Nový dovozce vín, WineWorld, se představil poměrně výrazně: od sebevědomého názvu přehlídky Tastes of the World (Chutě světa) přes její umístění do smíchovské kaple Sacre Coeur až po to nejpodstatnější, totiž že vína představovali zástupci samotných vinařství. Pořadatel mě na přehlídku pozval, takže nebudu hledat hnidy v použitých skleničkách (už jsem se tady vyznával, že staré OIV skleničky nemám rád, ale když je v nich dobré víno, tak se s nimi vyrovnám), ale pár kritických poznámek na začátek dám.

Poměrně noblesní interiér kaple byl docela problematický – šero a střídmé osvětlení dodávalo akci silnou atmosféru a velebnost, ale ubíralo pohodlí. Já bych při zkoumání neznámých vín (a potkávání známých tváří) ocenil plné osvětlení. Dobře fungoval servis skleniček, vody a nádob na odlévání. Kuchařská show nebo řízená ochutnávka několika vín byly velkým lákadlem, ale raději bych je přesunul do jiného sálu, aby si navzájem nepřekážely s degustačním provozem. Smíšená účast vážných i nevážných návštěvníků se projevovala hlavně na začátku akce – dorazil jsem necelou hodinu po otevření, v sále bylo ještě málo lidí a někteří z nich byli zřejmě žízniví zvědavci. Italka u stolku toskánského vinařství Monteverro je zvala k ochutnávce, ale když se s nimi snažila zapříst hovor, jazykově nevybavení návštěvníci před ní prchali. Nadšeně vzala zavděk mnou, mojí angličtinou a chutí zkoumat víno. Byl to paradoxní protiklad k jiným přehlídkám, kde ani důrazné žádosti občas nestačí k upoutání pozornosti (moravských) vinařů. Mimochodem Chardonnay 2008 z Monteverra, vyzrávané 18 měsíců v bariku, nabušené elegancí i ovocem, bylo skvělé.

Se skepsí jsem očekával ochutnávku burgundského vinařství Francois Martenot. Mám podnik zapsaný v paměti jako velkovýrobce a očekával jsem spíš obyčejnější vína. Taky to tak dopadlo, podpořeno navíc tím, že obsluhovali domácí someliéři a většina velkých vín byla ještě hodinu po začátku zavřená. Zkusil jsem tři šardonky, základní Chardonnay Prestige 2008, Pouilly Fuissé 2009 a Puligny-Montrachet Vieilles Vignes 2009. Pít Puligny z právě otevřené lahve je prostě divné a tak se zklamání dostavilo. Víno působilo sympaticky plným dojmem, ale bez elegance a vzrušení. Předpokládám, že si WineWorld vybral Martenota spíš pro šíři sortimentu než pro špičkovou kvalitu, ale já u burgundských vín hledám spíš to druhé, individualitu a nekompromisní kvalitu.

Z třicítky vinařství, popsaných v katalogu, jsem ochutnal vína z dvanácti a s vyjímkou Martenota bych si našel oblíbence všude. U stolku Domaine Fouassier jsem si ověřil, že Sauvignony ze Sancerre jsou častěji z nerezu a do barikového sudu se dává jen to nejlepší, v tomto případě Mélodie de Gustave Fouassier 2007. Hodně mě bavili Italové. U stolku piemontského vinařství Albina Rocca se mi líbilo Cortese La Rocca 2010. Z odrůdy Cortese se vyrábí i známější Gavi, tohle Cortese bylo půl roku v bariku, má ovocnou vůni, plnou chuť a výraznou mineralitu. Zábavná byla vertikální ochutnávka tří ročníků Barbaresco Brich Ronchi Riserva (2008, 6 a 5). Čisté Nebbiolo a jeho různé projevy ve třech ročnících. Nulaosmička ještě tenká a tříslovinová, klasická 06 už příjemně zakulacená a pitelná a zase krok zpátky s 05, která má víc kyselin i tříslovin než nulašestka.

Znovu jsem si ověřil, že mi chutná Rosso di Montalcino 2009 od Talenti a navíc i Brunello 2003 Riserva. Tady byla možnost porovnat si dva ročníky (2003 a 6) Brunella od dvou výrobců (Talenti a Solaria). U mně by vyhrálo Brunello 03 od Talenti před Brunellem 06 od Solaria. Hodně mě bavila Barola z vinařství Renato Ratti, dokonce ročník 2007 už byl krásně pitelný (i když by znalci jistě dodali, že za deset let bude ještě lepší : )

Nejvíc jsem se bavil u vín exotických vinařství. Exotika pro mě ovšem není Chile ani USA, ale Portugalsko nebo Španělsko. Telmo Rodriguez mě dostal už dříve bílým vínem El Transistor 2009 (psal jsem o tom tady). Tentokrát jsem se klaněl jeho Altos de Lanzaga 2006. Exotika se projevila neznámým složením chuti, ale víno je báječně hladké, elegantní, dobře se pije (a bohužel taky stojí k patnácti stovkám). Částečně barikovaná Rioja, směs tří odrůd pěstovaných v poměrně velké nadmořské výšce, senzace. Hned vedle mělo stolek vinařství Bodega Vina Guarena a po prvním vzorku jsem je pro jistotu prošel všechny. Munia Roble 2009 z oblasti Toro je hladké, ovocné, hodně expresivní víno, vyzrávané půl roku v sudu. Stojí přes dvě stovky, ale naslepo bych tipoval klidně 400. Munia Crianza 2008 má dost alkoholu, zrálo 14 měsíců v bariku. Ve vůni je čokoláda i náznakově animálnost, v chuti jde až do tabákových tónů.

O Portugalsku jsem zatím jen četl, a i to jen zřídka. Vinařství Quinta da Pellada by stálo za samostatnou degustaci a obsáhlejší výklad. Výkladu se mi částečně dostalo, ale už na závěr návštěvy a s kuchařskou show v pozadí, takže moje poznámky jsou hodně neuspořádané. Pochopil jsem z výkladu, že některá vína vyrábějí jako odrůdová (bílé Encruzado 2010 Reserva je, jak napovídá název, čistá odrůda Encruzado. Jednoduché, ale výrazné, přímé víno typické pro přímořské oblasti a ideálně určené k rybím pokrmům), jiná vína se naopak dělají jako směsi mnoha (desítek?) odrůd. Jak už to na takových degustacích bývá, když slovo dá slovo, vinař přinese víno nezapsané do katalogu a dá ochutnat. Primus 2009 je taková zajímavost, která se vzpírá obvyklému popisu. Fermentace napůl v tancích a napůl v sudech, složení 80% Encruzado a zbytek směs mnoha odrůd (nejspíš ani ne cuvée, ale směs ve smyslu vídeňského Gemischter Satz, směs ze společné výsadby) a to všechno z šedesátiletých vinic. Pohádka a čistá radost pro každého, kdo si už myslel, že toho hodně poznal :o) Jenže to nejlepší máme pořád ještě někde před sebou!