Kurs koruny k Euru padá, dnes bych monteskudájské bedýnky kupoval s kurzem 26,30 za Euro, o pět procent dráž. Jedinou kompenzací nevábného podzimu je tradiční vlna komerčních degustací. Sám jsem v úterý stíhal dvě, naštěstí byly kousek od sebe.

Od šesti večer jsem byl na smíchovské ochutnávce monteskudájského vinařství Fontemorsí (tady, pořádal Royal Wine Club). Když jsem v červenci koštoval ve Fontemorsí, pan Ligasacchi se zmiňoval, že má českého dovozce, Bily, jestli ho neznám. Od úterý ho už znám, navíc jsem si ověřil (při srovnávání toskánských vín naslepo s moravskými), že vína jsou stále stejná jako byla v létě v Montescudaio, jen trochu dražší :o) U mě vyhrálo základní červené Spazzavento 2008, Sangiovese s Merlotem, a čisté Sangiovese (Volterrano 2007).

Následně jsem přebíhal ze Smíchova na Malou Stranu, kde měl v hotelu Kampa Park degustaci piemontských „jiných vín“ František Šamla. Oběma koštům jsem dělal reklamu tady, a hlavně na druhém se podepsala večerní fotbalová baráž. Oba podniky začínaly v šest večer, ale piemontský měl komorní atmosféru tvořenou čtenáři Skleničkova blogu (a jejich manželkami a dcerami). Vaše škoda, že jste tam nebyli – už seznam odrůd se čte jako šifra mistra Leonarda nebo alchymický spis od Umberta Ecco.

Jednička byla Lacrima di Tufo 2009, zřejmě pro zmatení, protože my nadšenci víme, že tahle odrůda patří na italský jih. Tady to ale byl název vinice a za ním se směje odrůda Timorasso, bílé víno s chutí třešňového dřeva (!), (výrobce Giacomo Boveri). Druhé Timorasso (Luigi Boveri) bylo až sladce husté, bonbonové a přitom štiplavé – přišel jsem pozdě a doháněl ostatní, kteří už byli na konci degustačního listu. Pak přišla dvě Gavi (z poměrně známé odrůdy Cortese). První Grifone delle Roveri 2010 jaksi rustikální, výrazně minerální, až mi prach skřípal mezi zuby, druhé (Rolona 2010 od Castelli Bergaglio) líbivější a pro většinové publikum přístupnější Gavi.

Červená Bonarda 2010 (výrobce Oreste Buzio) byla pro mě další premiéra a mám z ní jen zmatený zápisek: Opulentní vůně, v chuti tříslovinové, suché, zároveň ovocné, přebité mineralitou. Podivné a nepopsatelné víno. Číslo 6 byla Croatina 2008 (Boveri Giacomo) s temně černou barvou, přezrálou vůní, v chuti taky třísloviny a přezrálost. Údajně stará odrůda znovu obnovená a vysazená. Freisa 2010 (Oreste Buzio) byla díky edukativním degustacím v záhřebské Strade del Vino jako známý maják, pevný bod v rozbouřených vodách. Perlička na jazyku a třísloviny. Freisa prostě :o) Další záchytný bod : Grignolino 2010 (Oreste Buzio). Díky výměně vín s budějickou vinotékou (tady) jsem mohl machrovat, že Grignolino už znám. Navíc byly přítomny známé charakteristiky – světlá barva až do rosé, minerální a dřevěně tříslovinová vůně, pěkná kyselina v chuti (tohle víno má až moravskou kyselost). Je hladké, plné, sladěné, krása! Přirovnal bych to k lehkému domácímu Pinotu bez stopy přezrálosti, včetně ceny (185 Kč). Koupím!

Albarossa 2009 (Franco Ivaldi) byla krásná i za 385 Kč. Krásně vybarvená, hladivá vůně (tipuju barik), chuť jde až do sladka, ale spíš to bude plností a extraktem. Hladké, chuťově plné, vyvážené. Ještě výraznější byla stejně drahá Albarossa Foglio 16 2008 (Villa Felice). Barva těžká čerň, sladká švestková vůně až do likérova a spousta bariku. Těžké třešňové až dosladka, s dostatkem tříslovin. Po pravdě si nedovedu představit, že bych vypil půl litru, to víno je těžké, ale je výrazné a zajímavé, tak jako bonbon po jídle. Obě Albarossy jsou parádní, mně by sedla spíš první, lehčí.

Bezvadná byla limonáda na závěr, Ambrosia Rossa 2010 (odrůda Malvasia M.P.F.?) (vinařství Davide Beccaria) s 5,5% alkoholu a konec obstaralo Bracetto Passito Foglio 29 2008 (Villa Felice), o kterém už jsem psal tady. Podchlazené působilo trochu uměle, zřejmě se ovocné libochutě rozvinou až při ohřátí.

Na podobné degustace se vyplatí chodit s někým blízkým a společně vzpomínat: neznáme tu chuť odněkud? Hodilo by se tohle třešňové dřevo alias Timorasso spíš k lineckému koláči s rybízem nebo k jemnější svíčkové? A k tomuhle Cortese by se hodila pizza s tuňákem a rukolou, kterou jsme měli v létě v přístavu, vzpomínáš si?

Díky slabé návštěvě jsme měli spoustu času na řeči a poklidné přechutnávání již ochutnaných vín. Kde byli všichni ti milovníci jiných, divných, biodynamických vín z autochtonních odrůd? Já vím, byla baráž. Jeden z účastníků sledoval průběh na mobilu a já jsem si taky doma hned pustil osmdesátou minutu s tím, jak Jiráček místo narážečky prohodil balón do šestnáctky a rozhodl zápas. V úterý ale skóroval Piemont a jeho neznámé odrůdy. Pro nás přítomné byla slabá návštěva výhodou a báječně jsme si to užili, ale piemontským griňolínům, timorasům a albarosám bych přál plný sál.