Tři srpnové týdny jsem strávil pracovně, s počítačem a telefonem. Můj společenský život se omezil na dva zahradní večírky s vínem. Už jsem si připadal odříznutý od světa jako Eskymák v zimě, když mi ve čtvrtek napsal Vinonaut. „Budu mít stánek na Pardubickém festivalu vína, stav se.“ Tak jsme se domluvili na brigádnické pomoci a já jsem ze své splendid isolation skočil rovnou do komunikace s davy návštěvníků. Soukromě jsem tu změnu potřeboval jako sůl.

Pardubický festival vína měl už patnáctý ročník, já tam byl poprvé. Typická davovka se spoustou nepoučených, ale zvědavých návštěvníků. Naplněné zámecké nádvoří a několik krásných starých sálů zámku, v horkém letním dnu bohužel děsná sauna. Sobotní devítihodinovou šichtu jsem už víno nepil, jen vodu, spousty vody, ale vypotil jsem všechnu. Festival jel na klasickém žetonovém systému, laciné vstupné a vzorky se kupovaly za pětikorunové žetony. Tenhle systém zvýhodňuje ty, kdo prodávají nejlevnější vína, nevím, zda by něco prodal vystavovatel s cenou 6 a více žetonů. Na druhou stranu pořadatel kasíruje polovinu ceny žetonů, takže vystavovatelé mají malou šanci na výdělek. Nejspíš to musí brát jako propagaci a počítat se ztrátou. Občas jsem závistivě pokukoval po levné konkureci, ale musím přiznat, že naše nejbližší levná konkurence měla skvělého komunikátora, který dovedl passanty zaujmout a udržet.

Tak jsem se snažil komunikaci zjednodušovat. Vinonaut prodává vína z německé oblasti Mittelrhein, to znamená hlavně ryzlinky. Německá vína nepoučené návštěvníky nepřitahovala, tak jsem to zjednodušil na ryzlinky od Rýna. Jeden návštěvník mi nahrál: „Jaké máte ryzlinky?“

„Máme všechny,“ povídám. „Suché, sladké, slané i hořké :o)“

„Hořké?“ To byla samozřejmě legrace. Žádné hořké nejsou.

„Ty jsme už vyprodali. Hořké se vždycky prodají nejdřív :o)“

„Tak to jsem zvědavý na ten slaný.“

Nalil jsem mu jeden výrazně minerální sušší ryzlink, kde komplexní minerální závěr evokuje olíznutí mokrého kamene, včetně slané stopy. Chutnalo mu to. Ještě asi třikrát jsem bájil o slaném ryzlinku a pak nápor návštěvníků polevil. Asi půl hodiny jsme tam stáli sami, ani noha, nuda. Pak přišla slečna: „Slyšela jsem, že máte slaný ryzlink…“ Virální reklama!

V pátek jsem stihl oběhnout několik stánků. Několik znojemských vystavovatelů mělo dobré Veltlíny, namátkou Vinice Hnánice nebo Piálek & Jäger (ti měli i zajímavý Sauvignon Kravák). Nakonec jsem se rád vracel k mitlrajnským ryzlinkům, hlavně pro zřetelný regionální výraz. Dal jsem zapravdu Vinonautovi, že 2011 byl hodně dobrý ročník, vína jsou plná, krásně pitelná a s jasným charakterem. Už základní ryzlinky se projevují jako plné a komplexní, jako by byly o jednu úroveň poddeklarované. Letos bude pro ryzlinkofily dobrý rok!

Z mitlrajnských ryzlinků mi v tom horku nejvíc chutnaly dva suché kabinety: 2011 od Dr. Randolfa Kauera a hlavně, 2011 Bopparder Hamm Ohlenberg Riesling Kabinett trocken z vinařství Floriana Weingarta. Nový objev ve vinonautím sortimentu a pro mě špičkový ryzlink. Ve skleničce drobně perlí, má výraznou citronovou barvu, těžší výraznější vůni s lipovými tóny a přezrálým ovocem. V chuti je taky těžší, naleželejší, jde do žlutého ovoce a ovocný dojem je podtržený pěkným zbytkovým cukrem. Je to suché víno podle německých norem, to znamená pod 9 gramů zbytkového cukru. V závěru se výrazně prosazuje mineralita, jako šampaňské bez bublinek :o) Výrazné víno, na kabinetní ryzlink slušně tělnaté a dlouhé, parádní.