Musím to zaklepat! Zase jedu na Slovácko a těším se na vína. Už jsem se smířil s tím, že sám dokonalosti ani věčnosti nedosáhnu, tak budu aspoň ochutnávat mladičká loňská vína a bavit se pokusy odhadnout jejich schopnost vyzrávat do krásy a konkurovat věčnosti. Držte mi palce, abych nepodlehl strachu, že mě některé z nich přežije a nepokusil se je zase vypít všechny!

Ne, že by se kvalita vína ve vinařsky bohatších zemích nezvyšovala, ale moravské vinařství za posledních dvacet let udělalo skok dopředu. Už na sklonku rudé éry vyjížděli moravští folkloristi každé léto na folklórní festivaly po celém světě, dnes slýchám každou chvíli moravské vinaře rozprávět o výletech do Wachau nebo do Burgundska. Nejen že se vinaři vybavili novými mašinkami na zpracování hroznů. Pamatuju se, jak v osmdesátých letech bývala na vesnických koštech polovička vzorků přesířených, a jak pomalu se tahle vada vytrácela. Dnes je síra spíš vyjímkou a všeobecně šla technická kvalita vína nahoru. Učil jsem se to s nimi, nadšeně jsem jezdil na vesnické košty vína, a pokud byl nějaký místní vinař ochotný koštovat ta vína se mnou a povídat mi, co z nich pozná, byl jsem nadšený. Seděl jsem potichu, neskákal mu do řeči a mluvil jsem, jen když se mě zeptal – jak se ti to líbí, co ty na to říkáš? (jestli vám to připadá málo rebelské a nedostatečně osobité, tak vězte, že tradice se vrací do módy: jak napsala začátkem února legendární rebelka, „I was going to taste and observe and not speak unless I was addressed.“) Možná to není způsob, jak může láska a pravda zvítězit nad tabulkami a čísly, ale je to způsob, jak se něco podstatného o víně dozvědět.

Před pár měsíci mě Marek Vybíral z vinařství Krásná Hora volal cestou z Hodonína, ať mu vyjednám koupi několika barikových sudů v jednom burgundském bednářství v Saint-Romain. Podařilo se mi najít web podniku, zeptat se jejich obchodního oddělení, zavolat na mobil jejich obchodnímu zástupci pro východní Evropu a domluvit se s ním, že je to Čech, žijící ve Francii. Když Marek dojel do sklepa, volal jsem mu. „Mám telefon na jejich obchoďáka a zavolej si mu sám. Mluví česky.“ Dnes jsou ty sudy ve sklepě a zraje v nich několik partií Rulandského modrého a Cabernetu Moravia. Minulý týden jsem na webu našel (neověřenou) zmínku, že ze stejného truhlářství bere sudy i Domaine de la Romanée Conti. Tak na to víno se jedu podívat a jsem zvědavý. Nečekám, že samotný sud uvaří něco jako Romanée Saint-Vivant, ale zajímá mě, jak bude chutnat víno, kvůli kterému si někdo nechá přivézt pár sudů od takového výrobce.

Náhodou vím, že to není vyjímka, od stejného bednářství kupuje sudy několik dalších moravských vinařů. Předpokládám, že ekonomická kalkulace moravských vinařů bude jiná, než ta, kterou má DRC. Tím víc mě vzrušuje, když si někdo, kdo nakonec bude víno prodávat za cenu kolem 200 Kč, koupí takovéhle sudy. Ekonomicky to asi není opodstatněné. Jak se tomu říká? Fandovství? Furiantství?

Alice Feiring byla zase ve Francii, předhánějí se vydavatelé v nabídkách záloh na novou knihu? Zdá se, že si Alice našla po Steinerovi nového oblíbence, Masanobu Fukuoku. Klíčová otázka: Steiner byl abstinent, takže jak na tom byl s alkoholem Fukuoka? Pokud měl k alkoholu lepší vztah, zřejmě je s biodynamikou ámen. Revoluci ve stéblu najdete tady.

Na dráty, které dnes znamenají svět, vylezl zbrusu nový blogopsavec. Podezřívám ho, že nám, co už o víně chvíli píšeme, tím chce něco naznačit… Minulý pátek jsme se potkali ve Skleničkové Lhotě na okusu ryzlinků a divil jsem se, proč se drží tak zpátky a moc se neprojevuje. Možná ho to popostrčilo k přiznání barvy. Z prvních příspěvků ještě nebudu věštit, jestli přežije první rok, ale drobná připomínka na konci druhého textu vypadá zábavně, koukněte sem. Vystartoval tento týden a popřál jsem mu do začátku hodně nápadů a dlouhou výdrž. Bude nás víc, nemusíme se bát Vlkanic!

Taky mě provokuje „provizorní blog o víně.“ Třeba tím, jak se tváří, že to vlastně ani není blog a že to autor ani nemyslí vážně. S p.j. se znám a často spolu nesouhlasíme (shodneme se tak leda ve vztahu k vínu, obdivu k Burgundsku, lásce k ryzlinkům a ještě v pár dalších věcech), ale musím respektovat, že má svoje poznámky podložené až vyfutrované a že svým přístupem vyvolává zajímavé diskuse.

Americké blogy nestíhám, říkal jsem si, že teď kolem winebloggerských Oskarů – Wine Blog Awards je to jen self-promotion a nuda (ehm), ale když jsem přeskočil na Fermentation za WBA, našel jsem roztomilý seznam 46 dárků, které chce Tom Wark dostat ke svým šestačtyřicátinám. Kdo by nechtěl Stroj času, vinný sklep s gaučem, zdvojnásobit počet čtenářů blogu nebo štěně které umí míchat koktejly? Všechno nejlepší a dalších šestačtyřicet roků, Tome!

Myslím, že jsem tuhle historku slyšel od Matesoly: pár si v restauraci objedná víno, číšník víno naservíruje a mladý pán (trochu agresivně) víno odmítá, že je vadné. „Korek,“ tvrdí sebejistě. Vrchní odmítá : „Obávám se, pane, že tuhle reklamaci nemůžu uznat.“ – „Nemůžete uznat? Jasnej korkáč?“ diví se host. „Je mi líto, pane,“ praví číšník a s úsměvem položí před hosta plastový špunt, který právě vytáhl z reklamované lahve. „To nemůže být korek…“ Hra, sada, zápas… číšník vyhrál.

Vzpoměl jsem si na tu historku včera nad nejmenovaným Rulandským modrým 2005, zemským vínem z pálavského Pavlova. A zavrtalo mi to hlavou, kdo měl v té historce z podsvětí vlastně pravdu? Jak už jsem napsal, souboj vyhrál číšník. Ale nemohl mít přesto pravdu host?

Už teď je to moc dlouhé – sledujte v pondělí Historky z podsvětí! (Můžete si tipnout, kdo měl pravdu – host nebo číšník? Ale jestli budete tipovat, musíte to zdůvodnit!)