Caiarossa Bianco 2009 IGT Toscana

Podle všech pouček mělo tohle víno ještě nejmíň půl roku čekat – přijelo před deseti dny z Itálie na kamionu, takže by potřebovalo odpočinout. Beru to na sebe, podlehl jsem pokušení. Naposledy jsem ho chutnal v létě v toskánském vedru a nebyl jsem si jistý, jestli stojí za ceníkových 28 Euro.

O vinařství biodynamickém Caiarossa už jsem psal tady. Zopakuju to hlavní – vinařství vzniklo doslova od počátku (tedy od koupě pozemků, na kterých nejspíš žádné vinice nestály), všechny vinice byly nově vysazeny v letech 1999 a 2000 a vysazuje se postupně dodnes. V nově postavené budově vznikl nový vinařský provoz a vysazuje se neprůhledná směs odrůd, jejíž seznam připomíná Chateauneuf-du-Pape. Mnohem důležitější než seznam odrůd je vysoká hustota nových vinic (9 000 keřů na hektar) a nízké hektarové výnosy (35 hl/ha v případě bílé Caiarossy).

Podle technického listu 65% Viognieru a 35% Chardonnay, vinařova manželka při degustaci odhadovala poměr blíž k 50/50 s tím, že se každý rok mění (fotka klame, paní Génot na ní drží druhé bílé, Oro di Caiarossa. Caiarossa bianco je na polici za ní nalevo:). Lisují se celé hrozny, okamžitě po sklizni. Kvasí celý měsíc v malých i velkých sudech a nerezových tancích (bez přidání selektovaných kvasinek, to platí pro všechna vína Caiarossy). Míchání kvasničních kalů 1-3x týdně až do dubna, takže asi 7 měsíců. Vyzrává v barikových i velkých sudech 10 měsíců. Vyrobilo se pouhých 1 600 lahví. Podle údajů výrobce byl závěr léta 2009 horký a sklízelo se o 10 dní dříve, než obvykle. Ale v září se ochladilo a červené odrůdy dozrávaly pomaleji s velkými tepelnými rozdíly mezi dnem a nocí.

Víno má výraznou zlatožlutou barvu, jiskrnou. Vůně prozrazuje barik a tím skoro končím – poznám ještě závan vanilky, pod ní citrusy a minerální tón, a konec (o dvě hodiny později nacházím vůni vyzrálého ovoce). Viognier je pro mě velká neznámá. Chuť je suchá a příjemně plná, takže působí až nasládle, po několika hodinách medově přezrále. K plnosti přispívá 14% alkoholu. Odbouraná kyselina jablečná, špetka tříslovin a nasládlého koření. Dlouhatánský teple kořenitý závěr, hooodně dlouhé. A hodně čisté, s příslibem vyhlazování kořenitého závěru v budoucích letech, takže se slibnou vyhlídkou na archivaci. Naprosto se odlišuje od všech toskánských bílých, která jsem zatím pil – není tak lehké jako typická Vernaccia nebo Vermentino, ani těžké jako Lucestraia z nedalekého vinařství Sorbaiano. Někde uprostřed, vybalancované, strukturované. Moc se mi líbí, byť je to moje první setkání s odrůdou Viognier v takto jemné podobě.

_________________________________