Pražákům asi netřeba představovat, Viniční altán v květnovém večeru. Moric Gröbe byl asi boháč a podivín, ale vinice byly v téhle lokalitě zřejmě už od středověku. Jejich osud byl v moderní době nahnutý, ale to už je častá vlastnost zajímavých projektů, totiž že nejsou samozřejmé.

Až v devadesátých letech se Městská část Praha 2 rozhodla vinici obnovit a přizvala k tomu vinohradníka Antonína Turečka. Od roku 2009 se všechna úroda zpracovává na místě, bohužel v roce 2011 Antonín Tureček zemřel, příznačně hned po skončení sklizně. Dnes se o vinohrad stará jeho rodina, dcera Iveta Bulánková a Pavel Bulánek, s pomocí Zdeňka Mńuka, který nás při návštěvě provázel. Provázanost vína s lokalitou je mnohonásobná – Městská část Praha 2 nechala obnovit vinice a vybudovat sklep, vinohradníci se snaží, aby vinice a víno byly přístupné místním obyvatelům (charakterem i cenou).

Kamarádi mě pozvali na soukromou večerní degustaci mladých vín z Grébovky. Na horní fotce vpravo Zdeněk Mńuk a jeho uvítání s kritikou za dříve zveřejněné fotky z jiného koštu. Snad mi dnešní fotky projdou :o)

Napřed základní data: poměrně hustá výsadba s vedením Vertiko. Vinice má 1,7 hektaru, dvě třetiny výsadby jsou bílé odrůdy, zbytek modré. Antonín Tureček i současní provozovatelé mají ambici vyrábět selská vína, jednoduchá a poctivá. Jdou si za svým už výběrem odrůd. Müller-Thurgau 2012 jsme ochutnali ve dvou verzích, filtrovaný i nefiltrovaný. Má pěkný odrůdový muškátový nos a tenčí tělo se stopou třísla v závěru. Svěží lehké pití, jaké se krásně hodí k západu slunce na pražské vinici! Nefiltrovaný MT byl zemitější a hustší, travnatý s výraznější perličkou, ale mně se víc líbil hotový, filtrovaný a čistší MT.

Hibernal 2012 byl ryzlinkový, suchý, ale měl zelený projev. Ryzlink rýnský 2012 jsme měli ještě nehotový, nefiltrovaný a nečířený, slibný zemitý rýňák z panenské sklizně. Překvapilo chuťově plnější Rulandské šedé 2012, zlatavou barvou, suchým projevem s přijatelnou, nepřehnanou kyselinou a kořenitým závěrem. Kousek vinice osázený rulandou šedou má zřejmě sklony k botrytidě a tak mě bude zajímat, zdali vinaři zůstanou u suchého projevu nebo jestli se v budoucnu pokusí i o botrytický slaďák.

Z modrých odrůd na Grébovce pěstují Pinot a dvě barvířky: Dornfelder a Neronet. Dornfelder 2011 je temné víno barvy španělských vín, úplně suché, hladké třešňové a snad jen trochu krátké. Další nehotové verze Dornfelderu a Neronetu nebudu popisovat, učili jsme se na nich poznávat jablečno-mléčnou fermentaci. Nadějný je Pinot Noir 2011, světlou barvou, jahodovou vůní i chutí.

Soukromý despekt vůči novošlechtěncům a barvířkám jsem už nedávno ventiloval jinde, ale mullerka, ryzlink a rulanda modrá do Prahy určitě patří. Proklamovaná snaha zaměřit se na vína jednoduchá, selská a na sepětí vinice s obyvateli okolních čtvrtí je sympaticky realistická a dokonale realizovaná. Když jsem před rokem obdivoval výhledy na toskánské San Gimignano, netušil jsem, že něco podobného najdu uprostřed Prahy.

Genius loci má na Grébovce mnoho tváří a projevů – od panoramat Prahy, proměnlivých v západu slunce až po shodu projevu vín s umělým terroir, které po sobě zanechal Moric Gröbe. Vzácná oáza jednoduchých suchých vín v bláznivé době vyumělkovaných sladkých lepidel je pro veřejnost otevřena na Grébovce v pátek odpoledne a v sobotu. Doporučuju vyzkoušet!