Obvykle se v tomto jarním čase, bůhvíproč zrovna po veletrhu V&D objeví nápady na uspořádání skromnější leč efektivnější akce, která by v Praze představila souhrnně co nejvíc vinařství (případně i dovozců vína). Už loni jsem jednomu obchodníkovi rozmlouval takový nápad inspirovaný podobnými francouzskými trhy, skromnými pokud jde o náklady, ale uspokojivými, pokud jde o spokojenost účastníků, vystavovatelů i návštěvníků.

V sobotu 14. května přiletěla první vlaštovka. Přistála už v jedenáct na hřišti Gymnázia Botičská v režii podskalské vinotéky. Jestli dobře vzpomínám, přijelo třináct vinařství-vystavovatelů, vesměs zastoupených majiteli. Za 350 Kč vstupného (250 v předprodeji) jsem dostal skleničku a neomezenou konzumaci (vína). Snad jedinou výtku mám vůči skleničce – byla to základní OIVka, o které jsem si myslel, že upadla v zapomenutí a už nikdy se s ní nesetkám. Povedlo se i počasí, vedro nesklátilo nikoho z mála přebravších účastníků do trávy. (S údivem vzpomínám na podobné akce v Burgundsku, kde se ani v třicetistupňovém počasí opilci prostě nevyskytují).

Prostory a počet návštěvníků byly tak akorát. Soukromě bych v Praze čekal aspoň pětinásobnou účast, ale v malém areálu s pár stolky k sezení to bylo na hranici pohodlnosti, pokud jde o tlačenici u nálevních pultů, ale to všechno se nejspíš stane už příštím rokem… Snahu o pečlivé poznámky jsem brzo vzdal, ale vsadím se, že podrobné degustační poznámky se brzy na webu objeví. Takže zmíním jen několik vín a přiznám, že mnohá mladá vína neslibovala zásadní zážitky, ale mnohem slibnější bylo to, že se taková přehlídka asi poprvé v Praze uskutečnila. Možná důležitější bude, v jakém rozsahu se povede uspořádat druhý ročník.

Štěpána Weitosche mám v paměti spojeného s mělnickým Kartuziánským lisem, tak mě překvapilo, že jeho Vinařství Za stavením nepřivezlo žádný ryzlink. Z představovaných vín mě nejvíc bavilo Rulandské bílé 2009, voňavé, zjemnělé a nazrálé v lahvi, s pěkným zbytkovým cukrem. Ale i mladá vína (2010) byla příjemně vyvážená a kultivovaná.

Od stánku Vinařství U Tomáše manželů Vybíralových mám asi nejvíc poznámek. Mají stále ještě pěkný ovocný klaret 2009 z Rulandského modrého. Pinot Noir 2009 má německý projev s herbálně kořenitým závěrem, což je styl, který nevyhledávám. Mnohem víc mě bavilo Svatovavřinecké 2009, s tmavou barvou a nečekaně koncentrovanou barvou i chutí, což naznačovalo (velmi střídmé) použití dubového sudu. Podle cukernatosti by dosáhlo na pozdní sběr, ale nejspíš zůstane deklarované jako jakostní (včetně ceny – doporučuju :o)

Z hrušeckého vinařství Beneš mám poznámky o veltlínu 2010, hustším a plnějším, než jsou poysdorfské DAC veltlíny, a o Rulandském modrém 2009 VzH. To leželo delší čas na slupkách a část zrála v bariku, je lehce ovocné a podtržené barikem, se strukturou chuti podobnou krásnohorskému RM 2006 – adept na koupi za účelem archivace.

Pinot Noir 2008 poddvorovského vinařství Sůkal měl správnou světlou barvu, barikovanou vůni a přebarikovanou chuť, která jakoby volala po delší archivaci. Hodně sudu a koření v chuti, vypadá to slibně a kultivovaně, ale chce to ještě počkat… nechci to šmahem zavrhovat, ale mě čekání moc nebaví. Od vinařství Trpělka a Oulehla jsem chutnal průřez celou produkcí někdy v listopadu, ale teď přijeli s novou kolekcí vín. Nejvíc mě zaujal hustý a hutný Veltlín.

Už bez poznámek lovím z paměti vzpomínky na vína blatnického vinaře pana Polehni. Jako maják mezi nimi svítí jeho Sylván 2010, překvapivě bohatý a harmonický. Připomněl mi (naopak) tvrdé Sylvány, které jsem od něj vozil někdy před deseti lety po hodinách strávených v jeho sklepě s vyřezávanými čely sudů, i to, jak tehdy vyháněl návštěvy koňakovicí a vlastním sektem.

Kromě setkání s panem Polehňou a dalšími vinaři jsem se potkal s několika účastníky Skleničkových Komunitních Bedýnek, potlachal i s dalšími zatvrzelými ne-účastníky, těšil se z příjemného odpoledne a z neokázale povedené akce. O kousek dál na náplavce u Vltavy zatím probíhaly farmářské trhy (poobědval jsem tam smažený filet z candáta za 60 Kč), sluníčko se schovávalo za mraky a já se těšil z toho, jak se podobné akce zabydlují v kalendáři. Přeju pořadatelům příští rok lepší sklo, pětkrát víc návštěvníků a navíc přiměřeně stánků s jídlem a stolků se sezením. Moc se mi to líbilo.