Druhý den na Loiře jsme začali telefonováním a objížděním vinařů, s kterými jsme setkali první den. Daniel chtěl nakoupit vína z Domaine Villargeau, ale Marka Thibaulta jsme nezastihli ani telefonem, ani ve vinařství. Já jsem chtěl koupit vína od Reverdyho (povedlo se – podrobnosti zítra!) a na Sébastienu Treuilletovi jsme se shodli oba. Tak jsme do Domaine Henry Pellé v Morogue (apelace Menetou-Salon a východní kout údolí Loiry) přijeli o hodinu pozdě. Už jsme se ve Francii natolik aklimatizovali, že se nám půlhodina zpoždění zdála jako pouhý projev zdvořilosti a hodina tak akorát.

Přivítala nás Anne Pellé a prošla s námi asi dvanáct vín. Henry Pellé je už větší až velký vinař s vysokým standardem kvality, ale měl trochu smůlu. Asi by se mi jeho vína líbila víc, kdybychom předchozí odpoledne a večer neochutnávali u Reverdyů a Thibaultů. Sauvignony byly čisté, precizně vyrobená, ale Reverdy měl navíc velkou porci individuality a schopnosti probouzet nadšení. V poslední ročence Revue du Vins de France 2012 mají obě vinařství stejné hodnocení (jednu hvězdičku ze tří možných), ale jakoby oba podniky směřovaly opačným směrem, jako dvě polopřímky spojené jediným počátečním bodem. Sauvignony byly perfektní, ale chyběl jim prvek překvapení. Mnohem víc se mi líbily jejich Pinoty.

Val de Loire je nejdelší francouzská apelace, táhne se od burgundských hranic až k oceánu. Tak jsme přeskočili 200 kilometrů do Bourgueil do Domaine des Géleries. S Jean-Marie Rouzierem jsme přechutnali asi deset vín z jejich aktuální nabídky a potom asi čtyři z tanku, 2011 i 2012. Pro mě to bylo první seriózní seznámení s Cabernetem Franc, se kterým se jinak setkávám jen zřídka. Vína byla vesměs z ročníku 2010 (delší zrání v tanku se tady praktikuje úplně běžně, ročník 2011 ještě neměli nalahvovaný), měla pěknou kyselinu, byla výrazná a dobře pitelná.

Bernard Baudry sídlí v Chinonu, kousek od Bourgueil. Kromě jednoho bílého vína z odrůdy Chinon dělá jen Cabernet Franc a dělá ho tak skvěle, že na to asi nikdy nezapomenu. Při třetím víně jsem se rozesmál a blaženě jsem zopakoval Rumcajsovu pochvalu trés joli charmant (přestože mě Daniel Brož varoval, že si není jistý, jestli se to dá francouzsky říct i o víně :o). Každopádně jsem se úplně uvolnil a rozblažil, všechna vína byla výrazná s nádhernou a nápadnou vůní a za chvíli nám pan Baudry nabídl, že můžeme ochutnat ze sudů i ročníky 2011 a 2012. Komentovali jsme to s Danielem asi jen mezi sebou česky, ale nadšení bylo patrné. Pan Baudry odemkl mříž, oddělující soukromý sklep a po chvíli váhání vylovil zaprášenou lahev ročníku 2000.

To byla asi ta chvíle, kdy jsem Cabernetu Franc propadl úplně. Dvanáct let staré víno bylo naprosto ve formě, bez nejmenších známek únavy, jen ustupující (ale stále ještě přítomné) třísloviny a celková uhlazenost naznačovaly, že to není mladý ročník. Kyselina? Perfektní, ovoce taky. Dalších deset let? Věřím tomu. Ať žije Cabernet Franc!

Olivier Lemasson (Les Vins Contés) je charismatický chlapík, francouzský winepunk (ale mám dojem, že ve Francii je podobných mnohem víc). Dělá si osobitá a individualistická vína podle svého a bez ohledu na zavedené kánony. S předchozím panem Baudrym má jeden společný bod (oba používají ve sklepě a asi i ve vinici minimum zásahů do vlastního života vína), ale spoustu rozdílného. Myslím si, že hlavní rozdíl je, že Olivierovi víc záleží na individualitě vína. Baudry ponechává vínu spoustu prostoru pro vlastní vývoj, ale chce po něm, aby bylo elegantní a precizně odráželo svůj původ a odrůdu. Lemassonova vína mnohem víc odrážejí osobnost vinaře a sympatie k vinaři jsou podstatné a zásadní pro přijetí vína. Baudryho vína jsou v tomto ohledu mnohem konvenčnější, a myslím, že bych jim propadl, i kdybych starého pána a jeho syna vůbec neznal. Na fotce Olivier předvádí svůj sekt (na ceduli před domem má nejen Vins Naturel, ale i Champage :o))) s korunkovým uzávěrem. Šampaňské to určitě není, ale zábavné a sympatické to je. Kdyby měl nějaký dovozce naturálních vín zájem, poskytnu do konce února zdarma vzorek vína i ceník. Později už jen ceník :o)

Tak jsme spolu s Danielem Brožem projeli kus Loiry, navštívili devět vinařství a provedli degustace s vinaři nebo jejich rodinnými příslušníky. Byla to pestrá společnost, počínaje punkovým individualistou a konče nejmíň třemi podniky vysoko hodnocenými v ročence Revue du Vin de France. Mně se to líbilo, Sauvignony, Pinoty i Cabernet Franc předvedly několik úžasných příkladů vyjímečnosti a ušlechtilosti, a navštívení vinaři ukázali spoustu pohostinnosti a velkorysosti. Nenapíšu, že to bylo velké překvapení – kdybych to nečekal, tak bych tam nejezdil :o)

Nakonec ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků (hlavně z Loiry) v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) v úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!