Ilustrační obrázek z víkendové brigády, pomáhal jsem natahovat vodicí dráty a nachodil sto viničních kilometrů, do zblbnutí nahoru a dolů, ale krásně jsem se vyfoukal na zdravém vzduchu. Víkendová Morava byla plná vydlabaných dýňových hlav a přejetých žab – jíst žáby, jak to prý dělají Francouzi, mě neláká, ale pobíjet je autem na silnici se mi už vůbec nelíbí. To už by snad bylo lepší je jíst? Víte někdo, jak chutná žába?

Pokud jde o degustační zážitky, pominu tentokrát Pinot Noir 2003 Stapleton – Springer i Chardonnay 2008 z vinařství, „které kdo nezná, jakoby nebyl“ (vtip! :o) i bojanovický koncert sourozenců Ulrychových (pořád jim to zpívá!). Nejsilnější chuťové zážitky byly dva. Segedínský guláš fasovaný při brigádě na vinici (simply sex, musel jsem si přidat a navečer jsem bez skrupulí dojedl zbytky) a hrozny Charvátu (též Slováka nebo Isabelly), které jsem ochutnal poprvé v životě. Na rozdíl od hroznů ryzlinku, vavřince a pinotu, chutnaných téhož dne, je Charvát fakt divočák.

Citoval jsem tady kdysi Jamieho Goodea, který kdysi napsal o Sauvignonu Blanc, že typická aromata a chutě se vytvářejí až při kvašení a nejsou rozpoznatelná v hroznech. Nesouhlasil jsem s ním, protože jsem měl tehdy čerstvý dojem ze sauvignonového moštu s typickými SVG chutěmi. Kdo jednou ochutnal víno z Charvátu, ten pozná i hrozen. Typické lesní jahody maskované dada divočinou… odrůdy prý dělíme na stolní a moštové. Přidal bych třetí typ, odrůdy pergolové nebo okrasné, a zařadil tam Charvát a Bago. K výše zmíněné ochutnávce došlo až v devět večer, takže fotky nemám. Účastníci Komunitních Bedýnek si budou pamatovat, že jsem je v minulých Bedýnkách nechal určovat naslepo šest odrůd, mezi nimi Charvát. Pokud to pro někoho byl životní zážitek, tak se mu omlouvám… jak říká známý reklamní slogan, Když ji miluješ, tak není co řešit.