V textu z loňského října o vínech prodávaných v TESCO, jsem se dopustil drobné chyby. Napsal jsem tam o mizerných burgundách lahvovaných pod značkou TESCO, že mají i podezřelé záklopky, a tuhle chybu teď opravím. Na dolní fotce vidíte dva druhy záklopek, jednu s potiskem, druhou bez.

Dnes už vím, že na tom není nic podezřelého. Záklopku vlevo, s Mariannou, dává na výrobce na vína, ze kterých je zaplacena daň z přidané hodnoty (DPH, ve Francii TVA). Záklopku bez potisku vám výrobce dá na vína prodávaná bez DPH, typicky na vína prodávaná k exportu do další země. V Evropské unii se sice z těchto vín neplatí spotřební daň, ale celá byrokracie související s touto daní zůstala na původní úrovni, a protože Celní úřady přišly o část své práce související s výběrem (nulové) spotřební daně, o to pečlivěji kontrolují celní dokumenty vykazující pohyb tohoto druhu zboží.

Takže si to zrekapitulujeme: za každou záklopku s Mariannou musí výrobce odvést berňáku DPH, naopak z jednobarevných nepotištěných záklopek výrobce DPH neodvádí, a pokud takto označené víno koupíte a importujete do jiné země, jste povinni v cílové zemi zaplatit DPH místním úřadům. Nejzajímavější na tom je, že (alespoň podle mých zkušeností) francouzští vinaři tato pravidla přesně dodržují a nikdy jsem se nesetkal ani s náznakem pokusu nějak je ošvindlovat.

Výrobce dostává v ročence Classement des Meilleurs Vins de France dvě hvězdičky (ze tří možných), napsal jsem původně. Ale to je Domaine Louis Carillon et Fils. Toto je Jacques a Francois Carillon s velmi podobnou etiketou se stejným znakem a konstatováním historie táhnoucí se do roku 1632. Můžu to srovnat, protože jsem si koupil i Puligny-Montrachet AOC od (proslulejšího) Louise Carillona. Že by Jacques a Francois byli synové Louise Carillona?

Netradiční etiketa, až neburgundská. Impozantní temně rubínová barva vína. Ukázkově pinotová vůně, intenzivně ovocná, až do švestkového kompotu. Později se ve vůni objeví i (nakvašené) maliny. Chuť má pěknou kyselinu a příjemně plné tělo. Třísloviny jsou znatelné, ale postávají v pozadí, víno má kulatou chuť, je strukturované a čisté. Další vjemy z vína separuju jen obtížně, takže se dostávám k tradičnímu protikladu – podle momentálního rozpoložení bych mohl napsat, že je to příliš jednoduchý, jednostrunný vzorek, nebo naopak vyzvednout to, že víno je kultivované a v čase se příliš nemění. Vyberte si sami. 15 Euro ve vinotéce na náměstí v Meursaultu. Mně se to líbí, jsem spokojený.

Už jsem tady psal, že čtu Komárka (Příroda a kultura, Academia 2008), tak jeden citát o vědeckém poznání a společenském pokroku:

Otázky a odpovědi na Karlově univerzitě – A.D. 1400: Proč jsou labutě bílé? Protože je Stvořitel bílými mít chtěl. A proč tomu tak chtěl? Inu nevíme, ale Stvořitel ve své moudrosti jistě věděl, co činí. – A.D. 2007: Proč jsou labutě bílé? Protože bílá barva se v selekčním procesu prosadila. A proč se prosadila? To nevíme, ale protože se prosadila, nějakou výhodu vzhledem k reprodukci přinášet musela.

Nechci znevažovat mýtus společenského pokroku, ale to 600 let staré poznání mi připadá poctivější v tom, že přiznává nevědomost – novověké poznání jako by si jí (nevědomosti) nebylo vědomé a snaží se vylhat důkazem jaksi v kruhu, sebou samým.

Blanc jsem do názvu přidal sám, protože mám ze stejného podniku a stejné vinice i červené. Takže Chardonnay, a zrovna z těch, kvůli kterým jsem rád, že jsem amatér a nemusím víno posuzovat profesionálně. Červené Premier Cru „Le Val“ si můžete koupit v Skleničkově e-shopu, u bílého se nemůžu rozhodnout, jestli je tak dobré, abych ho taky prodával, nebo ne. Někdy mi sedne líp, někdy hůř, a stále si nejsem jistý… Přiměřeně zlatavá barva, vůně tropického ovoce a vanilky, takové to přiznání bariku. Nástup chuti je spíš mdlý a kyseliny se prosadí teprve v závěru, v chuti je znatelná mineralita a elegance, ale ne dost jiskry nebo vzrušení. Jako elegantní upjatá dáma, docela pěkná, ale nějak neláká k tomu, abyste s ní chtěli prohodit pár slov nebo přisednout si. Tak nevim. (Ale červené Auxey-Duresses „Le Val“ 2003 doporučit můžu :o)

Jeden z čtenářů přijel minulý týden do Skleničkové Lhoty a vykoupil pět kartonů vína – díky, Ježíšku! Ale udělal mi velikou radost, protože koupil dva kartony vína, kterému jsem soukromě propadl a na které jsem si při posledním výletu do Burgund vsadil: Cote-de-Nuits Villages 2006 z Chateau de Premeaux. Dlouho jsem přemýšlel, jestli to je moje soukromá úchylka nebo jestli to je opravdu výborné víno za dobrou cenu. Teď mám první potvrzení, že v tom nejedu sám :o)

Podle zprávy ČTK by se dala namalovat nová kulturní mapa Evropy: na západě kontinentu je nejoblíbenějším alkoholickým nápojem víno, na východě Evropy a v Německu pivo (sem patří i Česká republika), v Rusku destiláty. Asi třetina evropské populace abstinuje – měřilo se na vzorku populace od čtrnácti let. V Turecku tvoří abstinenti 80% populace, takže je jasné, že Turecko v dohledné době do EU přijato nebude.

Pan Sklenička si myslí, že rozšíření a uznání vína jako kulturního nápoje v evropské civilizaci souvisí s rozšířením křesťanství. To používá víno při svých rituálech jako kultovní nápoj a je zásluhou křesťanství, že se v mnoha zemích začala pěstovat vinná réva a vyrábět víno i přesto, že to muselo být (a možná dodnes je) z ekonomického hlediska nevýhodné. Ale život není jen souhrn účetních položek, a tak by Němci a Češi měli ve spotřebě vína trochu přidat! Už jsem tady jednou drobně provokoval titulkem „Kdo měnil vodu ve víno?“ tak to řeknu znovu. Patronem vinařů by měl být sám Ježíš Kristus, protože to on proměnil vodu ve víno! Zaboha si teď nemůžu vzpomenout na autora anglického citátu, který jsem četl minulý týden, a který zněl přibližně takhle: „Víno je slunce zakleté ve vodě.“

Jako úlitba pro ty, kterým by mohlo připadat, že jsem tento týden opomíjel domácí vína. „Zelenkavá, nažloutlá barvička uvítá náš zrak. Nastrouhané zelené jablíčko, vlašský oříšek uvádí vůni. Jemná zemitost a minerálnost, svěží kyselinka spojená se suchostí a odlehčeností ohlašuje chuť.To vše pro veselou a bujarou společnost na celý večer …“ Přeložím některé obraty z etiketového blábolu do skleničkovštiny: zelené jablíčko značí kyselinu jablečnou, svěží kyselinka značí nevyzrálé hrozny. „Spojení se suchostí“ je neotřelý novotvar, který si zaslouží tesat do mramoru. Ve zkratce jde o přestárlé (což taky může znamenat špatně skladované) víno z nevyzrálých hroznů. Špatná kombinace. Předvánoční dárek, sám bych tři roky starý vlašák nekupoval. Pokusil jsem se ošálit smysly přidáním burgundského černorybízového likéru Cassis á la Kir – do jisté míry došlo ke zlepšení.

Ještě hůř dopadlo velké jméno z Alsaska, Riesling „Cuvée Fréderic Emile“ 2000 od Trimbachů. Sytější zlatavá barva potvrzuje stáří, ale ve vůni se přetahuje stařinka s medem. V chuti už stařina vládne, víno je na strmém sešupu a spíš než na stáří bych tipoval na špatné skladování. Levná koupě, po zásluze potrestaná hloupost.

V listopadu jsem zažil zábavně symbolickou příhodu s francouzskými celníky. Vezl jsem z Burgundska auto plné vína, kolem poledne mě na francouzsko-německé hranici u Mylhůz, na mostě přes Rýn, stavěli celníci. Auto docela vleklo naložený zadek a krabice s vínem byly viditelné i z pohledu do kabiny. „Copak to vezete?“ „Víno,“ povídám, tolik ještě francouzsky umím. A kolikpak že ho vezu. Limit na bezcelní dovoz je 90 litrů vína, takže 120 lahví. Vezl jsem víc, a zafungovala u mě letitá nacvičená reakce na setkání s úřední mocí. Jakmile se setkám s úředníkem, snažím se ho obelhat. Vymyslet si co nejobludnější lež. Čím větší, tím lepší. Čtenáři, kteří zažili základní vojenskou službu v ČSLA jistě ví, co mám na mysli, i to, že se této praxe člověk těžko zbavuje.

Napřed jsem řekl, že jich mám hodně, ale že to neumím francouzsky přesně říct. „Tak to napište,“ řekl mi šéfcelník prostě a podal mi papír. Přemýšlel jsem o té Velké lži, kterou bych ho obelhal a vyvázl – měl jsem sice celní dokumenty v pořádku, ale ten reflex je silný… potom jsem si vzpomněl, jak všichni francouzští vinaři, se kterými jsem se kdy setkal, jednali neochvějně poctivě a s důvěrou v to, že i celní úředníci tak budou fungovat. Vypnul jsem motor auta, podal jsem celníkovi jeho papír, vystoupil z auta a otevřel kufr. Vytáhl jsem obálku s průvodními dokumenty a strčil mu je pod nos. „Ááá – AAD documents!“ zvolal celník šťastně, a jeho kolegyně, která mu koukala přes rameno, mě pochválila: „Nuits Saint George, to jste si vybral dobře!“ Celník mi strčil papíry do ruky, řekl „Bon voyage!“ a odmávl mě. Cestou přes Rýn jsem se trošičku styděl za tu původní reakci, ale vím, že ji mám v sobě jako v koze. Přiznávám, že celníci na mém celním úřadě postupují podobně věcně a vstřícně, jako ti francouzští, ale dobře vím, že to není zvykem na všech českých Celních úřadech.

Vzpomněl jsem si na tu příhodu, když jsem si otevřel alsaský ryzlink, koupený v mylhůzském Carrefouru chvilku před setkáním s celníky. Tradiční etiketa, středně silná barva (medium rare). Ovocná vůně s nádechem lučních květin slibuje sušší chuť. Ve vůni později nacházím i vosk. Chuť je překvapivě ovocná a lehká, svěží, bez zbytkového cukru a s citrusovými tóny. Při ohřátí se v chuti projevuje med a meruňka. Je to mladistvé až lehkomyslné víno, díky poměrně nízkému alkoholu (12%) se dobře pije. Žádný zázrak, ale pěkné víno na časté pití. V Carrefouru za 6,26 Euro (asi 157 Kč) – co bych za to dal, moct si ho za cenu pod 200 Kč koupit i doma.

Minulý týden mi psal kamarád Marek z vinařství Krásná hora, že se rozhodl nalahvovat (a oetiketovat) Muškát moravský ještě v prosinci jako mladé víno. Už jsem obeslal pražské vínopsavce s nabídkou, uvěřili a objednali Vínograf, Pavel Jelen a Evas. Byl bych výřečnější, kdybych to víno předem ochutnal, ale já ho chutnal v říjnu jen jako burčák (ale Evas ho cucala v půlce listopadu a teď objednala :o) Tak jestli chcete na vánoce mladé víno za cenu pod stovku, Marek ho přiveze do Prahy nejspíš v úterý šestnáctého. Pište na můj soukromý e-mail, zájemcům sdělím e-mailem kdy a kde si můžou muškát vyzvednout.

Původně jsem tady chtěl vložit pár heretických poznámek o terroiru, vyprovokovaných nedávnou diskusí o tom, kolik vinných andělů se vejde na špičku jehly, ale uložil jsem si adventní prudicí půst. Co budete pít na Štědrý večer? Dali byste při výběru vína na doporučení abstinenta? (Mimochodem, to jste věděli, že Rudolph Steiner, otec biodynamiky, nepil alkohol?)