Loni jsem na jaře objel pět vesnických koštů, letos zaostávám. Zprávy o loňském ročníku moravských vín moc nelákaly, vylákala mě až jedna slečna z Olomouce, košt ve Vrbici a páteční výhled na jarní počasí. Díky pohostinnosti několika přátel jsem měl víkend nabitý jako týdenní dovolenou, ale zatím pořádnou analytickou zprávu nestíhám napsat. Ve středu jedu na Ohři v kanoi s dvoučlennou posádkou o věkovém průměru 9 let, takže podrobný report odsouvám. Dnes nanejvýš pár fotek…

Zapisoval jsem si vtipné poznámky docenta Balíka z pátečního semináře o stobodovce pro ratíškovické vinaře, ale doma jsem si posypal hlavu popelem – vzal jsem si tabulku a zkusil si pro srandu obodovat poysdorfský veltlín. Zíral jsem – ono to funguje! Už jsem o tom něco napsal. Snad mi za to v Raťkách neutrhnou hlavu.

Do Vrbice jsme jeli s yaxim přes vinice z Čejkovic, z cesty je i úvodní fotka rozkvetlého stromu ve vinici. Když dojedete po D1 z Prahy do Brna, nemůže vás na polní cestě vinicema už nic překvapit. Určitě to je bezpečnější, než cesta zpátky do Prahy. Ochutnal jsem ve Vrbici něco přes šedesát vzorků a zjistil, že pověst ročníku 2010 nelhala. Ale byla tam zajímavá vína Jana Stávka z Němčiček a spousta báječných červených vín z předchozích ročníků. Potkal jsem tam Pražáky, které jsem neviděl už skoro patnáct let a nepoznal je, protože vypadali mladší než tehdy, a další Pražáky z posledních Komunitních Bedýnek.

Otevřené sklepy… Zastavil jsem po cestě v Miloticích a ptal se na cestu trojice mladíků. My nevíme, my jsme z Prahy. Je jich všude plno… jsou mladí a veselí, poznáte je podle barevné kapsy zavěšené na krku a skleničky v ruce.

Odpoledne jsem z Vrbice odjel do poddvorovské Krásné Hory a přidal se k degustační večeři pro krásnohorské zákazníky. Nestihl jsem sice procházku po vinicích a přišel pozdě na prohlídku sklepa, ale to hlavní jsem stihl.

Večeře měla šest chodů a sedmnáct vín. Začínalo se křepelčím vajíčkem.

Jehněčí kýta na čerstvých bylinkách byla pro mě vrchol večera. Maso tak jemné, že se k němu těžko hledá víno. Jako by volalo po víně deset let starém.

A protože štěstí přálo, svezl jsem se v neděli v poledne s vinařem do Poysdorfu pro sazenice a nakoupil šest mladých veltlínů. Při nákupní degustaci zavládlo nadšení (ceny kolem 5,50 Euro s vyjímkou FRIENDS od Hausera, ten je dražší), ale doma přišlo odhalení – ročník 2010 nebude ani v Rakousku patřit mezi obdivované. Nebo že by se mi jazyk vybrousil na poddvorovské degustační večeři a ratíškovické stobodovce?