Měl jsem štěstí při hledání ubytování. Můj moselský pan domácí vypadá dobře. Jmenuje se Stefan Erbes, mluví anglicky, v poslední ročence Gault & Millau má tři hrozny z pěti možných (ale pět je prakticky nemožných a čtyři hrozny znamenají právo účtovat si bezohledně jakékoli ceny :o) a když jsme si potřásli rukama a prohlídl si mě, řekl rovnou: „Aha, nojo, Vás to asi zajímá, že jo… Máte už na zítřek domluvenej program? Jestli ne, tak bych Vás ráno vzal na vinice a do sklepa, a potom bysme mohli degustovat. V deset v kanceláři?“ Tomu říkám All Inclusive. V Burgundsku jsem byl už sedmkrát, ale takhle dokonale mě tam ještě nikdo neprokoukl :o)))

Weingut Karl Erbes (na domě mají namalováno rovnou Riesling Weingut Karl Erbes) založili v roce 1967 a dnes ho řídí Stefan Erbes, syn zakladatele. Jak je jasné ze závorky, pěstují jen ryzlink. Na pěti hektarech položených na dvou nejlepších místních tratích, Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen. Některé výsadby jsou až 70 let staré. Roční produkci udávají přibližně 45 000 lahví a exportují hodně i do světa, Stefan Erbes se zmiňoval hlavně o Japonsku a USA.

Ráno jsme se sešli na parkovišti dvě minuty před desátou. Vyjeli jsme autem až na úplný konec cesty, co vede na vinici Ürziger Würzgarten a pokochali jsme se výhledem na údolí Mosely a na vesničku Ürzig pod námi. Dokonce na chvilku přestalo mrholit. Stefan Erbes mi ukazoval, který řádek na vinici komu patří, vysvětloval, že teď ráno se po dešti nedá sbírat hrozny, protože jsou nasáklé deštěm (těch pár hroznů totiž nechávají na vinici hlavně kvůli botrytidě). Vysvětlil mi, že ty čísla na řádcích jsou kvůli postřikům (postřikuje to vrtulník, tak aby se strefil a nestříkal vedle – ale jak se mu to povede, to už jsem nepochopil :o)

Taky mi ukazoval základy kontroverzniho a mediálně propíraného dálničního mostu, v ranní mlze by to byla mizerná fotka. A že tady nahoře je nejvíc modré břidlice, ze které jsou nejlepší vína. Právě na těch nejstrmějších svazích nahoře nechávají dozrát hrozny na Auslese, dole je už všechno posbírané. Trochu jsem je podezříval, že nechávají hrozny nahoře zrát proto, že je to strašnej kopec a komu by se tam chtělo lézt s putnou na zádech nebo s kbelíkem v ruce, ale ne, prý jsou tady hrozny nejkoncentrovanější. Hrubým odhadem hodně hustá výsadba, možná až metr na metr. Sedmdesát let staré keře. Ryzlink, nic než riesling.

Pak jsme jeli do sklepa. Mosela často v zimě burčí a vyplavuje domy, spousta z nich má u dveří cedulky s datumy, aby bylo vidět, kam voda v posledních letech vystoupala. Erbesovi si před pár lety postavili sklep na kopci v horním Ürzigu, na kopci. Zrovna lisovali, prohlídli jsme si plastové i nerezové nádoby na kvašení i sklep se sudy. Kabinety stárnou v nerezu, Spätlese a Auslese v dubových tisícovkách.

A zase zpátky dolů do Weinprobierstube a koštovat. Řekl jsem si na začátek o litrovky a dostalo se mi vysvětlení, že se do nich dává samozřejmě jen základní víno určené do restaurací, navíc docukřené. Ochutnali jsme tři, ale nebudu je komentovat. Přívlastková vína byla o poznání jemnější a dokonalejší.

Všechna vína jsou v klasických štíhlých pistolích s tradiční etiketou. Neznámá vína s podobnou etiketou bych si asi ve vinotéce nevybral. Pokud jde o obal, víc mě přitahuje moderna. Tady jsem to naštěstí měl s ochutnávkou a tak jsem o výtvarném umění nemusel přemýšlet. V zásadě na Mosele převládá tradiční styl s lokálními kresebnými motivy a k orientaci v zatřídění a označení nestačí ani týden strávený v regionu, je nutno našprtat. V počátcích se jedinec nevyhne překvapením a chybám. Naštěstí mnohá překvapení jsou příjemná a chyby bývají snadno snesitelné, pokud už nejsou taky příjemné.

2011 Erdener Treppchen Riesling Spätlese trocken. 12,5% alkoholu, ve vůni přezrálé ovoce a v chuti suché, minerální až prachové a dlouhé. Výrazně minerální a výrazně suché. Jen pro milovníky suchých vín, ale i tak to některé může donutit sáhnout po něčem sladším.

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Auslese trocken. 13,5% alkoholu a modrá břidlice jako podloží. V předchozích letech žádné suché Auslese nedělali, tohle je první. V chuti ještě sušší než předchozí Spatlese. Medová vůně, bublinka, grepová kořenitost a minerální závěr.

2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken měl o stupeň plnější barvu než 2011 Erdener Treppchen, výraznou vůni vyzrálého až přezrálého ovoce, v ohlazené chuti podobnou grepovitou kořenitost a ne tak výraznou mineralitu. Nakonec bych si ze dvou suchých Spatlese vzal Erdener Treppchen, protože působí jako lehčí.

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Kabinett feinherb je krásné voňavé pití, ve kterém ani trochu vyšší zbytkový cukr nedokáže potlačit pěkný minerální závěr. Koupit!

2008 Ürziger Würzgarten Riesling Kabinett má už ve vůni stopu petroleje, o něco míň je petroleje v chuti. V chuti je pěkně sladký, kulatý, nazrálý. 88 bodů v ročence Gault & Millau 2010. Nejspíš by si podobné hodnocení udržel i letos, samozřejmě podle toho, kdo a jak by hodnotil. Já mívám problém s vyššími hladinami toho, čemu se pejorativně říká petrolej nebo Barvy a Laky (méně pejorativně třeba chemické tóny). Tady je to jako připomínka času dobře zakomponované do spousty ovocných chutí a neruší mě to. Když už petrolej, tak nějak podobně!

2010 Erdener Treppchen Riesling Spätlese Halbtrocken. Výrazná barva, ve vůni zralé ovoce a těžká květinová vůně. V chuti živé, s výraznou kyselinou, s typickou mineralitou. Očekávaný příliv cukru se nekoná, (německý Halbtrocken znamená 9-18 gramů cukru, ale moselská kyselina je vyhlášená a dovede zkrotit i mnohem víc cukru) není to úplně suché, ale díky vyváženosti kyseliny, cukru a minerality působí spíš suše. Koupit – tohle mě vzalo! Doplňující poznámka – pil jsem jen pár vín z vinice Erdener Treppchen a byly to asi nejvíc minerální ryzlinky, co znám. Příznačně se ta mineralita projevuje i v Erbesových vínech, v přímém porovnání vyznívají sice jeho Ürziger Würtzgarten jako příjemnější vína, ale jako výrazně minerální ryzlinky u mě prostě vedou vína z Erdener Treppchen a budu se po nich pídit dál.

Pak toho bylo víc, rukopisné poznámky mám ještě o sedmi vínech, a to jsme do Velkých Slaďáků nešli. Parádní byl 2011 Ürziger Würzgarten Riesling Kabinett s 8 % alkoholu a 65 gramy cukru. Ten cukr bych neuhodl, dostat to vychlazené na letní zahradu, jen bych se rozblažil. Osobní poznámka: večer po namáhavém dnu s vyhlídkou na další pracovní den je víno (záměrně nepíšu moselský ryzlink 🙂 s osmi až jedenácti procenty alkoholu prostě ideální.

2008 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese „Kranklay“ je víno z nejlepší polohy, kterou Erbesovi mají na jmenované vinici. Vyrobilo se ho jen 800 lahví a letos ho bude asi polovička. Velmi výrazné, parádní. Hodně mě bavilo 2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese školený 11 měsíců na kvasnicích. Stefan Erbes začal s delším ležením na kvasnicích experimentovat před pár lety a na výsledek je pyšný, má proč. Jemnost, finesa, je nepřehlédnutelná. A jak už to na Mosele chodí, ze dvou sektů (Trocken a Brut) bych si vybral ten sladší.

Jak mají lahve tradiční etiketu, tak jsou vína naopak naprosto moderní. Všechna svou štíhlostí a střídmostí přiznávají německou tradici, ale jsou správně zaměřená, moderně soustředěná na čistý ryzlinkový projev a výraz dané vinice. Erbesovy ryzlinky mají suverénní projev v celé škále od suchých přes příjemně pitelné halbtrocken a feinherb až po opojné Auslese. (Tím nepopírám, že jsem vždycky propagoval alsaské ryzlinky, o kterých kamarád ryzlinkář Ivan Dramlitsch říká, že jsou „barokní.“ Když už nějakou ryzlinkovou renesanci nebo modernu, tak z Německa!)

Všechna vína byla krásně čistá a dlouhá, s přiznanou mineralitou, která se příjemně prosazovala i u těch sladších kousků. Ročník 2011 se mi moc líbil, vyzrálostí, plností, ovocností, ale i skoky do ročníků 2010 a 2008 ukazovaly, jak umí ryzlinky báječně vyzrávat v lahvi. Kdybych měl ještě sestavovat třinácté Komunitní bedýnky, už bych věděl, co do nich vybrat!