Když už jsem tady na Apríla opisoval tiskovou zprávu o tom, že odborná komise vyhlásila vítězem soutěže Vinařství roku společnost Bohemia Sekt, nedalo mi to a někdy v květnu jsem koupil a vypil lahev Bohemia sektu s označením Brut. Na samostatný článek to nevydalo, žádné potěšení se nekonalo, ale za 125 Kč nebyl ani důvod si zvlášť stěžovat. Jediným závěrem bylo soukromé nevermore a návrat k osvědčeným značkám. Přelom května a června pak přinesl několik rodinných oslav. Synovy narozeniny jsme (mimo jiné) oslavili ovocným dortem rozděleným mezi patnáct spoluhráčů fotbalového oddílu. K dortu jsem přikoupil dvě lahve dětského šampáňa, známého jako Robby Bubbles. Nealkoholický nápoj firmy Soare sekt a.s. má několik příchutí, vybral jsem jahodovou a tropickou a teď můžu dodat, že obě verze byly příjemnější, víc osvěžující a prostě lepší (taky levnější :o) než výše zmíněný Brut od Bohemia Sektu.

Nemůžu si pomoct, ale na mém soukromém žebříčku Soare sekt jasně předstihl Bohemku a doufám, že ho některý ze subjektů s právem nominovat vinařství do soutěže Vinařství roku skutečně nominuje. Snad jen hnidopich by mohl namítat, že Robby Bubbles nevzniklo kvašením hroznového moštu. Odborníci dávno vědí, že významná část vín se uvádí na trh s nepravdivým označením původu (ale odborně k tomu mlčí). Jestliže označení moravské víno může znamenat víno z maďarských hroznů nebo víno z makedonských hroznů (nebo taky víno z italských hroznů, abych nejmenoval jen země začínající písmenem M), není nakonec i trvání na komplikovaném, neekonomickém a zastaralém postupu výroby vína kvašením hroznové šťávy pouhým zpátečnictvím a popíráním technologického pokroku? Jestli se někomu nedejbože zdá, že přeháním, ať si v nejbližší sámošce koupí Bohemku a Robby Bubbles a porovná je. (K předchozímu odstavci pro jistotu dodávám, že Soare sekt neprezentuje Robby Bubbles jako víno.)

Před sedmi lety jsem dostal pod stromeček mašinu na espresso. Švýcarský Turmix TX650 je stroj slušné střední třídy, ale poslední rok začal zlobit. Nakonec docela přestal foukat páru k napěnění mléka. Tuhle potíž vyřešil květnový dárek kapučinovače neboli automatického pěniče mléka KRUPPS. Ve skutečnosti se můj život stal o třídu lepším, protože mléko vyfoukané horkou párou nikdy nebylo tak dobré jako to pravé mléko známé z Itálie. Po prvním pokusu bylo jasné, že až mě espresso mašina opustí, koupím levnější model, ale pěnič od Kruppse zůstane ve službě. Doporučuju!

Mimochodem, v servisu mi přečetli vnitřní počítadlo kafí z Turmixu, prý rovných 10.000 za sedm let. Italskou měnou je to 10.000 Euro, v českých kavárnách asi 300.000 kaček. Ta mašina mi ušetřila spoustu peněz! (Jasně že je to demagogie, za 30 kaček bych si nedával tři kafe denně, ale s mašinou mě cappuccino vyjde na 3 koruny. Častí konzumenti vína si můžou podobně odhadnout, kolik ušetří tím, že nepijí víno v restauracích:o)

Arnolfo di Cambio 2006 z loňských Komunitních Bedýnek mi už dochází, ještě že se blíží prázdniny! Před časem jsem promýšlel letošní dovolenou a po pár dnech jsem se zarazil. Když jsem si porovnával všechny nabídky, zamyslel jsem se: Mám jet s dětma do nového místa a hledat tam nové zábavy nebo vsadit na známé jistoty? Nebylo by lepší jet tam, kde už to znám? Jako vysvětlení hledačům nových zážitků dodám, že děti po několika italských dovolených samovolně hlásí: nám se stejská po Itálii… pojedeme tam zase? Já to mám podobně s vínem – ochutnávání nových vín beru jen jako sebezdokonalování v metodách výběru toho správného vína, kterého si pak koupím celou bečku…

Měl jsem na blogu několik polemik na podobné téma s mladými hledači nových vín. Je zábavnější nakoupit při návštěvě vinařství šestero různých vín, nebo si vyberete jedno a toho koupíte aspoň kartón? Čím dál víc se kloním k druhé možnosti. Když už si najdu nějakého oblíbence, chci ho mít zásobu, abych se nemusel rozmýšlet, jestli si můžu otevřít láhev, když mě honí mlsná. O možných souvislostech jsem psal tady.

Prostě mě už tolik nebaví otvírat každý večer novou lahev sicilského Primitiva nebo rakouského Veltlineru, když už po letech zkušeností nevěřím, že by z toho mohl být nový objev. Předem děkuju všem, kdo mě v komentářích označí za prošlou konzervu a dědka opěvujícího stereotyp. Jen si hledejte nové vzruchy, jestli vás to baví. (Ale třeba vám jen chybí chuťová paměť?) Pokud jde o ženské, mám to opačně: tam mě stále baví hledání a objevování nového. Ale stejně jako u vína to beru jen jako předehru k tomu, že až najdu to pravé ořechové, zaberu si toho tolik, aby mi to vystačilo až do konce života.

Takže Bedýnkáři, kteří si loni žádali další karton Arnolfa di Cambio, se můžou hlásit (400 Kč za lahev, jestli výrobce nezdražil). Jestli mi to vyjde, k loňským pěti monteskudájským vinařstvím přidám letos dalších sedm nebo osm a budu je mít navštívené všechny. Za rok si tady možná otevřu nízkonákladovou cestovku, Montescudaio Travels, a můžeme jet společně všichni, koho baví Toskánsko. Mimochodem, víte, že pronájem chatky u novomlýnských nádrží pod Pálavou může být stejně drahý, jako pronájem třípokojového bytu s bazénem na farmě v Toskánsku? (Kvůli objektivitě dodávám, že Toskánsko umí být taky mnohem dražší, když na to přijde.)

Pojedete letos na dovolenou tam, kde jste byli loni? Nebo budete hledat něco nového?