Jen pár fotek z uplynulého týdne. Už před týdnem jsem na blogu oznámil, že se jedu ohřát do Itálie a musel jsem několikrát soukromě odpovídat na dotazy typu „jak bylo v Itálii?“ Takže to můžu klidně napsat i tady, že jsem nakonec nikam nejel. Odlet byl v sobotu ráno a po dvou hodinách na ránveji se spuštěnými motory byl zrušený kvůli sněžení. Mnichovské letiště, kde jsem měl přestupovat, hlásilo podobné počasí, tak jsem se po poledni rozhodl neriskovat nocleh na mnichovském letišti a zrušit letenku. Normálně fotky upravuju, ale tuhle jsem nezesvětloval ani neostřil, aby bylo jasné, proč byl let zrušený. chjo…

Ve středu odpoledne degustace Dobré Vinice v Chambre Separé (Domaine R&W) s Petrem Nejedlíkem. Před dvěma roky jsem byl na degustaci Dobré Vinice tady a následně jsem měl dvě jejich vína v Komunitních Bedýnkách, takže co se změnilo? Napřed co zůstalo: spousta vín zůstala, i když v nových ročnících. Zůstal i stejný nekomromisní přístup ke sklepnímu zpracování. Vinař naznačil, že chce přestat s Blanc de Blancs, což se mi vůbec nelíbilo. Nejspíš proto, že BdB (směs Pinotu Blanc a Chardonnay) skvěle konkuruje mým oblíbeným burgundám tím, jak slučuje svěžest a oxidativní nazrálost. Striktně oxidativně postavená vína mě nebaví, sám bych taky nechtěl skákat furt jen na jedné noze.

Nově přibylo Veltlínské zelené 2011 VOC. Veltlín, školený na kvasnicích, nic pro milovníky rychle lahvovaných Veltlínů. Mně se Veltlín líbil a podobně i trio mladých vín ročníku 2011, včetně kyseliny, nápadně podobné ve všech vínech. Došlo i na povídání o vývoji vína v amforách vyrobených podle gruzínských vzorů… Je to teď velice chic záležitost, zkouší to kdekdo, tak jsem vyrazil na čtvrteční degustaci gruzínských vín, abych se o tom něco dověděl z první ruky.

Ve čtvrtek odpoledne byla v hotelu Crowne Plaza degustace gruzínských vín, pořádaných časopisem Víno Revue. Našel jsem tam pár báječných vín (Saperavi 2009 Premium od Khareba Wine nebo Satrapezo Saperavi 2010 a Konooli od Telavi), a užil jsem si to, ale hodnotit se neodvážím, protože Gruzie je pro mě příliš exotická.

Bohužel jsem nestihl dopolední seminář s Ivo Dvořákem, který mohl některé věci osvětlit, ale odpolední degustace kromě několika velmi příjemných setkání zanechala jen staré známé otázky: můžeme hodnoti víno bez zkušenosti se zemí, krajinou, kulturou a lidmi? Moje odpověď je NE, ale nejsem nestrannej – jsem prostě zvědavej a baví mě cestovat za vínem (a setkávat se s lidma).

Poslední stolek s gruzínskými koňaky Kindzmarauli Corporation zdaleka lákal vůní a musel potěšit každého. Bývaly časy, kdysi za socialismu, že mi náprstek tehdejšího gruziňáku ke snídani pomáhal, abych se cítil jako člověk. Od té doby se gruzínský koňak hodně zlepšil:o)