Když v pátek v poledne v obchoďáku oznámili minutu ticha za presidenta Havla a prodavač nám stručně sdělil, že teď se minutu nebude prodávat, byl jsem z toho docela vykolejený. Minuta ticha v chrámu komerce? Cestou z nákupu jsem litoval, že kvůli angině se večer na Václavák nevypravím, před vánoci s dětmi se musím vyléčit.

Večerní televizní přenos z předvánočního Woodstocku v Lucerně bylo naopak krásné rozloučení s Václavem Havlem. Žánrová pestrost a namísto manifestovaného smutku jen vstřícnost k publiku (kterou publikum oplácelo). Nikdy bych si nedovedl představit Suzanne Vega zpívat Tom’s Diner úplně bez ambicí, tak pokorně a dojatě. Moc se mi líbila slova režiséra Kroba, že by se Havel kvůli tomuhle festivalu ještě mohl chtít na chvíli vrátit, než odejde úplně.

Možná by šlo ho podobným festivalem přivolávat zpátky na zem každý rok touhle dobou?