu jídla, ale po prvním obědě mám dojem, že ceny jsou ambicióznější než kuchyně. Oběd v toskánské restauraci prostě vyjde levněji, takže budu pátrat po dobré restauraci v blízkém Mikulově a okolí. Ale Farská soda, dochucená čerstvou okurkou a mátou, byla výborná.