Vinařství je v Rohrendorfu, 70 km západně od Vídně a kousek od Dunaje, o krátké návštěvě jsem psal tady. Oblast se vyznačuje proměnlivým počasím a výraznými teplotními změnami mezi dnem a nocí. Moserovské terasovité vinice mají 24 hektarů a jsou na spraši a smíšených zeminách.
Světle žlutá barva se zelenkavými pablesky. Ve vůni se mísí svěží a jemné ovoce (meruňky a angrešt?) s mineralitou. Na jazyku ještě drobné perlení, komplexní chuť s pěknou, ale ne přehnanou kyselinou, a ovoce je podobně jako ve vůni spojené s minerálními tóny. Malý zbytek cukru. V chuti se už vedle výrazné minerality prosazují zelené tóny. Celkově suché, lehké, elegantní, velmi příjemné, lákavé, přitažlivé ba až vybízivé. Nenápadné a rafinované! Technologicky jde o mix biodynamického vinohradnictví a docela rychlého sklepního zpracování (školení v nerezu a poměrně brzké lahvování). V lednu jsem ho ochutnával třikrát a pokaždé jsem měl trochu jiné dojmy. Je potřeba udělat si čas a nespěchat. Účastníci Komunitních Bedýnek si to budou moct vyzkoušet sami.
Byla by to zábavná hádanka na veřejnou degustaci: v které zemi dají barikovaný Sauvignon pod šroubovací uzávěr? Kdepak, není to Nový Zéland ani USA a věřím, že ani Francie není správná odpověď – Rakousko! Rakouští vinaři to zmákli perfektně, zlomili nedůvěru veřejnosti vůči screwcapu tím, že tak začali lahvovat ta nejlepší vína. Tím vlastně odblokovali nedůvěru konzumentů i vůči stejně uzavíraným vínům z nižších segmentů. Už jsem se tady přiznával, že screwcapu fandím, a tak se mi líbí i rakouský postup. Pravda, věděl jsem dopředu, že je to barikovaný SVG ze Štýrska za 473 Kč, takže jsem si na to musel chvilku zvykat.
Tedy, barikovaný Sauvignon – sudem jenom protekl, pobyl v něm prý jen do šesti měsíců. V barvě je světlý, jiskrný, na stěnách skleničky drobně bublinkuje. Ve vůni je svěže ovocný a minerální, barik je cítit, ale neruší. V chuti už je to jasnější, bariková kouřovost a olejovitost se pozná snáz. Na SVG je to hodně střídmé až strohé, žádná opulentní ovocnost, spíš lehké štíhlé víno s výraznou mineralitou a dlouhou dochutí. Suché.
Klasická zelená bordeauxská lahev uzavřená korkem. Světle žlutá barva, čistá, jiskrná, s miniaturními bublinkami. Slušně nazrálá sauvignonová vůně se zralými meruňkami. V chuti pěkná kyselina, malý zbytek cukru akorát na zakulacení (nebo aby ubral ostří kyselině), svěží, ovocné a střídmě minerální (napsal bych jen minerální, nebýt dvou předchozích Sauvignonů). Z těch tří je nejvíc sauvignonový, odrůdový, prvoplánový, čitelný. Přesto zůstává rakušácky střídmý a pěkný, malovaný :o) Rozhodně nejpřitažlivější z dnešních třech, barikovaná pobídka k výpravě do Štýrska…
Ale že si Rakušani dělají pěkná vína: osobitá (žádné průmyslové kusovky!), jemná a rafinovaná, svěží. A lehká – dají se pít nahusto a dá se nad nimi i přemýšlet a vážit, vychutnávat. Poznáte je nejspíš podle lehkosti a rafinovanosti. Nejsou jednoduchá k pochopení, ale jednoduše se pijou. Pokud se chcete přesvědčit sami, výběr šesti rakouských vín (včetně prvního Sauvignonu) najdete v aktuální Komunitní Bedýnce tady.