Dubnová vzdělávací degustace ve vinotéce Strade del Vino v Záhřebské se konala v úterý 24. dubna a byla věnovaná Barolu Cannubi z vinařství Borgogno. Ochutnávalo se sedm vín od ročníku 2006 až do 1971.

Teď by se hodilo zkompilovat pár údajů o Barolu a odrůdě Nebbiolo vůbec, ale to nechám na gůglovací šikovnosti každého čtenáře a omezím se na Skleničkovskou dojmologii. Asi před rokem už byla v Záhřebské degustace věnovaná Nebbiolu, ale článek jsem z ní nakonec nesepsal. Mladá Nebbiola přetékala kyselinami a tříslovinami (a jakoby postrádala tělo) a většinou jsem se s nimi spíš trápil. Až po skončení degustace a s doprovodem jídla se vína trochu otevřela a nabídla víc. Takže mám k Nebbiolu stále opatrný vztah, umocněný cenami. I na dubnové degustaci se mluvilo o Barolu jako o předmětu investic, ale můj účetní mě nutí vidět ve víně spíš výdaje a utrácení než investice :o)

Vinařství Fratelli Serio & Battista Borgogno z Barola pracuje tradičně – žádné nerezové tanky a žádné barikové sudy. Vína kvasí v klasických dřevěných kónických tancích o kapacitě 150 hektolitrů a vyzrávají ve dvacetihektolitrových a čtyřicetihektolitrových sudech. Klasické Barolo 3 roky, Riserva až pět roků. Ale jak doplnil Massimo Boido, organizátor degustací ve vinotéce v Záhřebské, víno není matematika a tři roky jsou předepsané minimum, ale víno ze sudů se pravidelně ochutnává a lahvuje se teprve poté, co majitel usoudí, že už „to je ono.“ Ochutnávali jsme sedm vín Barolo Cannubi Riserva postupně od ročníku 2006 až po 1971. (Cannubi je kopec, na kterém Fratelli Borgogno vlastní asi tři hektary vinic, Riserva se vyrábí z nejlépe vyzrálých hroznů z různých poloh těchto vinic. Mnohé webové zdroje zmiňují Cannubi jako významnou vinici s tím, že dává často harmonická a vyvážená vína, která jsou přístupná (pitelná) dříve, než je u Barola běžné.). Vína prezentovala (spolu)majitelka vinařství Anna Borgogno za přítomnosti a přispění sklepmistra (a manžela) Marca Bollo a už zmiňovaného enologa Massima Boido.

Barolo Cannubi Riserva 2006 DOCG. Čirá rubínová barva se světlým okrajem, který jde až do oranžova. Výrazná vůně třešní a višní mě hned naladila na velké očekávání. Ve vůni jsou poznat i třísloviny. V chuti pěkná kyselina, lesní ovoce a dlouhý pepřově štiplavý závěr. V chuti už působí trochu naležele, ale třísloviny zatím vedou, i když nejsou nijak agresivní. Jemné a elegantní víno, i když ještě potřebuje vyzrát.

Barolo Cannubi Riserva 2005 DOCG. Barva je homogennější než předchozí vzorek. Vůně ještě elegantnější, spíš než do ovoce (ostružiny, maliny) jde do kávových tónů. Podle vůně i chutě je víno vyzrálejší, zakulacenější, než předchozí 2006. Velmi příjemné, neohromuje mohutností, ale harmonií. To se mi moc líbí a cenově je stále ještě dostupné.

Barolo Cannubi Riserva 2004 DOCG má hodně světlou barvu, ve vůni tabák, růže a sušené švestky. Pěkná kyselina se zřetelně švestkovými tóny, tentokrát je víno trochu tenčí, ale s pěkným závěrem naostřeným alkoholem. Už po třech vzorcích je zřejmé, že se ročníky výrazně odlišují.

Barolo Cannubi Riserva 2003 DOCG. Barva zase o poznání temnější, vůně harmonická a komplexní. Podobně v chuti nic nevyčnívá, kyselina už je zřetelně výraznější než třísloviny, prosazuje se koření, ale celé to je harmonické a vyrovnané. Paní Borgogno zmiňuje horký ročník 2003 s tím, že naštěstí víno nepřepálili, hrozny sbírali o měsíc dříve, než obvykle a velmi pozorně se mu věnovali ve sklepě.

Ročník 2002 neexistuje, protože kroupy poničily část úrody. Vinařství nechalo vykvasit zbytek, ale usoudilo, že kvalita nepostačuje pro Barolo Cannubi a prodalo ho jako sudovku, bez lahvování.

Barolo Cannubi Riserva 2001 DOCG. Pestřejší barva s nahnědlými i oranžovými pablesky, prý optimální ročník pro archivaci. Suché, intenzivní a harmonické. Jemná komplexní vůně červeného ovoce, v chuti pěkná kyselina a ustupující tříslo. Po vymíchání vystupují vůně květin a parfému.

Barolo Cannubi Riserva 1999 DOCG. Poslední ročník, který je běžně v prodeji. Ceny stoupají, už jsme na 3500 Kč. Světle hnědá barva, z vůně už je zřetelná nazrálost nebo až přezrálost, tabák a zvěřina. V chuti až rozinky, sušené švestky, ale stále s výraznou kyselinou i tříslem – to by mě zajímalo, jak bude stárnout dál?

Barolo Cannubi Riserva 1971 DOCG. Světle hnědá barva s oranžovými pablesky. Vůně tlejícího listí, zemitost, bahno, až mokrá srst. Chuť je ale úplně svěží, s jemnou kyselinou a přezrálým ovocem. Působí až nasládle, chuť je plnější (než bych čekal u Barola) s navinulým ovocem a dlouhou dochutí. Je to hrozně příjemné a překvapivě dobře pitelné :o) Celkově je ta harmonie hodně nezvyklá, překvapivá, ale je to taky asi nejstarší víno, jaké jsem kdy ochutnával? Je to zážitek, se kterým se asi musí vypořádat každý po svém – není s čím srovnávat a takové víno se ani nedá hodnotit podle běžných měřítek.

Závěry? Jednak ten, že Barolo nemusí být tříslovinové monstrum s výraznou kyselinou (i když většina vín měla výrazné kyseliny a tříslo, nebylo to nepříjemné). Nesmírně poučné bylo, jak i přes stylovou vyhraněnost Barola byly výrazné rozdíly mezi ročníky. Ty dokonce přesně odpovídaly tomu, co o jednotlivých ročnících vím z Francie. Tak se mi moc líbil „velký“ ročník 2005, díky tělnatosti i 2003, a mým vzpomínkám na dokonale vyzrálé burgundské Pinoty 1999 odpovídalo i Barolo 1999. Rozhodně to nejsou úplně snadno přístupná vína, vyžadují hodně zkušeností a soustředění. Ale lákají ke zkoumání, i když to zřejmě bude složité a neobejde se to bez cesty do Piemonte.