Malá hádanka pro vinné fanoušky: kolik dokážete vyjmenovat vinařství ze slavné toskánské oblasti Bolgheri? Na Sassicaiu (přesněji Tenuta San Guido) a Ornelaiu si vzpomene každý. Co dál? Napovím: dva podniky vlastní Antinori a v Čechách je ještě známý Michelle Satta z Castagnetto Carduci. Je to málo? A co z toho plyne?

Kritici a encyklopedie se shodnou, že Bolgheri patří do první ligy světového vinařství, ale pro mě přinesla letošní zastávka v Bolgheri jedno velké překvapení. Při pohledu na vinařskou mapu jsem napočítal sotva dvacítku vinařství – to by se dalo objet za jednu dovolenou! Stránky sdružení bolgherských vinařů tady jich mají 36. Ale pro většinu milovníků jemných vín je to stejně hlavně Sassicaia a Ornelaia. Za všechno může podle legendy Mario Incisa della Rocchetta, který v roce 1944 vysadil v Castiglioncello první vinici Cabernetu Sauvignon a rozhodl se vyrobit víno podle bordeauxského vzoru jako cuvée několika odrůd. V roce 1994 byla ustanovena denominace Bolgheri DOC a speciální Bolgheri Sassicaia DOC. Dnes obhospodařuje pár desítek vinařů necelou tisícovku hektarů vinic a Bolgheri DOC znají milovníci vína v celém světě, i když málokdo dokáže vyjmenovat víc než tři výrobce. Hned jsem si u té mapy v Tenutě San Guido vzpomněl na jednoho moravského vinaře, který mi kdysi vysvětloval: Aby se v dědině dělalo dobrý víno, musí s tím někdo začít. Jeden se musí rozhodnout, že se vykašle na levnou sudovku za 40 Kč a začne to dělat pořádně. A když má úspěch, tak se třeba někdo přidá. Nebo nepřidá. Ale napřed se musí v dědině najít aspoň ten jeden. (Nějak podobně to asi začalo i v Bolgheri.)

V čem je ten příběh poučný? Paralelám s domácím vinařstvím se zdaleka vyhnu, 36 bolgherských vinařství (a pět nebo šest odrůd) na tisíc hektarů je úplně jiný základ než domácích 20.000 pěstitelů, a nekompromisní soustředění na kvalitu srovnatelné s Bolgheri vidám doma tak často jako bílé vánoce.

V létě 2010 jsem tady psal poprvé o sousední denominaci Montescudaio. Ta se datuje už od roku 1976, ale je tak dokonale neznámá, že mě to svádělo k prostořekým poznámkám o nejzapomenutější toskánské apelaci. Letos jsem tam objevil několik dalších podniků, které jdou nekompromisně za kvalitou vína (a nepochybně je přitom inspiruje úspěch Bolgheri DOC). V textu o českém vinařství tady jsem napsal, že nám chybí velké víno, ale v Montescudaio DOC se o něj snaží hned několik výrobců a viděno perspektivou Bolgheri, které před dvaceti lety asi nikdo neznal, mají docela dobrou šanci. A dvě úspěšná vína můžou strhnout zájem trhu i na ostatní výrobce v oblasti.