Přes stáří stále ještě ne dost nazrálé: už dávno jsem neměl víno takhle nabušené ovocnými chutěmi. Leč popořádku… vlastně ani nevím, co znamená (nejspíš finský?) název vína. Nejspíš to není důležité – když se na to někdo ptá, rád si vymýšlím – třeba že název je odvozený od místního výrazu pro mlhu, protože se hrozny sbírají až v listopadových mlžných ránech (a je lhostejné, jestli jde o Brunello, Freisu nebo Bolgheri – hlavně když je víno dobré a blondýnky zvídavé. Rozluštění názvu je na webu dovozce tady). Myslím, že stejné vysvětlení pro úplně jiný název mělo další piemontské vinařství ze Strade del vino :o)) ale z výše naznačených důvodů jsem si ani nepoznamenal, o které víno šlo.

Symptomaticky italská designová ambaláž a hodně temná barva vína. Ve vůni štípne alkohol, ale hlavně se prosazuje exotické koření a pod ním zralé červené ovoce. Barik neruší (i když tam je, dodávám pro přesnost). V chuti odbouraná kyselina, stále ještě výrazné, ale měkké třísloviny, teplý alkohol a spousta zralého ovoce. V závěru kořenitost a třísloviny. Hodně bohaté, překvapivě ovocné, koncentrované víno, až se vkrádá myšlenka na hodně starou vinici. Zdá se, že je postavené na dalších 5 až 10 roků v archivu.

Paráda!