Úterní ryzlinkovou degustaci v žižkovské vinotéce Le Caveau jsem si udělal konečně podle svého. Nejen že jsem měl plno, naopak mě vůbec netěšilo, že jsem musel několik lidí odmítnout. Ale počet míst byl omezený a devatenáct skleniček je maximum možného, když mám rozlívat jednu láhev mezi návštěvníky.
Vlastně jsem to bral trochu jako přípravu na brněnskou degustaci v pondělí 10. prosince ve Vinné Galerii. Předvídal jsem, že v Brně můžou přijít i vinaři, kteří už pár ryzlinků vykvasili, ale nečekal jsem, že v Praze přijdou dva zástupci firmy, která dováží vybranou společnost německých vinařství (a Rýn i Moselu mají nejspíš projetou křížem krážem). Naštěstí jsem je odhalil až těsně před začátkem, takže jsem ani nestihl být dlouho nervózní – kdybych to věděl pár dní předem, bylo by to horší :o)
Měl jsem to o to snazší, že jsem se rozhodl vypustit z vlastní degustace všechno to, co mě ruší a otravuje jako návštěvníka, takže jsem se dopracoval k možná netypickému programu. Nemám rád podrobné degustační popisy vín, sugestivně návodné pokud jde o popis aromat a chuti, tak jsem se jim vyhýbal a používal je jen tam, kde jsem chtěl upozornit na souvislost s vinicí nebo se sklepním zpracováním. Nemám rád sdělování analytických dat a nechápu návštěvníky, kteří je pravidelně vyžadují. Vím, že někteří návštěvníci jsou jimi obsedantně posedlí, ale zrovna u moselských ryzlinků mi údaje o zbytkovém cukru připadají zavádějící, a s jedinou vyjímkou (devátého vzorku) se mi podařilo se tomu vyhnout – dokonce ani nakonec je nikdo nepožadoval. Vida, jde to i bez toho! (Já jsem si to vždycky myslel!)
Druhá věc, bez které jsem se obešel (a jsem na to pyšnej) bylo to staré blbé novinářské klišé. Určitě to znáte: Ryzlink je král vín a víno králů. Když to někdo plácne na degustaci, tak dobrý, ale když to bůhvíproč napíšete do novin, do časopisu (nebo na web), můžete se spolehnout, že to váš čtenář četl už nejmíň padesátkrát. (Josef Škvorecký kdysi napsal o jiném druhu frází, že frázovitost není záležitost jazyka, ale myšlení.)
Mimochodem, v listopadu tenhle obrat, „King of the wines and wine of the kings,“ použil jeden italský someliér o Barolu. Po degustaci jsem se ho šel zeptat, jestli ví, že v našich končinách se tohle říká o ryzlinku. „Jasně,“ smál se a italsky uvolněně gestikuloval. „U vás o ryzlinku, u nás o Barolu, ve Francii o Tokaji a jinde ještě o dalších vínech.“ Určitě jsem se už párkrát seknul a napsal nějakou hloupost, ale jsem rád, že jsem tohle klišé o ryzlinku nikdy nepoužil. Pro autory sužované nutkavou potřebou psát o ryzlinku, že je to Král vín a víno králů navrhuju zkratku: K.V.A V.K.!
Tak jsem kličkoval a tomuhle všemu jsem se vyhýbal, jako když tančíte v dešti a nechcete, aby na vás spadla ani kapka, a užíval jsem si luxusního dvouhodinového prostoru k řečem o vlastních názorech na víno, jak spolu souvisí supermarketové kusovky a naturální vína, jestli jsou suchá vína v protikladu ke slaďákům se 100+ gramy zbytkového cukru nebo jestli jsou to jen dva konce stejného špagátu, jestli moselští vinaři mají víc společného s burgundskými či alsaskými nebo s našimi českými představami o Němcích, nebo o tom, že ryzlink není jen rovnováha kyselin a cukru, ale taky rovnováha původu a odrůdy. Tuhle myšlenku jsem si vypůjčil od Dr. Rowalda Heppa z rýnského vinařství Schloss Vollrads (o lednovém ryzlinkovém Masterclass jsem psal tady).
Kromě šesti vín z aktuální moselské bedýnky a sladkého Muscatu z Rhony (od našeho hostitele Daniela Brože z Le Caveau) jsme k tomu ochutnávali zbrusu nový sekt 2011 mělnického vinařství Kraus (hned první den v prodeji – vyplatí se číst Skleničku každý den, nic vám neunikne!), mitlrajnský suchý ryzlink Dr. Randolfa Kauera od Vinonauta, dva alsaské Grand Cru ryzlinky z květnových bedýnek, dvoje prestižní Erbesovo Spatlese z let 2009 a 2008 a dva archivní ryzlinky z let 2004 a 1994. Nulačtyřka se povedla, ale devadesátčtyřka se nám nezachovala, byla už na odchodu. Ale žádná vada nás nezaskočila, a tyhle starší ročníky jsou vždycky loterie a svátek.
Cos dělal v roce 1994? ptal se mě Daniel Brož. Jeden z návštěvníků si vzpomněl, že byl zrovna v páté třídě… Zakončili jsme ledovkou 2008 od Krause.
Díky nižšímu alkoholu mnoha moselských vín (a malým dávkám, odpovídajícím vyššímu počtu návštěvníků) jsme v pohodě přežili šestnáct vzorků a soukromě otevřeli ještě další. Upřímně děkuju všem hostům, že mi umožnili vyzkoušet si vedení degustace bez vyjmenování (povinných :o) analytických hodnot cukru a kyselin. Případné poznámky, výhrady, námitky a chyby prosím do komentářů nebo na soukromý e-mail. Už se těším na Brno. Přidal jsem dalších patnáct míst a doufám, že bude plno!