Archiv pro měsíc: Červen 2008

Aloxe-Corton 2003 AOC, Olivier Leflaive, Puligny-Montrachet

Tohle víno má pro mě zvláštní význam, jen si nejsem jistý, jestli za to může jen můj fanouškovský vztah k němu nebo taky notná dávka snobismu – rád bych se od snobismu distancoval, ale dobře vím, že při koupi velkých vín hraje svou roli a určitě to platí i o mně. A jestli někdo tvrdí, že snobismus v jeho rozhodování o koupi velkých vín nehraje žádnou roli, můžete mu věřit – je to snob!
Ten vztah vznikal postupně. Jednak mě k burgundským vínům přivedl Daniel Brož z Le Caveau, vinotéky na pražském Žižkově. Druhak jsem si přečetl tu větu ze Stevensonovy encyklopedie o vínech z Puligny („Je to jedna ze dvou obcí v Montrachetu, produkujících nejvýznamnější suchá bílá vína na světě.“) a v roce 2005 strávil iniciační tři dny v Puligny. Ale protože jsem tam jel s kamarádem a ženu nechal doma, chtěl jsem se jí trochu revanšovat. Vzal jsem ji na ochutnávku vína do pražského „Domu vína U Závoje,“ kterou tehdy vedla Klára Götzová.
A v červených dala k dobrému právě tohle víno. Degustace byla „naslepo,“ tedy ze zabalených lahví, s diskusí o víně bez odhalení vína a s následným odhalením a komentářem Kláry G. po odtajnění. Nicméně víno ve sklence bylo tak výrazné, že jsem už po přivonění hlasitě šeptal do ucha paní Skleničkové, „Jasný Pinot z Burgundska, do deseti kilometrů od Beaune!“ – a že jinak při slepé degustaci neoplývám sebevědomím. (Aloxe-Corton leží možná 12 km od Beaune, ale uznejte, že to byla trefa, po prvních třech dnech v Burgundsku…) Na zem mě vrátilo hned následující víno, kusovka z Bordeaux, kde jsem naslepo opět hlasitě tipoval burgundský Pinot… dobře mi tak. (Pro ty, co poznají naslepo pět z pěti vzorků mám po ruce čerstvý čtenářský výpisek z Jamieho Goodea tady … nepoznal šardonku. Na jiné ochutnávce U Závoje se mi to stalo taky, nepoznal jsem přestárlé zoxidované Beaune AOC, takže se v jistém ohledu Jamiemu vyrovnám. Doznávám se pokorně k tomu, že pro mě jako amatéra je správné určení vína naslepo cosi jako vánoce v přestupném roce, takže s takovým zážitkem potom otravuju kdekoho.)
Ale ta zkušenost ve mně přetrvává, že dobrý burgundský Pinot poznáte ještě před ochutnáním, jen podle barvy a vůně, samozřejmě, hlavně vůně! Ta ovocná směs švestek, višní a třešní, ta by vás měla zavést v myšlenkách pod Dijon… proto se taky obtížně smiřuji s domácími modrými rulandami s jejich trpkými brusinkami a trnkami.
I přes vysoké ceny jsem si na vánoce 2005 koupil jednu lahev Leflaivova Aloxe-Cortonu a dokonce jsem na ni v srpnu 2006 pozval kamaráda. Bohužel jsem teprve den před otevřením zjistil, že jsem dostal ročník 2002 namísto vytouženého 2003, ale protože jsem tehdy na ročníky neměl nijak vyhraněný názor (ne že bych si nesehnal informace, ale přece jen, mít názor vyžaduje jistou zkušenost…) no tak z nedostatku zkušenosti jsem si řekl, že to nějak dopadne a dál jsem to neřešil.
Ne že by ta 2002 byla špatná, jen byla proti zřetelným až úderným vlastnostem nulatrojky o poznání méně výrazná. Našli jsme v chuti čokoládu i pomeranče, to peckovité ovoce samozřejmě – švestky a višně, bylo to vlastně o dost složitější víno, než 2003, ale moje nervozita a nezkušenost se na mě podepsaly, prostě ten zážitek se nevyrovnal slasti popisované s tím, jak jsem poprvé v životě poznal Burgundu jen podle vůně.
Kamarád zhodnotil víno poznámkou „předčasně otevřené,“ čímž mě docela rozhodil, až o několik měsíců později jsem pochopil, že je to u něj statisticky nejčastější hodnocení 🙂 Ale stejně ve mně přetrvávala ta nejistota: ještě si tak jednou ochutnat nulatrojku a v duchu si to porovnat. U Závoje jsem rok 03 nenašel, i Tomáš Dominec nabízel jen 2002.
Letos na Prvního Máje jsem byl zase v Puligny na Obědu s Leflaivem (La Table d’Olivier Leflaive) a při hovoru s Guillaumem Esmerym (foto nahoře), sommelierem, který celou degustaci vedl, vyšlo najevo, že v jejich skladu v Mothelie by se ještě pár Cortonů 03 našlo… kus za 23€! Teď bych měl ocenit cenu u Dominců, jestliže víno, které koupím v Puligny za 23€ (575 Kč) prodává Závoj za 1130 Kč, potom je Domincova cena (asi 860 Kč) docela dobrá… přivezl jsem si tři kousky Leflaivova Aloxe-Cortonu 03.
A jak jsem psal v úvodu, trochu se ve mně hádá duše s tělem, jestli si tím dělám radost nebo jen živím panské choutky (rozumějte snobismus). Ale možná je to jen moje sebemrskačství, víno má krásnou adjustáž, noblesní etiketu, pro Leflaiva typickou, a v květnu 2008 určitě nebude ročník 2003 předčasně otevřený! Barva vína je znatelně burgundská, ale hodně výrazná, temná – ale to bylo k vidění u většiny burgundských nulatrojek, které jsem pil. Vůně je silná, koncentrovaná, ale nepříliš složitá. Pinot byste uhodli, a hodně dobrý, ale 2002 byla pestřejší, měla víc vrstev. (Nemůžu to dokázat, nemám z roku 2005 žádné poznámky, ale o to důrazněji to musím tvrdit 🙂 Ale i tato nulatrojka byla v roce 2005 o dost lepší…
V chuti jsou švestky a jahody, teplé a příjemné taniny, jemné koření. Dlouhéééé! Husté a koncentrované, jak ostatně odpovídá netypickému, spálenému ročníku 2003. Bohužel zřetelně pozdě otevřené, rok 2005 byl pro otevření mnohem vhodnější. Jak jsem tady už několikrát napsal, lépe vypít dříve než litovat později! Přesto je to stále výborné víno a nebyla by žádná ostuda nabídnout ho jakékoli návštěvě, jen by před dvěma – třema roky dalo mnohem lepší a bohatší zážitek. Jeho hloubka a koncentrovanost vzbuzuje představu luxusu. Pil jsem před pár měsíci Aloxe-Corton 04 ze Chateau Corton André a bylo sotva poloviční, ale to by se dalo přičíst na vrub „klasickému“ ročníku 04.
Leflaive je sice slavný díky svým šardonkám, ale jeho Aloxe-Corton taky stojí za povšimnutí. A jestli někdo fandíte červeným burgundám a máte doma Leflaivův Aloxe-Corton 2002, ozvěte se! Třeba se nám podaří otevřít oba ročníky společně a porovnat je…
Komentáře a plky

Aperitif à la francaise

Rovnou přiznám, že jsem trochu očekával víc od Aperitif à la francaise. Trochu jsem se v očekávání mírnil, protože jsem se o akci dozvěděl jen od Bali, včetně upozornění na podezřelé chyby v pozvánce a propagaci.
Navíc, protože jsem trumbera, jsem akci hledal na Havelském trhu, ale naštěstí mě U Závoje nasměrovali správně na náměstíčko mezi Stavovským divadlem a Celetnou, kde stálo soustánčí dovozců a prodejců paštik, džemů, uzenin, sýrů, dobrot, vína… a vína… a koňaků…
Zaměřil jsem se na prodejce vína, ale pošilhával jsem i po uzenkách a terinkách…
Asi bych neměl hodnotit, ale pár připomínek si dovolím. Určitě by bylo pro všechny mnohem příhodnější nevytvářet dvě enklávy – víno a ostatní lihuprosté potraviny – ale naopak prostřídat stánky stylem sýr – víno – uzenky – víno – džemy – víno – kukuřice a hrášek – víno… jest jaksi přirozeným chodem věcí, že k vínu okusujeme sýr, gužér, paštičku či uzenku a tak stále dokola.
Z vinných stánků se mi zdál nejlépe připravený ten od Le Bouchon – nejenže byla obsluha informovaná a komunikativní, ale bylo možné ochutnávat v přiměřených dávkách a za přiměřený peníz.
A pokud zvažujete výpravu, rovnou doporučím ochutnávku, kvůli které stojí za to se tam vypravit: v Le Bouchonu dávají ochutnat za (pouhých!!!) 35 Kč malého panáka patnáct let starého koňáčku, který na mě zapůsobil jako zjevení: v chuti káva, kůže, podle vůně i chutě bych nehádal 40% alkoholu, ale mnohem míň (z mnoha vín a likérů čouhá alkohol mnohem agresivněji) – upalte mě, ale dal jsem si ho dvakrát.
A jako přípravu před ním doporučuju tenhle slaďák z Bordeaux.
Předpokládám, že pod náporem davů mnozí vystavovatelé v sobotu kapitulují a uvolní k ochutnávkám víc ze své nabídky. V příjemném letním počasí jsem si ještě dal od Le Bouchonu Chablis a Chenin Blanc od Loiry, ale jen jsem se přesvědčil, že na Chenin od Loiry mi prostě chybějí měřítka, piju ho jednou za uherský rok a prostě nevím, jak ho posuzovat (pro člověka vyrostlého na moravských vínech s vysokým obsahem kyselin to víno prostě jakoby kyseliny úplně postrádalo).
Slušná nabídka rozlévaných vín byla hned vedle u Neubauerů, včetně dobrého Sancerre.
Rád bych fandil novým Frantíkům z Passion Vin, ale zrovna ti měli v pátek příliš málo otevřených lahví.
Samozřejmě že Francouzi by si takovou příležitost líp užili, ale tleskám dobrému pokusu zavést takové kulinářské radování i v Praze, ono se to rozjede a mlsouni se naučí chodit… Já jsem po nedávném výletu do Burgund nacpal sklep vínem, ale na Ovocném trhu jsem neodolal nabídce všelijakých paštik (pstruhová, játrová, selská a lovecká) a bude-li čas, zítra vyšlu paní Skleničkovou ochutnávat panenské olivové oleje (to je její parketa) včetně lanýžového olivového – mně připadal drahý, ale jestli se rozhodne zakoupit, rád ho re-imbursuju!
Doporučím jedinou věc: vezměte si s sebou vlastní skleničku. Takovou, na jakou jste zvyklí. Prodejci nemají k dispozici tekoucí vodu na vymývání sklenic, takže bohužel nalévají do plastových náhražek. Dá se to přežít, ale koňak z roku 77 volá po jiné nádobě. Skleničku s sebou!
A jednu věc vážně zhaním: když jsem odcházel, duo na pódiu zpívalo asi originální francouzskou verzi písně, kterou já znám od Jana Vodňanského jako Pjésňu rakétčikov – Bolšája, mílaja, něsestrelímaja, létit rakéta náša, naševo trudá – tato brzo znovu aktuální píseň měla znít už při mém příchodu, jistě by to příznivě ovlivnilo dojem z popíjených lihovin, i kdyby duo na podiu prastarou verzi Vodńanského a Skoumala neznalo…
Reporty

Alpský ryzlink

Čirou náhodou, při hledání něčeho úplně jiného, jsem našel geniální video Odvoz palivového dříví na kole :
Prosím poraďte: jestli ti dva kluci v akci požili před akcí víno, rád bych se dozvěděl jaké, abych je mohl recenzovat jako první! Nevíte někdo, co vypili? Alpský ryzlink?
Plivátko

Otevřené sklepy v Savigny-les-Beaune

Poslední den, v neděli 4. května, si konečně užívám burgundských radovánek podle očekávání. Od krásného slunečného rána se v Prémeaux-Prissey připravuje šestihodinový maratónský závod velocipédistů. Podmínkou je vícečlenná posádka a co nejpříšernější domo-robo konstrukce velocipédu. Já ale nejsem cyklista, nechci umřít zpocenej, ani při tom nechci pozorovat druhé. Prchám do Savigny-les-Beaune na Vide Grenier, Den otevřených sklepů.
Už na příjezdové silnici potkávám turistický vláček, který rozváží poutníky po jednotlivých zastávkách. Na několika místech v Savigny najdete stánek, ve kterém studentky v slaměných kloboučcích instruují návštěvníky.
Mimochodem ty kloboučky jsou symbolem celé akce, jsou jimi označeny i otevřené sklepy.
Najdete-li nad vchodem do stodoly, garáže, domu či sklepa slamák s červenou stužkou a zlatým nápisem Vítejte v Savigny, našli jste další osvěžovací zastávku.
Za tři Euro kupuju skleničku a brožurku s plánkem a popisem a přidávám se k výletníkům, mladým i starým, kteří se potulují městečkem, navštěvují sklípky a ochutnávají. Při podobné loňské akci v Saint-Romain, o které jsem už tady psal, měl každý vinař otevřené jedno bílé a jedno červené a šmytec. Tady se to ale bere zgruntu, nejkratší degustační lístek obsahoval 4 vzorky, nejdelší osm nebo deset. Takže přeskakuju základní apelace a vyplivuju, kupodivu Francouzi asi umí pít, protože jsem za několik hodin neviděl jediného zmotaného člověka, a to slunce po poledni rozpálilo Savigny na 30 stupňů.
Podle brožurky se do programu zapojilo 17 místních vinařství.
Někde se nalévalo ve sklepě,
někde v garáži,
někde v honosné degustační místnosti,
někde v méně honosném krámu,
někde ve stodole nebo venku.
Ke koupi i k ochutnání se nabízely sýry, paštiky, foie gras, džemy a kdovíco ještě.
Když jsem dostal foie gras ochutnat, podlehl jsem a koupil.
Zpočátku jsem se snažil psát si poznámky alespoň o některých ochutnaných vínech, ale asi by nemělo smysl je tady zveřejňovat, ochutnávaná vína jsou u nás prakticky nedostupná. Moc se mi líbilo bílé Savigny 2003 u Domaine Capron Charcousset, pěkné Marsannay všech barev měl Pierre Lavenant, Domaine Pierre et JB Lebreuil měla skvělé bílé Savigny 2006. Těšil jsem se na červená vína Domaine Henri De Vilamont, ale při ochutnávce mě mnohem víc zaujala bílá, Chablis Premier Cru 05 a Bourgogne 2006.
Drobný šok jsem zažil v Domaine Pierre Guillemot, kde jsme ochutnali slušné bílé Savigny 2006 „Les Grandes Picotins“ a dozvěděli se, že toto víno obsahuje 30% Chardonnay… a 70% Pinotu Blanc. Až budu zase někomu nadšeně vysvětlovat, jak je Burgundsko jednoduché, protože se víno dělá pouze z Chardonnay a Pinotu Noir, zatrne mi… dál jsem po tom nepátral, ale občas nám takhle život ukazuje, že teorie se od praxe liší, ale pozná se to až v praxi.
První povrchní dojem ze Savigny je ten, že bílá vína z „klasických“ ročníků mi až tolik moc nechutnají, snáz si najdu oblíbence v červených. Ale ve výborných ročnících, zejména 02, 03 a 05 se mi tam líbilo i mnoho bílých.
V některých vinařstvích drželi polední pauzu, v některých ne. Po dvou předchozích dnech se zdravotními potížemi jsem se obával, jak moc vydržím ochutnávat vína v nezvyklém horku, takže jsem zašel na trochu pozdní oběd do té levnější ze dvou místních restaurací (Restaurant Le Morgan), takže si teď zacuketkuju.
Jídelní lístek vidíte, je jednoduchý – tříchodové menu nabízí výběr z několika variant u každého chodu. 18 Euro je u spodní hranice ceny za menu, takže to bude nejspíš jednoduchý „dělnický“ oběd. Restaurace má asi 50 míst ve dvou patrech a obsluha čítá dva lidi – vrchní číšník a chef, který zároveň velí kuchyni. Přál bych vám vidět číšníka, jeho pohyb se podobal blesku. Bylo to tak zábavné, že jsem mu odpustil i to, že mi při objednávce šlápl na nohu, kterou jsem měl pod stolem.
Na začátek jsem si dal salát, doufal jsem v něm najít i olivu, ale marně. Ukázalo se za chvíli, že to byl vejškrabek z posledního, následující host už salát nedostal… ale bez výhrad, některé listy salátu vypadaly už trochu unaveně, ale celkově salát obstál.
Navíc, když jsem dojedl salát, zadul přímo před vchodem do restaurace dixieland – za načasování by zasloužili mišelinskou hvězdičku!
Hlavní chod byl losos na jakési grilované zelenině, bohatě podlitý olejem. Po nemocích předchozích tří dnů jsem se oleje obával, ale zbytečně, obešlo se to bez následků. Navíc, jak grilovanou zeleninu obvykle nejím, tuhle jsem s chutí snědl.
Losos byl jako zázrakem bez kostí a navíc čerstvý, křehký, přesně propečený.
Brownies jako dezert – teplá buchta s vychlazeným nugátem uvnitř a se sladkým krémem. Dobré!
Návštěva končí roztomilou chybou v účtu, kdy mi Chef minerálku od menu odečetl, místo přičetl. Pobaveně účet reklamuju a žádám opravu, to jsem je doběhl! Nechci teď moralizovat, protože jsem už někdy v podobném případě určitě takovou chybu velkoryse přehlédl, ale ve Francii se slušnost oplácí (asi je to nakažlivé:), takže když večer přijedu na penzion a hlásím majitelce, že chci platit, spočítá mi účet a automaticky odečte 10% za delší pobyt, což jsem nečekal a nevěděl. Takže se mi přiznané peníze hned vrátily několikanásobně.
Ale to jsem přeskočil, takže zpátky do Savigny: po obědě obejdu ještě pár sklepů, nakonec kupuju jen jedno bílé Savigny AOC, pro druhé červené, které jsem si poznačil, se mi nechce vracet, přidávám patero konzerv foie gras a liju do sebe litry vody, protože Altester na mě hrozivě pípá. Po propláchnutí vodou jedu přes Beaune do Maranges, ale běda, ten strašný kutloch, vinotéka pana Perrina v Cheilly-les-Maranges už neexistuje, vinotéka v Chassagne taky drží neděli, a abych si postěžoval, tak i Le Beaune Cave, kde jsem v roce 2005 pil svůj první Pommard a koupil první Saint-Véran, ta je taky čerstvě zavřená. To věru jsou samé změny k horšímu. Ale rozpomenu se ještě na jeden obchod se suvenýry a konečně tam najdu i tričko pro sebe a pro ženu, to by bylo odjet z Burgundska bez trička!
Cestou z Beaune jsem trochu otrávený, protože jsem si chtěl přivézt nějaké obyčejné víno z domaine R. Arnoux, ale ve vinotékách jsou už tato vína nekřesťansky předražená včetně těch pár kousků z ročníku 2005 – obyčejné Vosne Romanée AOC od Arnouxe stojí víc, než Corton Grand Cru nebo Clos St. Denis od méně známého výrobce. Secvakne mi to u odbočky na Aloxe-Corton, přijedu na náměstí akorát v 18:00, v Chateau Corton už nulapětku nemají, u Voaricků prodávají Corton Grand Cru jen 06 a to zase nechci já, ale ve vinotéce naproti, odkud jsem včera utekl, mají i Corton Grand Cru 05.
Nalévají mi Corton Renardes 04 od Maurice Chapuise a vysvětlují, že všechen ten tabák, zelenina a kopřivová štiplavost jsou znaky klasického ročníku, ale já tabák, kopřivy a zeleninu nevyhledávám, nechám si nalít vzorek Cortonu 05 a je to ono! Silná vůně, ovoce, koncentrovaná chuť, hloubka, kupuju se vzpomínkou na americké obchodníky, kteří budou za čas prodávat předraženou nulapětku, a nebude to dlouho trvat, protože ona je pitelná už teď. Takže ho třeba jednou prodám, až budu potřebovat opravit střechu… ale spíš se na něj budu pár let těšit a pak ho vypiju, až mě zase bude trápit stesk po tom slunečném Burgundsku, krásných vínech a přívětivých klidných lidech.
Reporty