A mohl jsem napsat rovnou první seriózní Pinot, protože jsem zatím na takový nenarazil. Pinot Noir 2009 „8“, Cave Vinicole de Hunawihr. Je v lahvi stylizované do burgundského tvaru, ale není to klasická burgunda. Střídmá etiketa přebírá styl hunawihrských vín z Grand Cru vinic, i cenově se drží výš (11,70 EUR).

Slušně temná rubínová barva, ve velké skleničce dokonce s výrazně oranžovým meniskem, a krásná bohatá vůně černého ovoce a lesa. V chuti zkrocené kyseliny (odbouraná jablečná), úplně suché, hluboké a vrstevnatě ovocné s přezrálými ostružinami a višněmi, závoj jemných tříslovin. Středně dlouhé, zřetelně ještě mladé – víno určitě bylo v barikovém sudu a je potřeba počkat, až se třísloviny zjemní. Ve vůni i v chuti až opulentně bohaté a přesvědčivé. Po několikahodinovém provzdušnění se k ovoci se přidávají zemité tóny, ale celkově se chuť nadějně zjemňuje. Sympatických 12,5% alkoholu!

Jásám, protože jsem z dvoutýdenní dovolené v roce 2006 i z následných letmých zastávek v Alsasku byl z Pinotu Noir zklamaný. V každém vinařství jsem ochutnával úplně jiný Pinot a odjel jsem s pocitem, že alsaský pinot, na rozdíl od burgundského, nemá žádný jednotný styl. I medajlový Pinot Noir z Hunawihru byl sice dobře pitelný, ale příliš lehký a tenký. Osmička, „Huit,“ je první výraznější alsaský Pinot, který se mi dostal na stůl. Vezmu ho i ve středu na společnou degustaci alsaských Bedýnek. Už máme dost přihlášených, abychom ji uskutečnili, ale ještě máme i pár volných židlí :o)