Donia Grande Terts 2010.
Temně rudá rubínová barva s nahnědlým odstínem, svěží vůně, byla zpočátku zřetelně tabáková a zelená, ale později se zajímavě vyvíjela, bohužel včetně zelných vůní. Zjevně školené v sudu a klidně bych si tipnul, že v malém, tedy v bariku, a v novém. V chuti má výraznou kyselinu, zprvu až do zelí, nezralé ovoce a spíš chlorofylové tóny, slušně zakomponovaný taninový závěr a delší dochuť. Celkový dojem je překvapivě dobrý (i přes popisované náznaky problémů s jablečnomléčným kvašením, které lze omluvit polohou na pobřeží Severního moře a nízkým alkoholem, prostě v Holandsku můžou mít hodně jablečné kyseliny k odbourání), řemeslně slušně zvládnuté a dobře pitelné víno. Odrůdu si ani netroufám hádat, moje úvahy směřují k novošlechtěncům, kterým se usilovně vyhýbám a jejichž názvy ani neznám. Nezralým chlorofylovým tónům v chuti odpovídá i netradičně nízký alkohol (12,5%), s holandským původem zase souvisí vyšší cena (na webu 14,50 EUR). Druhý den víno působí podobně, jen barikový závěr je ještě výraznější a neladí s původní, málo vyzrálou surovinou.
Přes všechny hendikepy (netradiční původ, nemilované odrůdy a problém s MLF) je to docela slušné pití a pokorně doznávám, že po večerech na lodi v síti holandských kanálů bych ho s chutí pil.