Schováváte doma alkohol před dětmi? Myslíte, že náklonnost ke kouření a k pití alkoholu se dědí? Vedete děti k tomu, aby nepily?

Dnes asi patnáctiletému vejrostkovi Lojzíkovi byl tehdy sotva rok. Byli jsme v Hradišti u známých, na zahradě pod pergolou obrostlou vínem nám otec pyšně předváděl syna. „A teď dávej pozor,“ řekl mi důrazně. „Lojzíku, co má táta ve sklepě?“ Lojzík na něj zaostřil a pravil „Híno.“ Smáli jsme se a otec-malovinař byl nesmírně spokojený.

Dnes už mi to dělají vlastní děti, ani je nemusím cvičit. Moje dcera i ve čtyřech letech tvrdí, že „táta má víno,“ i když mám u stolu před sebou minerálku nebo pivo. Ještě hůř se můj vliv podepisuje na osmiletém synovi. Dostane-li do skleničky nějaké pití, limonádu nebo džus, před napitím se skleničkou zakrouží a přičichne. Občas se mu směju, ale pak se přistihnu, že to dělám automaticky i s minerálkou, a zastydím se sám. Ještě že učitelky ve školce a ve škole s tímto druhem postižení nemají zkušenosti a jejich záludné otázky na domácí poměry se odvíjejí stereotypně: „A kdepak jste byli letos o prázdninách, děti?„

Návyk ochutnávat všechno tekuté se mi občas šeredně vymstí. Nejhůř asi před rokem, kdy jsem musel podstoupit jakési střevní vyšetření. Dostal jsem domů krabici prášků a úkol naředit z nich a vypít asi tři litry vlažného nápoje s projímavými účinky. Bohužel jsem už odvykl vypít půllitr čehokoli na ex a bez přemýšlení… Pití to samo o sobě nebylo zas až tak strašné, ale s přibývajícím množstvím mě ochutnávání stále víc mrzelo. Když máte obsedantní puzení vše kapalné ochutnávat a analyzovat, tak vás tři litry nasládlého alkalického projímadla opravdu znechutí.

Podle historky, kterou ráda vypravuje moje matka, jsem absolvoval první zkušenost s vínem někdy mezi desátým a dvanáctým rokem. Litrovku bílého schovávala ve špajzu, v nejvyšší poličce, kam ani rodiče nedosáhli bez židle. Jednoho jarního odpoledne jsem si přistavil židli, na ni odpadkový koš, láhev snesl a otevřel, a když přišla máma domů, měl jsem už „votřesk mozku,“ jak jsem tomu říkal. Od dalších pokusů mě to nadlouho odradilo.

Jak vidím svoje děti, občas si vzpomenu, že drobné poklesky, které u nich vídám, jsem páchal taky. Už pomalu přemýšlím, jak bude jejich seznamování s alkoholem probíhat. Zatím to vypadá bezpečně, pivo jim smrdí, samy by se ho nenapily ani za nic. Ale přijde čas, kdy zvědavost zvítězí a budou chtít ochutnat. Zatím máme doma vína tolik, že na nějaké zamykání před dětmi nevěřím. Utěšuju se jen tím, že se z nich nejspíš nestanou ani kuřáci ani konzumenti tvrdého alkoholu, protože tyhle vzory doma nemají. Já jsem tehdy zamlada doma žádný výběr neměl, tak doufám, že až si za pár let synek pořídí první votřesk mozku, ušetří přitom moji Sassicaiu i Grand Cru z Cortonu. Na pořádnou motolici býval nejlepší Karel IV.

Ale pokud jde o děti, uvítám jakékoli zkušenosti a návody.